Opravárna byla dlouhé roky sympatický komunitní web, který má za cíl zprostředkovat lidem opravu rozbitých věcí, které by jinak skončily v popelnici. A stále tak funguje, jenže kdovíjaký byznys to není. Nakonec se ale ukázalo, že stačí poměrně málo, aby se situace radikálně změnila k lepšímu.
Relativně malá změna v byznysplánu teď Opravárně přináší zájem investorů, klienty v podobě nadnárodních firem a v loňském roce i desetkrát vyšší tržby. A především šanci na další obrovský růst.
Na první pohled to vypadá jednoduše. Namísto poskytování pozáručních oprav koncovým zákazníkům nabídnout zajištění servisu rozbitých věcí v záruce firmám, které ty věci prodávají.
Tahle myšlenka však nepřišla hned. Na své naplnění musela čekat více než čtyři roky od chvíle, kdy v roce 2014 Jan Charvát založil on-line platformu propojující nešťastné majitele rozbitých věcí a opraváře, kteří byli ochotni je za rozumné náklady opravit.
„Snažili jsme se neustále zdokonalovat propojování koncových zákazníků s opraváři, což se týká hlavně pozáručních oprav, přitom jsme ale zjistili, že na trhu je poptávka i po kvalitním záručním servisu,“ vysvětluje Charvát. Důvod takové poptávky ze strany prodejců různého, nejčastěji ale elektronického zboží je jasný: usnadnit si fungování vlastního byznysu a ušetřit.
Příkladem může být spolupráce s Decathlonem, nadnárodním řetězcem zaměřeným na sportovní vybavení, který má s Opravárnou uzavřenou smlouvu na servis elektronických fitness strojů, typicky těch na běhání. Její podstata spočívá v tom, že pokud se zákazníkovi Decathlonu stroj porouchá, dá sice nejprve vědět prodejci, ten ho ale přesměruje na Opravárnu.
Její technik si pak domluví návštěvu přímo u zákazníka doma a stroj opraví. Opravárna následně Decathlonu účtuje hodiny, které technik záruční opravou strávil. „Našemu klientovi tak zásadně ulehčujeme fungování. Nemusí mít vlastní servisní tým, jehož fungování je drahé a ubírá kapacitu, kterou je lepší věnovat prodeji. Navíc dokážeme pokrýt typicky sezonní výkyvy v poptávce, které se týkají i servisu,“ říká Charvát.
Decathlon ale není jediná firma, která na takový model řešení záručních oprav přešla. Opravárna pracuje například i pro síť jednoho z velkých hobbymarketů nebo internetový obchod Mall.cz, kde se stará o servis privátních značek levnější elektroniky.
Tady roli hraje i fakt, že až doposud řada firem nefunkční zboží zákazníkovi raději rovnou vyměnila za nové, přičemž starý a třeba i opravitelný kus skončil v kontejneru. To se však postupně začíná měnit. Roli v tom hraje jednak neekonomičnost takového přístupu, ale i změna v nastavení myšlení lidí, kdy nešetrný přístup k životnímu prostředí není něco, s čím chtějí být firmy spojované.
Celková změna v přístupu se čitelně ukazuje na tržbách Opravárny. V době, kdy se spoléhala na komunitní web a opravy pro koncové zákazníky, z nichž inkasovala jen drobný zprostředkovatelský poplatek, se roční tržby pohybovaly maximálně kolem tří set tisíc korun. Ve chvíli, kdy přišla větší orientace na firmy, tržby vyskočily na tři miliony korun, přičemž plán pro letošek hovoří dokonce o patnácti milionech.
A výhled v dalších letech je ještě mnohem vyšší – Charvát počítá s osmdesáti až sto miliony ročně. Pomoci by mu k tomu měli i investoři, kteří do firmy zatím napumpují několik milionů korun. Ze tří investorských jmen vzhledem k probíhajícímu uzavírání smluv Charvát uvádí jen Martina Ducháčka z Tilia Impact Ventures.
V plánu je nyní rozšíření managementu Opravárny o nové lidi v managementu, ale v závislosti na očekávaných nových zakázkách i v týmu servisních techniků. Těch pro Opravárnu momentálně pracuje zhruba dvacet, přičemž v záloze jich jsou další vysoké desítky.
Sehnat šikovné techniky prý Charvát problém nemá. Stačí mu totiž jen zalovit mezi necelými dvěma tisícovkami lidí, kteří v rámci Opravárny nabízí své služby koncovým zákazníkům. I když to jsou z velké části takzvaní hobíci, kteří mají opravování jako koníček vedle svého zaměstnání, lákadlo jistých zakázek může řadu z nich přesvědčit o práci pro Opravárnu na plný úvazek.
„Setkáváme se s tím, že v Česku je relativně dost šikovných lidí, kteří jsou jako technici dobří v tom, na co se specializují. Ale nedokážou se prodat a dostat se tak k zakázkám. Proto pracují pod nějakou firmou v oboru, což je ještě ta lepší varianta. V tom horším případě dělají úplně něco jiného,“ říká Charvát.
Takovým lidem jeho systém umožní například naplánovat kalendář a naplánuje jim trasu autem za zákazníky, aby byla co nejefektivnější. „A na konci každého měsíce jen dostanou výkaz práce, což je zároveň i podklad pro vydání faktury. Administrativou se tak vůbec nemusí zabývat,“ říká Charvát, podle kterého si jejich nejlepší servisní technik vydělá měsíčně i sedmdesát tisíc korun.
Kromě personálních posil bude Opravárna v Praze Bohdalci otevírat i vlastní servisní centrum, v němž bude nabízet služby jak směrem k vlastním zákazníkům, tak k firmám. Vedle kanceláří tam budou i dílny se stroji pro kutily a coworkingové centrum pro lidi pracující na počítači. A na popud lidí z okolí se počítá i s malou kavárnou s výhledem na východní část Prahy.
Tohle všechno má s ohledem na covid-19 začít fungovat v dubnu nebo květnu. Charvát část peněz na vybavení skoro pět set metrů velkého prostoru sehnat prostřednictvím crowfundingu, což se mu už jednou osvědčilo, když před dvěma lety na Hithitu vybral přes 180 tisíc korun na projekt Opravme Česko. Tehdy Opravárně velkou část peněz poslal Aleš Zavoral, majitel obchodu Alza.cz a podle žebříčku Forbes 12. nejbohatší Čech.
V plánu je pak i expanze do zahraničí. Primárně na Slovensko a další východní trhy.
Budoucnosti Opravárny nahrává i jedna legislativní novinka. Od 1. března totiž začíná v Evropské unii platit nařízení, podle kterého se na vybranou elektroniku musí dát všechny náhradní díly koupit po dobu dalších deseti let. Kromě držení zásob náhradních dílů mají výrobci navíc povinnost i neautorizovaným servisům dodat schémata oprav a zásadní je také podmínka, že prodávané zboží musí jít rozmontovat a znovu smontovat.
„To je z pohledu opravárenství poměrně revoluce a něco, po čem jsme roky volali,“ poznamenává Jan Charvát, podle kterého se výhoda této novinky začne vzhledem k dvouleté záruční době reálně projevovat za dva roky, tedy od března 2023.
Změna pravidel zatím platí pro takzvanou bílou elektroniku, tedy ledničky, pračky nebo myčky nádobí. A také pro takzvané velké displeje, což jsou monitory a televize.
„Pro nás je to samozřejmě skvělé. Dostaneme se k náhradním dílům a budeme moct opravit mnohem víc věcí. To by mohlo víc nastartovat tu část byznysu, který je postavený na přijímání oprav od koncových zákazníků,“ libuje si Charvát.
Legislativní novinka se ale bohužel zatím netýká mobilních telefonů, jejichž výrobci proti usnadnění zásahů neautorizovaných servisů dlouhodobě vystupují. Změna je ale na stole i tady, protože jednání o tom, že pravidla se změní i v tomto segmentu zboží už na půdě EU probíhají.
