Když vrcholilo loňské Forbes Gala, večer zdobila rekordní částka 23 355 000 korun. Tolik peněz se během jediného večera na dobročinné účely v historii Česka nikdy neshromáždilo.
Například zakladatel Rohlíku Tomáš Čupr tu vydražil zážitek vytvořit si vlastní skleněnou vázu pod taktovkou Moseru za 5,1 milionu korun, které připadly Nadaci Mucha, která spravuje největší a nejobsáhlejší kolekci slavného malíře.
O čem to všechno svědčí? O tom, co vědí psychiatři a psychologové už dávno: lidé se rodí jako dobrodinci, nezištně pomáhají a rozdali by se. Tedy pokud jim to vydrží do dospělosti a nepatří mezi jedno procento psychopatů, které žije podle statistik v každé společnosti.
Ano, altruismus máme v genech, přestože ho občas během života zadupe náročná všednodennost. Poněkud unaveně se pak zjevuje většinou v době předvánoční, kdy nejenom rodinné tradice, ale hlavně sváteční marketing hraje na city, potažmo na peněženky. Vyplouvá na povrch i ve chvíli, kdy se stane něco dramatického a je třeba rychle pomoct.
Stran vrozenosti popisuje psychiatr Radkin Honzák pokus s desetiměsíčními dětmi, kterým bylo přehráváno následující představení. Na šikmé ploše je čtverec s očima, to aby děti zaujal. Čtverec se snaží dostat nahoru, přijde trojúhelník – taky s očima – a pomáhá mu. Ve druhém dějství trojúhelník není, vystřídá ho kolečko, které ale naopak tlačí čtverec dolů.
Následně jsou tvary dětem rozdány na hraní. A ony si hrají s trojúhelníkem a čtvercem, s kolečkem ne. Proč? Prý protože je na rovinu řečeno hajzl. Kolečko čtverci nepomáhalo a sotva roční děti už si toho dokážou všimnout.
Honzák uvádí i další příklad: „Budete se snažit otevřít konzervu pro psa, vedle vás budou dva lidé, jeden vám bude pomáhat, druhý bude říkat, že to nemá cenu. Až se vám podaří konzervu otevřít, pes se nechá nakrmit od vás a od člověka, který vám pomáhal – ne od toho, kdo nevěřil v úspěch. To je zákon smečky, udržovaný instinkty a emočními stavy.“
Jak říká jedno latinské přísloví, když budete konat dobro, ctnost vám bude sama o sobě odměnou. „Takže se za chvíli začnete zalykat svojí vlastní dobrotou,“ dodává s nadsázkou psychiatr.
Pokusy ukazují, že to nejsou jen nižší daně a marketing, co přiměje lidi, aby pomáhali druhým. Nad štědrostí dárců si libuje i Božena Jirků, ředitelka Nadace Charty 77 a Konta Bariéry. „Samozřejmě od koronavirového března přemýšlím nad dalším vývojem, bála jsem se, co bude s nadací, s dárci, a měla jedinou jistotu, že klienti nezmizí. Ti budou pomoc potřebovat vždycky,“ konstatuje neměnnou skutečnost.
„Nadchlo mě, že dárci nám také zůstali. Dokonce přibyl jeden firemní fond, do které rodinná firma vložila už první milion a teď rozhodujeme, co s ním,“ dodává Jirků. Jako důkaz chuti pomáhat zmiňuje i akci tanečníka Martina Prágra, který zorganizoval online dětský den s virtuální prohlídkou zoo a vybral přes půl milionu korun.
Tyto příklady neutuchají ani za časů přetrvávající pandemie. Objem darů na portálu darujme.cz překročil od začátku roku 103 milionů korun a úspěšné jsou i další platformy typu Donio. „Lidé mě zastavují na ulici, doslova tahají za rukáv, kam mohou přispět. Ani koronavirus to nezměnil. A to je moc dobře,“ dodává Božena Jirků.
Protože kdo by chtěl být kolečkem, se kterým si nikdo nehraje?
