Tenhle příběh by se mohl jmenovat „Jak Zorka z Rychnova v Americe ke štěstí přišla“. Nebo prostě jen „Jak máma svým dětem chtěla dát zdravou svačinu“ – a žádnou takovou nemohla koupit. To, co se běžně prodává v obchodě, jí přišlo moc sladké, slané nebo bez pořádné nutriční hodnoty.
A tak se zrodil nápad na originální masovo-zeleninové tyčinky, které nikdo jiný na světě nevyrábí. Jmenují se Wild Zora a dělá je Zora Tabin, za svobodna Šabatová, která se s manželem usadila v Coloradu. Její heslo? Don’t Be a Jerky!
Wild Zora sice vypadá jako kousek sušeného masa, ale na první kousnutí poznáte, že je tam něco víc. Bio zelenina přidává masovému plátku jinou chuť a oproti klasickému jerky jemnost a vláčnost. Sušená rajčata, bazalka, paprika či kadeřávek doplňují tři druhy masa ze 100% biochovu: hovězí má Wild Zora v příchutích barbecue, parmezán a chilli, pak je tu krůtí na kari a jehněčí se špenátem (to je bestseller).
„Je to ideální svačinka pro děti, dobrodruhy, sportovce, ale i lidi s různými alergiemi a celý paleo crowd,“ říká Zora Tabin. Třicetigramový balíček z její produkce vyjde na tři dolary (zhruba 73 korun) a je k dostání online, včetně největšího e-shopu na světě Amazon, a také v 620 kamenných obchodech ve Spojených státech.
Mezi místa, kde tyčinky Wild Zora nabízejí, patří i několik velkých obchodů jako Whole Foods, King Soopers či Safeways. Jak se tam malá nezávislá značka dostala? „Bio a paleo je trend, chtějí ho nabízet všichni, takže to nebylo tak těžké,“ popisuje Zora s tím, že do Walmartu, největšího obchodního řetězce na světě, nespěchají. A ani do Česka ne. „Americký trh je obrovský, takže zatím ten český nebo jiné další neřešíme.“
Množné číslo je tady namístě, protože Zora firmu vede napůl se svým manželem Joshuou. Ona se stará o výrobu a vývoj, on o obchod a marketing. Společně jim to dobře klape, vždyť nedávno, dva roky po startu, překlopili svůj byznys do černých čísel. Wild Zora rychle roste, loni měla tržby 150 tisíc dolarů, letos to bude minimálně půl milionu a na rok 2017 je naplánováno 1,5 milionu dolarů.
Čtěte také: Vítejte v nejekologičtější restauraci na světě, kde po vás zbytky zlikvidují červi
Dopředu je žene nadšení dělat produkt, který nikdo jiný nevyrábí, a finančně je pohání také v létě uzavřená investice od zakladatele Mall.cz Ondřeje Fryce. „Tyčinky Wild Zora jsou výborný produkt v rostoucím sektoru a Zorka je příkladem nejlepšího přístupu k podnikání ‚Scratch your own itch‘,“ odkazuje Fryc na to, že Zoře na trhu chyběly dobré a zdravé masové tyčinky, a tak se je rozhodla sama udělat.
Výše investice Frycova fondu Spread Capital není známa, stejně jako podíl, který za ni získal, ovšem prý je v souladu se strategií „minoritní podíl s minimálními právy a plnou podporou osob zakladatelů“. A Fryce těší, že mohl vložit peníze i do nadějného produktu z oboru mimo módní technologie. „Je osvěžující, že Zorka nedělá nějakou iPhone apku, ale dá se to jíst,“ směje se.
Zora se s Joshuou seznámila v Chicagu před 17 lety, kam jako studentka olomouckých práv přijela navštívit svého bratra. Brali se tři dny předtím, než jí vypršelo turistické vízum. Novomanželé pak u Michiganského jezera několik let zůstali – on měl svou vlastní softwarovou firmu Tabin Technologies, ona studovala a legálně i nelegálně si přivydělávala.
Když se jim narodily děti, rozhodli se přestěhovat se do Česka (nechtěli bydlet přímo v Praze, tak metropoli na mapě obkroužili prstem a usadili se v Poděbradech). Joshua tu rozjel nový byznys: založil Barista s.r.o. a spolu se společností AmRest dostal do Česka první Starbucks. AmRestu pak pomáhal i při primárním úpisu akcií na varšavské burze v roce 2005.
Byznys, který ho propojil s Ondřejem Frycem, přišel vzápětí. Tabin založil firmu PrismaStar, jejímž hlavním produktem byl parametrický vyhledávač umožňující zákazníkům v e-shopech snadněji najít požadované zboží. A Mall.cz, který Fryc založil, patřil k prvním klientům PrismaStar. Jenže tahle společnost se nikdy nedostala do zisku, investoři splakali nad výdělkem a Tabin to dodneška považuje za velmi bolestivou část své profesní kariéry.
S neúspěchem PrismaStar utrpěl i rodinný rozpočet – tou dobou už najetý na britské podmínky, jelikož jeden z investorů PrismaStar trval na přestěhování firmy do Londýna. Psal se rok 2013 a Tabinovi začínali od nuly.
Na tenhle restart si za zbylé peníze koupili obytný vůz a vydali se v něm na velký trip napříč Spojenými státy. Když přijeli do coloradského města Fort Collins, ležícího asi hodinu na sever od Denveru, zalíbilo se jim natolik, že se tam usadili. „Hory, příroda, 360 dní v roce sluníčko. Prostě nádhera. Krásně se tam žije,“ vysvětluje Zora.
Její manžel pod Skalistými horami začal pracovat jako realitní makléř a ona se starala o domácnost. Když chystala dětem svačinu do školy nebo na výlet, prostě „healthy snacks“, měla z toho těžkou hlavu. Její představě se nejvíce blížily müsli tyčinky, v Americe známé jako granola bars, ale… „Sníte je a po 40 minutách energie zase vyprchá a máte hlad. Já chtěla opravdové jídlo,“ kroutí hlavou Zora.
Nelíbily se jí ani klasické jerky, tedy plátky sušeného masa. Podle Zory jsou v Americe plné chemických konzervantů a pocházejí ze zvířat nadopovaných růstovými hormony a antibiotiky. A tak začala sama v kuchyni experimentovat. V troubě a sušičce kombinovala maso se zeleninou a výsledky testovala na vlastních dětech. „Přišly ze školy a dostaly to ke svačině. Do té doby, dokud to plivaly zpět, tak jsme věděla, že nejsem hotová,“ usmívá se Zora.
Zkoušela různé tvary, příchutě i kombinace. A po několika měsících vyladila recepturu natolik, že si děti originální svačinku začaly nosit do školy. „A pak to šlo ráz na ráz. Začaly se ozývat rodiče jejich spolužáků, co že to jsou ty Zora bars – pochopili jsme, že to má byznysový potenciál a začali je vyrábět na prodej,“ vzpomíná Joshua Tabin.
Čtěte také: Na kaši. Jak se z legrace dvou filmařů stal byznys v trendu slow food
Rozjet v USA vlastní potravinovou výrobu ale není jen tak a docela dlouho trvalo, než Tabinovi našli úřadem USDA schválenou výrobní kapacitu. Nakonec měli štěstí: za necelých deset tisíc dolarů koupili krachující výrobnu v městečku Loveland vzdálenou 30 minut jízdy od svého domu a s ní podědili i potřebný štempl USDA.
Tam teď masovo-zeleninové tyčinky Wild Zora na 500 metrech čtverečních vyrábějí, mají 12 zaměstnanců a expedují 60 tisíc balíčků měsíčně. Jejich obaly designoval Jeff Schaich, známý profesionál, který je podepsaný například pod vzhledem populárních bot Crocs.
Úspěchu Divoké Zorky (byť na americké poměry zatím skromnému) hodně pomohlo správné načasování. Právě frčí všechno „bio““a naopak z „grain“, tedy obilovin, se v Americe stalo pomalu sprosté slovo. „A na tom se vezeme,“ přiznává Zora s tím, že grain-free, tedy bez obilovin, Wild Zora je, stejně jako bez lepku, sóji či oříšků. Možná to na první pohled vypadá nepodstatně, ale podle Zory to je pro spoustu lidí, kteří trpí nejrůznějšími alergiemi, velmi důležité.
„Při výrobě jsem se dozvěděla o spoustě alergií a nemocí, o jejichž existenci jsem předtím neměla ani tušení,“ přiznává Zora, která hovězí i jehněčí dováží z coloradských ekofarem a krůtí zase z Kalifornie. Ze států amerického středozápadu má i většinu zeleniny.
Mimochodem, maso se při sušení a zapékání scvrkne o 50 procent a zelenina až o 92 procent. Ale to hlavní – vláknina a nutriční hodnota – v nich zůstane. „Na velikosti nezáleží, spíš na kvalitě,“ dodává Zora.
Kvalitu Wild Zora ocenili i porotci soutěže Pitch Slam Award, kterou pořádá Naturally Boulder, největší natural-food organizace na světě. Za vítězství Tabinovi dostali odměnu 58 tisíc dolarů a potvrzení, že se vydali správným směrem. Na cestě vzhůru mají mezi zdravými masovými tyčinkami i několik konkurentů: svým složením jsou jim nejblíže Epic Bar nebo Tanka bar, ovšem stále je zde jeden velký rozdíl – žádný z nich nepřidává k masu zeleninu.
„Naším cílem je udělat z Wild Zora dlouhodobě profitabilní rodinný byznys a nepotřebovat cizí peníze,“ říká na závěr Zora s tím, že vedle hovězího, jehněčího a krůtího masa chystá i tyčinku z vepřového a možná i křupavou variantu.
Foto: Štěpán Kettner, archiv
