Hodnota wimbledonského triumfu jde snadno vyčíslit. Lindu Noskovou však mnohem víc zajímá hodnota času a života. Proto dává před šablonovou kariérou a svazujícím marketingem přednost anonymnímu cestování a absolutní osobní svobodě. Proto je ještě větší šampionka, než se na první pohled zdá.
Vlastně by se na to ten talíř hodil, a to nejen rozměrově. Při takovém použití by na něm nebyl vidět středový motiv ženské postavy s pohárem v jedné ruce a lampou ve druhé, antická personifikace mírnosti, zdrženlivosti a sebeovládání. Téměř by na něm nebyly vidět ani reliéfy na okrajích, kde dominuje bohyně Minerva, jež se již narodila připravená k boji.
To vše by bylo zpočátku zakryto, ale postupně opět odkrýváno, jak by z talíře mizela… Pizza. Přesněji pizza Linda, podávaná v jedné z přerovských pizzerií. Stojí 211 korun, její standardní rozměr je 32 centimetrů, a je tak o trochu menší než talíř za triumf ve Wimbledonu, jejž vítězky získávají do trvalého držení.
„Je to vegetariánská pizza, spíš takový salát na pizze. Kdo se odváží, tak dobrou chuť,“ usmívá se tenistka Linda Nosková, jež kývla na nápad restaurace v Přerově, aby pizzu s jejím jménem zařadila na menu. A kdyby čerstvá wimbledonská šampionka chtěla, mohla by si pizzu vskutku nechat naservírovat na nejvzácnějším tenisovém talíři.
Takže? Jak bylo řečeno: Dobrou chuť! Tomata a mozzarella tvoří na upečeném těstě základ, bez něj by to nešlo, jako by to u tenistky nešlo bez rodinného zázemí a disciplíny. Žampiony a brokolice jsou zemité suroviny z přírody, za jejíž ochranu Linda, děvče z valašské vesnice, horuje. Černé olivy jsou zase odkazem na exotiku a svět, po němž ráda cestuje.
Hořkosladká kombinace oliv s kukuřicí, to je chuť triumfálního wimbledonského finále, v němž tenistka nastoupila proti krajance a kamarádce Karolíně Muchové – za velmi příznivého stavu proti ní ztratila pět mečbolů a musela o nejprestižnější tenisovou trofej ještě perně bojovat.
Na pizze divoce poházená rukola je svěží, jaksi svobodná; tenis jede podle přísných pravidel, v životě si Linda zjevně určuje pravidla sama. Dojedeno. Spořádány jsou veškeré ingredience a znovu jsou ke spatření symboly sebeovládání a připravenosti k boji, najednou se vyjeví, že právě tyhle ingredience musely těmhle vlasnostem předcházet.
Přerovská pizza Linda servírovaná na míse z londýnského All England Clubu jakýmsi způsobem pasuje k dívce, jež právem obsadila titulní stranu srpnového vydání Forbesu. Za výdělek z Wimbledonu by si Linda Nosková mohla koupit 265 402 pizz se svým jménem a ještě by jí zbylo na oblíbenou matchu.
Po zdanění přistane na tenistčino konto zhruba 52 milionů korun, ale ona nad tím nevzrušeně krčí rameny, což od téhle slečny – a povídání s ní to absolutně odhalí – rozhodně není póza. Ne že by vydělanými penězi pohrdala, jen pro ni nejsou tím nejdůležitějším; některé a často ty nejzásadnější věci si za ně nekoupí a jiné, které se koupit dají, nepotřebuje.
Pod Lindou Noskovou se bezpochyby minulý měsíc otřásla zem. Ona však stojí pořád na stejném místě, nepohnula se ani o píď, to je na celém úkazu to nejkouzelnější.
Ani kolotoč po vítězném finále Wimbledonu k vám úplně nepatří, že?
Pro mě je samozřejmě lehčí a přirozenější být na kurtu než dělat aktivity mimo něj. Ale za ty roky už jsem se naučila zvládat to dohromady.
Grandslamový titul a následná pozornost už řadu hráčů vyvedly z míry. Kdo vás drží při zemi?
Řekla bych, že se dobře držím sama. V tenisovém životě se asi změní hodně věcí, ale v osobním se nemění nic.
V rozhovoru ještě zazní:
- Jaké oběti musela rodina Lindy Noskové podstoupit, aby se mohla věnovat tenisu?
- Jak ji změnila dobrovolnická zkušenost v Africe?
- Proč je pro ni největším luxusem možnost prostě zmizet a cestovat?
