Potřetí se americká zpěvačka s italskými kořeny LP vrátila na festival Colours of Ostrava. A je to její výročí. Před deseti lety ji právě tady objevilo české publikum. Letos už je v pozici jedné z hvězd, jež opanuje hlavní stage, která, jak sama říká, je její oblíbenou.
„Miluju to předsunuté pódium. Právě kvůli němu se vracím. Je to moje nejoblíbenější uspořádání scény, které mi umožňuje dostat se přímo mezi lidi,“ říká.
Před novináře předstoupila LP, vlastním jménem Laura Pergolizzi, oděná celá v černé několik hodin před čtvrtečním koncertem. Po oficiální části si vyhradila pár minut i na individuální rozhovory. Do Ostravy dorazila spolu se svou partnerkou, modelkou a bývalou miss Ivetou Maurerovou, s níž v Česku tráví společný čas.
Ostrava nebude jediné místo v České republice, kde se letos zpěvačka, jejíž hity znají miliony posluchačů na celém světě, objeví.
V listopadu se vrátí znovu, tentokrát do pražského O2 universa, kde představí nové, v pořadí už osmé studiové album Room 12, které vychází letos v září.
Otevírá ho singl Love is All I Have, který vznikl ve spolupráci s producentem Mikem Del Riem.
Foto Hana Knížová
Zachycuje velmi osobní období zpěvaččina života, v němž se vyrovnávala s konci, novými začátky i hledáním vnitřního klidu. Návštěvníci Colours of Ostrava navíc mohou získat jako první lístky na její podzimní tour.
Přímo v areálu najdou QR kód, který je zavede do exkluzivního předprodeje, jenž proběhne 17. července od jedenácti do dvaceti hodin.
Cítíte už teď, že některá z písní z nového alba bude stejným hitem jako singl Lost on You?
To nikdy nevím. V tom to vězí. Nesnažím se napsat písničku, která by se snažila vykrást tu předchozí. Myslím, že u písně Lost on You šlo hlavně o načasování. Spousta lidí neví, jak snadno může písnička propásnout svůj okamžik.
Chápu, že to může znít jako výmluva, ale je to pravda. Jde o to, že ten song – kdyby si ho nikdo nevšiml – jsem v té době jako autorka nabízela třeba Rihanně. Takže to klidně mohla být písnička pro Rihannu. Jenže pak se moje verze chytla a kdo ví, jestli by to byl hit i v jejím podání, nebo ne.
Možná by to byla jen další skladba v jejím repertoáru. To už je ve hvězdách.
Zdá se, že procházíte v posledních letech šťastným a pozitivním obdobím. Daří se vám jak v lásce, tak i autorsky. Projeví se to na novém albu? Nebo i na něm budou písně, z nichž ucítíme bolest?
Určitě tam bude spousta pozitiv. Ale samozřejmě je tam i nějaké to zklamání. Snažím se do své tvorby vždycky promítnout dualitu obou těch citů.
Každé album je možná takový začátek nové kapitoly. O čem je ta vaše?
Asi jde hlavně o cestu. Je to pro mě takové opakující se téma, protože jako umělci – ať už jako autoři, nebo zpěváci – jsme neustále, i kvůli tomu, čím nás zahlcují telefony a všechno kolem, zaměřeni hlavně na cíle. Což já samozřejmě taky.
Mám ale pocit, že chci prostě být v přítomném okamžiku a psát věci, které se mě osobně dotýkají a snad osloví i lidi, kterým se moje hudba líbí. Třeba mi tak přibydou další fanoušci. To je samozřejmě vždycky ten cíl.
Nemyslím si, že bych se tím vyhýbala svým povinnostem. Prostě jsem jen potřebovala ze sebe dostat určité věci.
Nemám za sebou třeba příběh typu „hele, přestala jsem pít“, nic takového, čeho bych se držela jako hlavního tématu.
Jde spíš o životní zkušenosti a věci, na kterých mi záleží a které mě emočně ovlivňují. Ty se pak snažím přenést do své tvorby.
Myslíte, že nové album ovlivní i podobu koncertní show? Ty bývají ve vašem podání velmi intenzivní, intimní a osobité?
Nevím. Možná. Nikdy dopředu nevím. Někdy totiž i skladby, které působí spíš klidněji, získají v živém provedení úplně jiný, výraznější charakter. Sama jsem na to vždycky zvědavá. Ještě jsme do programu nezařadili celé album, takže to bude zajímavé.
Jaké je české publikum? Je pro vás něčím výjimečné?
Ano, je, už jen proto, že mou partnerkou je Češka. Ale od úplného začátku jsem měla pocit, že mě tahle země opravdu přijala za svou, a ohromila mě svou laskavostí. Prostě si nemyslím, že by Češi dávali najevo nějaké falešné emoce.
Foto Hana Knížová
Baví vás víc vystupovat na festivalech, nebo dáváte přednost vlastnímu koncertnímu turné?
Mám ráda obojí. Tedy, festivaly mají svá specifika – třeba to, že se musíte vypořádat s rozmary počasí. Být venku je prostě jiný pocit než uvnitř. Ale je to krásné. A taky se na festivalech často potkáváte s fanoušky jiných interpretů, kteří zrovna čekají na jejich vystoupení.
Je to různorodé – vždycky mám pocit, že jsem mezi „svými lidmi“, ale zároveň je to taková sdílená záležitost.
Už jste zmínila, že máte českou partnerku. Tak jak jste na tom s češtinou?
No, obávám se, že to u mě končí u frází jako „Jak se máš“ a „Miluju tě“. A ještě „Potřebuju čůrat“. Čeština je hodně těžký jazyk, ale snažím se.
