Je to scénář známý z takřka všech států Západu – politik slíbí, že zemi zbaví migrantů a tím vyřeší její společenské i ekonomické problémy. Pro některé voliče to je neodolatelná nabídka, nic v politice ale není tak přímočaré a zrovna deportace Ukrajinců či Mexičanů mohou mít z peněžního hlediska efekt zcela opačný.
Jaký vliv má vyhnání legálně i nelegálně pobývajících cizinců na byznys i finance země, přitom máme možnost vidět na příkladu Spojených států. Tam právě teď prezident Donald Trump plní svůj velkolepý plán na deportaci deseti až dvaceti milionů lidí.
Podle svých slov tím Trump vyřeší vysokou kriminalitu, zamezí šíření drog, zachová „strukturu země“ a pomůže přeplněným školám snížit počty žáků. Slibuje rovněž, že tím srazí ceny bydlení, zachrání pracovní místa pro „Američany“ a zvýší mzdy, protože už prý nebude nikdo, kdo by byl ochotný pracovat za málo a tím „snižovat mzdy pro ostatní“.
Na rozdíl od dřívějších prohlášení navíc v poslední době Trump přitvrdil a neútočí pouze na nelegální imigranty, ale i na ostatní, nehledě na jejich status. Naposledy minulý týden například nazval všechny somálské přistěhovalce „odpadem“.
Už nyní však ze statistik víme, že ani deportace samotných nelegálních migrantů Trumpův vytoužený efekt nemají. Během jeho prvního volebního období se podle Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku zaměstnavatelům nedařilo průběžně nahrazovat odebrané pracovníky, a tak radši investovali do automatizace či pozastavili rozvoj svých aktivit.
Nejenom, že tak nevzniklo více pracovních pozic, ale Američané dokonce kvůli deportacím o zaměstnání přicházeli – imigranti jsou totiž také konzumenti, kteří měli v roce 2023 ve Spojených státech kupní sílu 299 miliard dolarů. A když o tak velkou část konzumentů podniky přijdou, rozhodně to pocítí.
Zmizí s nimi totiž i jejich poptávka například po potravinách, bydlení, službách a dalších běžných potřebách. Čím méně se toho prodá, tím méně toho výrobci budou vyrábět a tím méně zaměstnanců budou pro provoz potřebovat.
„Odstranění sedmi milionů nelegálních pracovníků by snížilo národní zaměstnanost o hodnotu podobnou té, kterou jsme zažili během Velké recese,“ vypočítala organizace The Center for American Progress.
Ztráta pracovníků přitom zasahuje některé obory více než jiné – ve Spojených státech jsou to často například kuchaři, myči nádobí nebo dělníci na stavbách. Pokud se sníží počet dělníků, nemohou stavební společnosti podle Fiscal Policy Institute pracovat na tolika projektech, takže ani nepotřebují tolik stavbyvedoucích, což je zase práce, kterou obvykle vykonávají rodilí Američané.
Institut navíc poukazuje i na to, že se imigranti ve Spojených státech mnohdy starají o děti, když jsou rodiče v práci. Pokud chybějí lidé, kteří se o děti mohou starat, musí se postarat někdo jiný – například jeden z rodičů, který v tu chvíli může mít problémy s docházkou do zaměstnání.
Suma sumárum, za každých půl milionu deportovaných přijde o práci podle studie z roku 2013 v průměru 44 tisíc Američanů. Trump však přišel na řešení – někdy nezveřejňovat a jindy posunout vydání zprávy o zaměstnanosti.
Jaké problémy deportace vyvolávají, tak musíme pozorovat na výsledcích jednotlivých firem. Vidět to lze například u pivovarů Modelo a Corona, kterým klesají tržby. Podle CNN se totiž legální i nelegální latinskoameričtí zákazníci obávají zátahů protiimigračních úřadů, a tak omezili návštěvy obchodů, restaurací a barů.
Foto White House Press Secretary
To zvláště v oblastech s vysokou koncentrací přistěhovalců zasahuje také místní menší podniky. Ne všichni však deportacemi trpí – výdělečným byznysem jsou například pro letecké společnosti, kterým americká vláda platí za odvoz migrantů, či soukromá vězení.
Například GEO Group provozující na sto věznic darovala kampani na zvolení Trumpa milion dolarů a její akcie po jeho vítězství do inaugurace vystřelily o 129 procent.
Komu však deportace ubližují, je americká ekonomika. Podle organizace American Immigration Council by vyhození 13,3 milionu lidí vedlo k poklesu hrubého domácího produktu o 4,2 až 6,8 procenta a rovněž ke značnému zásahu do rozpočtu země.
Kromě výdajů za deportace v odhadované výši téměř dvou bilionů korun navíc nelegální migranti – nehledě na svůj status – musejí platit daně. Aby i na těchto lidech stát vydělal, nabízel jim finanční úřad IRS možnost vyplnit daňové přiznání se zárukou, že je nenahlásí dalším úřadům.
Jenže když nejsou nelegální migranti, nejsou ani jejich peníze – ty přitom jen za rok 2022 čítaly 46,8 miliardy dolarů na federálních daních a 29,3 miliardy dolarů na státních a místních daních. To shrnuto a přepočteno činilo téměř 1,6 bilionu korun.
Můžeme také předpokládat, že ti z nelegálních migrantů, kdo ve Spojených státech zůstávají, nyní budou méně ochotni daně platit – dřívější záruka anonymity je totiž tatam a IRS dnes musí jejich data sdílet s ministerstvem vnitřní bezpečnosti.
Nejen USA
Názory na to, že by měli cizinci odejít, se ale objevují i u nás. Zvláště často jsou podobná slova slyšet o uprchlících z Ukrajiny – podle letní studie agentury STEM si 44 procent Čechů myslí, že zhoršují dostupnost pracovních míst pro občany, a podle 51 procent jsou dokonce ohrožením pro budoucí vývoj Česka.
I u nás však čísla říkají něco jiného. Tak jako ve Spojených státech, i u nás přistěhovalci pracovní místa berou, zase jsou to ale ta, která Češi do té doby neobsadili.
Podle časopisu Českého statistického úřadu se nejvíce uprchlíků po začátku války usadilo v různých profesích montážních dělníků, kde se počet Ukrajinců zvýšil o 27 procent. U mužů to následně byly i profese obsluhy strojů, stavebníků, řidičů nebo skladníků, u žen zase uklízeček a pomocnic v kuchyních či hotelech.
Zda je pravda, že Ukrajinci berou místa Čechům, je vidět třeba na příkladu stavebnictví. Přestože řadu míst v oboru Ukrajinci „zabrali“, stavební firmy musejí stále další pracovníky vozit ze zahraničí – a to i přesto, že v Česku zůstává 341 tisíc nezaměstnaných.
Ti buď nemají dostatek praxe, nejsou dostatečně kvalifikovaní či jednoduše nechtějí požadovaná zaměstnání vykonávat.
Dobrou zprávou by pak odchod Ukrajinců rozhodně nebyl pro státní rozpočet, který na nich za třetí čtvrtletí letošního roku vydělal 4,3 miliardy korun a celkově za rok dosahuje přebytek 11,7 miliardy korun.
Graf Ministerstvo práce a zahraničních věcí (https://www.mpsv.cz/uprchlici-z-ukrajiny-dal-posiluji-ceskou-ekonomiku-prijmy-do-rozpoctu-prevysuji-vydaje-na-pomoc)
„Největší část příjmů tvoří sociální a zdravotní pojištění. Další příjmy pocházejí z DPH, daní z příjmů fyzických a právnických osob i ze spotřebních daní,“ uvádí ministerstvo práce a sociálních věcí.
Zároveň klesá počet Ukrajinců závislých na přímé humanitární pomoci. Těch za tři roky ubylo z 234 tisíc osob na 83 tisíc v září letošního roku.
Z hlediska financí je to tak pro Česko výhra. I proto, že uprchlíci nemají nárok na mnoho podpor, které běžně čerpají čeští občané.
