1. Pavel Tykač, 2. Daniel Křetínský, 4. Michal Strnad, 6. Ondřej Kania, 7. Ondřej Tomek… Ne, nedochází k nenadálým změnám v pořadí nejbohatších Čechů, toto je tabulka fotbalové ligy po její podzimní části. Vlastnit prvoligový tým ale pro výše zmíněné není jen záležitost prestiže. Čím dál víc je za tím byznys.
V pořadí tabulky lze klidně rovnou pokračovat: 8. Petr Hubáček a Richard Morávek, 11. Karel Pražák, 14. Matěj Turek. Což není pořád výčet kompletní, jen reflektuje, kdo se do dění zapojil poslední dobou, případně kdo se drží dlouhodobě v čele jako matador Křetínský. Správné je ještě doplnit brněnské duo Igor Fait (Artis), Vojtěch Kačena (Zbrojovka), jejichž kluby zatím válčí ve 2. lize, ale postup mají na dohled.
Co se stalo? Patrně nejlépe to v nedávném velkém rozhovoru pro Forbes vystihl investor Matěj Turek, od jara majitel Dukly Praha.
„Fotbal je skvělý byznys. Ve světě se už padesát let rvou zkušení investoři o to, aby se do takového aktiva vůbec dostali, ekonomika fotbalu je prostě geniální,“ líčil muž, jehož byznysová říše má dle odhadů hodnotu zhruba miliardy a půl korun.
V časech korupčních afér Ivana Horníka by se něco takového jevilo vyloženě směšně – a dokonce i dnes, kdy fotbalový svaz není schopný najít kouče pro reprezentaci, neboť na adekvátního zahraničního experta nemá dost peněz, se Turkova slova zdají být na první poslech poněkud odvážná.
Jenže mezitím se hodně změnilo. Navíc, což je zásadní, podobný šlendrián na svazu není určující pro ekonomiku klubů. Ta sprintuje vpřed jako útočník lačnící po gólu.
„Problémem klubů je, že často nemají potřebné finanční znalosti. Těmi dnes kromě velkoklubů, jako je Sparta, Slavia nebo Viktorka, oplývá například skupina kolem Ondřeje Tomka, má je majitel Slovanu Liberec Ondřej Kania. Ten teď s trochou nadsázky říká, že fotbal bude jeho nejlepší investice. A já to mám podobně,“ dodal Turek.
Čtenáři Forbesu se zájmem o sportovní tematiku si nejspíš vzpomenou na to, co na tomto webu zaznělo mnohokrát a mnohem dříve, než si čeští tycooni k private jetům začali pořizovat fotbalové kluby – že kdo má pár volných miliard, nechť je vloží právě tímto směrem.
Bylo to ovšem myšleno primárně při pohledu na západ, nejčastěji do Severní Ameriky. Příklad za všechny: dolarový miliardář Mark Cuban v lednu 2000 kupoval majoritu v basketbalových Dallas Mavericks za 285 milionů dolarů (necelých šest miliard korun). V roce 2023 prodával necelé tři čtvrtiny klubu za 3,5 miliardy dolarů (zhruba třiasedmdesát miliard korun)!
To je tak dobrý deal, že letos na jaře Cuban rozjel private equity fondu Harbinger Sports Partners, v němž chce za 750 milionů dolarů (šestnáct miliard korun) kupovat podíly v dalších týmech napříč severoamerickými profesionálními soutěžemi.
„Profesionální sport totiž dospívá do role kvalitního aktiva,“ řekl tehdy jeho byznysový partner Rashaun Williams. A dodal, že organizace typu Harbinger Sports Partners zase můžou klubům nabídnout „dlouhodobý kapitál a vlastnickou zodpovědnost“.
Čímž jsme zpět v Česku a ve fotbale.
Například majitel libereckého Slovanu Ondřej Kania popsal, že klub v součtu televizních a marketingových práv a příspěvku od UEFA meziročně vyskočil z jednadvaceti milionů korun na 55 milionů.
A další číslo: za televizní práce zaplatila společnost O2 v listopadu 2023 částku se stropem 430 milionů ročně – zásadní skok z předchozích 150 milionů korun ročně od Pragosportu. „Jsem přesvědčený, že v příštích tendrech se může vysoutěžit klidně 1,25 až 1,5 miliardy korun,“ dodal Kania.
To vše jsou dostatečná vodítka k tomu, aby nebyly nákupy fotbalových klubů karikovány jen jako hra bohatých o to, kdo udělá větší dojem. I to může být součást motivace, ne však jejím základem.
Největším dealem bylo, když koncem září Michal Strnad se svojí CSG koupil Viktorii Plzeň – zde je image pro nejambicióznějšího českého miliardáře současnosti patrně důležitá, proto se CSG stalo i novým hlavním partnerem Českého olympijského výboru, na sport teď sází ve velkém.
Zároveň ale Plzeň platí za dlouhodobou tuzemskou fotbalovou jedničku v poměru cena/výkon, s pražskými velkokluby Slavií a Spartou soupeřila s mnohem nižšími rozpočty. Ten Strnad nebude mít problém navýšit, což se klubu může vrátit. Ať už příjmy z evropských pohárů, nebo z prodejů hráčů.
„Když si vezmete, že fotbalová liga má šestnáct účastníků a pět jich má šanci si zahrát poháry, tak je to další věc, která zvedá atraktivitu pro investory,“ vysvětlil pro Forbes již dříve Petr Graca z poradenské společnosti Deloitte, jenž působí v divizi Sports Business Group.
Což je příklad Sigmy Olomouc. Tu převzala společnost Sigma Sport z čerpadlářského holdingu Sigma Group, na klubovém webu se píše o transakci v řádech stovek milionů korun. Sigma si díky triumfu v národním poháru zahrála Konferenční ligu, i v ní jsou velmi zajímavé bonusy za výhry či za postup.
Majitel Sigma Sportu Milan Šimonovský v tom navíc není sám, Olomouc má v současné sezoně hned dva takzvané platinové partnery, jimiž jsou firmy Redstone a UCED. První náleží Richardu Morávkovi, druhá je součástí impéria Creditas Pavla Hubáčka. To je souběh dvou miliardářů a zároveň velkých olomouckých patriotů.
„Partnerství s klubem vnímáme jako příležitost podpořit nejen sportovní úspěchy, ale i rozvoj regionu, který je naším domovem,“ uvedl Morávek pro web Sigmy.
Z podobného ranku je, když Hradec Králové převzalo trio Ondřej Tomek, Pavel Nedvěd, Ivo Ulich. Tedy jeden z nejbohatších Čechů a dva bývalí fotbalisté, přičemž Nedvěd je globální ikonou a Ulich zase příkladem sportovce, který se po kariéře stal velmi úspěšným podnikatelem.
A někde na půli cesty mezi byznysem a fotbalem zase může být převzetí Teplic Milanem Kratinou.
„Klub má obrovskou tradici a potenciál, který chceme rozvíjet. Ale nerad bych, aby to bylo vnímáno jen jako krok ve sportovní rovině, pro Accolade je to strategické rozhodnutí – chceme na Teplicku dlouhodobě posílit naši přítomnost a podílet se na růstu celého regionu,“ řekl jakožto nový majitel Kratina, podle Forbesu 28. nejbohatší Čech s odhadem majetku 18,7 miliardy korun.
Jiný z magnátů, Karel Pražák, v žebříčku hned nad Kratinou s odhadem majetku devatenáct miliard korun, naopak po srpnové akvizici Pardubic kladl důraz na sportovní rozvoj, hlavně na mládež. Což zase koresponduje s tím, že má – oproti výše zmíněným – rozsáhlé sportovní zkušenosti z pozice majitele hokejové Sparty.
Spíš než o „ukazování svalů“ tak řetězový efekt nákupů podle všeho spočívá v tom, že se český fotbal mění k lepšímu a že byznysmeni z nejvyšších tuzemských pater nechtějí přijít o příležitost. Fotbal je přece jen celoplanetární jedničkou. Naprostým fenoménem.
„Fotbal v Česku dnes není jenom o individuálním úspěchu klubu, zhruba zpoloviny jde o společný byznys všech klubů. Velká část tohoto kolektivního byznysu nadto jde za UEFA,“ zmínil Matěj Turek zastřešující evropskou asociaci.
„Ta hájí naše zájmy a odsud plyne významná část našich příjmů. Možná čtvrtina úspěchu Dukly závisí na tom, jak bude vypadat celá soutěž, jak se budou dělit peníze, jaká bude spolupráce se sponzory na celorepublikové, nebo dokonce na celoevropské úrovni.“
Podle Turka tak na majiteli fotbalového klubu je starat se přibližně o polovinu celkového objemu byznysu.
„Na nás je dělat opravdu dobře těch zbylých padesát procent. Což znamená, že pokud nějaký klub neprosperuje, je to proto, že ho někdo interně sabotuje nebo že není správně vedený,“ uzavřel Turek s tím, že dokonce do budoucna nevylučuje ani možnost akvizice zahraničního klubu.
Rok 2025 lze tedy ve vztahu českých miliardářů k fotbalovým klubům nazvat jako rok poptávky. Po zboží, které se najednou stalo nedostatkovým.
Česká fotbalová liga má stále daleko k tomu, aby se z ní stala taková mašinerie, jakými jsou třeba anglická Premier League či zmíněné profesionální soutěže v Severní Americe. V NFL v americkém fotbalu, basketbalové NBA, baseballové MLS a hokejové NHL působí v součtu jen 124 klubů a ačkoli například hokej pozvolna expanduje, číslo se nijak dramaticky nezvyšuje. A ani nezvýší.
„Z dlouhodobého hlediska bude hodnota nedostatku a zábavy vždy růst,“ řekl pro Forbes US Mark Cuban, který na tom všem zbohatl.
Příští roky ukážou, jak v jeho šlépějích na druhé straně Atlantiku budou kráčet nejbohatší Češi.
