Smlouva o dostavbě jaderné elektrárny Dukovany měla být dle původního harmonogramu podepsána do konce prvního čtvrtletí, ale jak je zřejmé, termín se odkládá. A to na neurčito. A i když obě strany v podobě české vlády a jihokorejské KHNP tvrdí, že smlouva bude brzy podepsána, největší investiční akce v historii může pro Česko skončit hluboko pod stanovenými cíli, nebo dokonce blamáží.
V těch nejdivočejších snech, které se ale v poslední době mění až příliš často v realitu, mohou nakonec Dukovany dostavovat Rusové. Cílem tohoto textu není rozsévat obavy či strach, spíše jen poukázat na současný stav stamiliardového tendru a jeho možné vyústění v době, která je plná extrémních obratů.
Na konci týdne ministr financí Zbyněk Stanjura navštívil mnoho českých průmyslových podniků. Svou roadshow započal nedaleko chladicích věží jaderné elektrárny Dukovany (viz úvodní foto článku). Přesněji na místě, odkud má už v roce 2036 začít dodávat elektřinu do sítě zbrusu nový pátý jaderný reaktor. A už za další dva roky šestý. Pokud by tedy vše šlo dle původně stanoveného harmonogramu.
Jenže ten není dodržen ještě před samotným zahájením výstavby, kterou by mělo už za čtyři roky fakticky odstartovat betonování základní desky pod srdcem každé jaderné elektrárny – jejím reaktorem.
Závazná smlouva s preferovaným uchazečem, jak jej striktně nazývá vláda i samotní zástupci ČEZ, totiž měla být podepsána do pondělí 31. března tohoto roku. Nestalo se tak.
V posledních týdnech nejdříve premiér Petr Fiala (ODS) a později i šéf ČEZ Daniel Beneš postupně přiznali, že původně načrtnutý termín dodržen nebude, protože se prý ještě ladí poslední detaily smluv.
„Vyjednávání o podmínkách smlouvy s korejským uchazečem KHNP se blíží do finále a já věřím, že se nám během příštích měsíců podaří smlouvu s ním podepsat a zapojení českých firem na dostavbě bude co nejvyšší,“ uvedl k aktuálnímu vývoji šéf resortu financí Stanjura během páteční návštěvy jihomoravské jaderné elektrárny.
„Výstavba nové jaderné elektrárny je rozsáhlý a dlouhodobý projekt. K zajištění toho, aby smlouva byla solidní a plně vyhovující pro obě strany, může být zapotřebí trochu více času,“ uvedla pro Forbes také v pátek k posunutí termínu samotná KHNP.
„V současné době jsou KHNP a vlastník projektu v závěrečné fázi vyjednávání o smlouvě a na poslední chvíli upravujeme detaily,“ dodala v souladu s tím, co v médiích komunikoval samotný ČEZ.
Nad podpisem smlouvy za minimálně stovky miliard korun, kdy jen samotná výstavba jednoho reaktoru by měla přesáhnout dvě stě miliard korun, ovšem dnes visí mnoho objektivních otazníků.
Bez českých firem?
Tím prvním zásadním je podíl českých firem na samotné výstavbě. Pokud by s KHNP byla finální smlouva opravdu podepsána, jihokorejská skupina by se stala hlavním dodavatelem, který by pak přiděloval zakázky dalším firmám.
A i když se původně hovořilo o tom, že české firmy by měly získat přes šedesát procent zakázek z dostavby, dnes zástupci tuzemských společností rozlíceně hovoří o tom, že se s nimi Korejci příliš nebaví, že na ně připadne sotva čtyřicet procent, a to ještě jen zakázky s nízkou přidanou hodnotou.
Podle Svazu podnikatelů ve stavebnictví Korejci po tuzemských firmách chtějí hlavně zajištění samotné stavby, tedy materiálu, dělníků a práce. Žádné inženýrské dovednosti, ze kterých by mohly české firmy i celá ekonomika v budoucnu dále těžit.
To by pro české stavebníky a inženýry, kteří ze sta procent stavěli sestru Dukovan v podobě jaderné elektrárny Temelín, byla velmi hořká pilulka.
„Ohlodaná kost v podobě čtyřiceti procent je naprosto relevantní obava,“ uvedl už před měsícem odborník na výstavbu jaderných elektráren Václav Matyáš, který si ještě dobře pamatuje na celý proces výstavby Temelína.
Foto: Jan Berounský
Klid jim nepřinesl ani ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček, který sice před měsícem jednal se svým protějškem i dalšími představiteli v samotné Jižní Koreji, zpět ale přivezl jen příslib, že české firmy mohou počítat minimálně s třicetiprocentním podílem na dostavbě Dukovan.
Žádné záruky v podobě podepsaných závazků, jakými by byly alespoň smlouvy o smlouvách budoucích, od jihokorejské strany dodnes v ruce nemá.
Korejci na ústupu z Evropy
Problémem číslo dvě je, že Jihokorejci od přelomu roku postupně opouštějí tendry v dalších evropských jaderných projektech. Nejdříve šlo o plánovanou dostavbu jaderné elektrárny ve Švédsku, pak firma přerušila účast v tendru ve Slovinsku a v Polsku jsou jednání také u ledu. Tam otěže přebírá zejména americký Westinghouse.
Česko se tak pro KHNP stává jediným ostrůvkem v Evropě, kde by měla velký jaderný projekt stavět sama.
Tím jednak padá i původně avizovaná výhoda, že by se české firmy mohly kromě dostavby Dukovan podílet i na dalších evropských projektech, ale také motivace KHNP začít v Evropě budovat opravdu silný dodavatelský řetězec.
Spor s Francouzi
Třetím otazníkem je stále běžící spor ze strany neúspěšného uchazeče o dostavbu Dukovan, francouzské EdF, která u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) společně s americkým Westinghousem v závěru loňského srpna podala námitky proti výběru konkurenční firmy v tendru.
Zatímco Westinghouse svou námitku stáhl, úřad nadále posuzuje rozklad, který podala EdF, a fakticky tím blokuje podpis smlouvy.
Ve veřejném prostoru se také čím dál více objevuje otázka, zdali KHNP nakonec z celého tendru postupně nevycouvá. „Korejci manévrují ke konci v Evropě,“ opakuje na sociální síti X energetický expert a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr.
KHNP je však ve svých vyjádřeních stále pevná. „Očekáváme, že konečnou smlouvu podepíšeme v brzké době,“ uvedla na konci března jihokorejská skupina pro Forbes.
Do toho všeho se ale blíží volby. Současná vláda nakonec nemusí mít odvahu podepsat na svém konci až bilionový projekt, který Česko na desítky let zaváže ke každoročním výdajům v řádu desítek miliard korun a zároveň nastaví cenu elektřiny tak, aby nespadla pod rentabilní hodnotu potřebnou pro plynulé financování výstavby Dukovan.
Koneckonců, ani její výše stále není veřejnosti známa, protože zatím neznáme finální cenu dostavby, natož její detailní finanční parametry. Nedá se ale očekávat, že by cena elektřiny měla být nižší, než je dnes na lipské burze, tedy ve výši devadesáti eur za megawatthodinu, kterou ve finále platíme na fakturách.
Už před osmi lety, ještě při předchozím tendru na dostavbu Temelína, šéf ČEZ Daniel Beneš uvedl, že rentabilní cena by mohla být někde kolem šedesáti eur za megawatthodinu. Mezitím ovšem ekonomikou proběhla až čtyřicetiprocentní inflační vlna, která výstavbu prodraží.
Rozhodne Babiš?
Současné vládě ovšem není co závidět. Pokud by totiž nedokázala najít před voliči rozhodnost k podpisu smlouvy do konce léta, musela by jej nechat na další volební období. Jenže v tom by už nemusela vládnout. Současné preference totiž stále jako budoucího premiéra favorizují šéfa hnutí ANO Andreje Babiše.
A ten je známý tím, že rád dělá opačné věci než současná vládní garnitura. Pokud by z tendru nevycouvali Korejci, mohl by tendr už podruhé zrušit s odůvodněním, že jeho podmínky jsou pro naši vlast nevýhodné, podobně jako to bylo u předvolební kauzy kolem lithia. V tom okamžiku by se ale Česko dostalo do pasti.
Zrušením už druhého tendru za sebou by přišlo o reputaci a nedá se předpokládat, že by se těch pár firem ve světě, které umějí postavit jadernou elektrárnu, do našeho tendru znovu hrnulo, kdyby viděly, jak to u nás dvakrát dopadlo.
Navíc uvažujme i v kontextu toho, že v Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Slovinsku, ve Švédsku i Francii se mají stavět nové jaderné zdroje. Všichni tak budou mít své práce víc než dost.
A v tom okamžiku by hrozilo další velké nebezpečí. Andrej Babiš je totiž znám i tím, že nechová až takovou averzi k Rusku. A jeden hráč, který umí stavět jaderné elektrárny, ale nebude mít tolik práce, protože jej vyšachovaly sankce, jež však mohou v rámci podmínek dojednání míru na Ukrajině padnout, je ruský Rosatom.
Koneckonců, Rusové u výstavby Dukovan byli a dodnes do nich dodávají jaderné palivo, i když jej Česko postupně nahrazuje americkým a francouzským.
Nakonec by nemusel probíhat ani nový tendr, výstavba nových bloků může být založena na bilaterálních smlouvách, jak to udělali Poláci s Westinghousem.
Že je to celé moc divoké? Bezpochyby. Ale dokázali jste si ještě na začátku roku představit, že se svět ponoří do obchodních válek a reálně by mohlo hrozit, že USA vystoupí z NATO?
Svět se mění rychleji, než jsme byli zvyklí. A ty obraty jsou čím dál prudší.
