skip to main content

Dolce vita na Amalfi. Ultimátní průvodce po jedné z nejromantičtějších destinací světa

„Pokud vezmete ženu na Amalfské pobřeží a nesvedete ji, nezasloužíte si být nazýván mužem,“ prohlásil prý rejdař Aristoteles Onasis na adresu Amalfského pobřeží, která se už řadu dekád řadí k oblíbeným prázdninovým lokacím mezinárodní smetánky.

Chcete-li ochutnat zdejší „dolce vita“ atmosféru i vy, musíte vědět, kde zdejší zřídla hedonismu hledat. Levné to určitě nebude, ale málokde lze utrácet tak sladce a stylově, jako právě na Amalfi.

Pokud nedisponujete vlastní jachtou či helikoptérou, vaší spojnicí po pobřeží bude Strada Statale 163 neboli „silnice tisíce zatáček“. Tenká vlásečnice, na které jsou navlečeny citronové háje i pitoreskní městečka stoupá a klesá nad třpytivým mořem, objímá strmé útesy, protíná hluboké soutěsky a především skýtá dech beroucí výhledy.

Široká je přesně pro dva jízdní pruhy, s nulovým manévrovacím prostorem, takže si nachystejte pevné nervy – dopravní zácpy patří k čtyřicetikilometrovému úseku mezi Sorrentem a Salernem stejně neodmyslitelně jako neonové limoncello z místních šťavnatých citronů.

Positano

Vstupní brána na Amalfské pobřeží je místo s maximálním možným instagramovým ratingem. Pastelové domy pověšené na útesu nad kobaltovou zátokou vypadají úchvatně, přestože malebně ospalou rybářskou vísku, o které psal John Steinbeck ve svém slavném článku pro Harper’s Bazaar zkraje padesátých let, opravdu nečekejte.

Vlaštovčí Positano trvale obývá jen čtyři tisíce duší, v sezoně se však v příkrých uličkách, nekonečným schodům navzdory, tísní davy turistů. Vy ale víte, že ideální způsob, jak si v klidu vychutnat bezkonkurenčně nejlepší výhled na Positano, navíc se skvělým signature koktejlem, je z Bianca Baru Villy Treville.

Bianca Bar ve Ville Treville |foto Dan Kullberg

No a když už do jednoho z nejkrásnějších butikových hotelů na celém Amalfském pobřeží dorazíte, nejspíš jen tak neodejdete. Vila bývala až do roku 2007 prázdninovým sídlem filmového a divadelního režiséra Franca Zeffirelliho a zůstala tu po něm řada relikvií, od scénografických skic zarámovaných na zdech po eklektické vybavení.

I díky tomu si tento kousek ráje přes veškerý komfort uchovává přívětivě domáckou atmosféru, takže při průzkumu jedenácti teras velkorysého areálu podvědomě čekáte, kdy narazíte na pána domu či některého z jeho slavných hostů.

Kombinace opulentní elegance interiérů, úchvatných výhledů a naprostého soukromí v bujných zahradách vás zároveň nutí uvěřit, že biblický Eden přece jen existuje. Tady a teď, v italském Positanu.

Reklama

Amalfi

Zdejší velkolepá katedrála v normansko-arabském stylu naznačuje, že tohle je město s minulostí. Mezi 9. a 12. stoletím byla hrdá Amalfská námořní republika s osmdesáti tisíci obyvateli soupeřem Benátek, Pisy a Janova.

Amalfští se tehdy od arabských obchodníků naučili vyrábět papír a vyvinuli lokální specialitu – tlustý a těžký pergamen z bavlněných a lněných odřezků zvaný bambagina. Ještě v 18. století bylo příkré Valle dei Mulini za městem plné papíren.

Tuto éru připomíná stylové muzeum, kde najdete přímo u nástupu do údolí, stranou turistických tras. Pořídíte tu o dost vkusnější suvenýry, než nabízí lapače na turisty, a zároveň je to ideální výchozí spot pro romantickou procházku citronovými sady.

Na Amalfském pobřeží všechny stezky strmě stoupají nebo prudce klesají, ale bez obav, když vám síly dojdou, zdejší farmáři je znovu nakopnou říznou limonádou.

Ubytujte se zcela určitě v Borgo Santandrea tři kilometry před Amalfi. Hotel otevřel zkušební provoz teprve loni, coby první přírůstek do pětihvězdičkové hotelové kolekce Amalfského pobřeží po patnácti letech a pro milovníky prémiového italského designu je to povinná zastávka.

Najdete tu kousky od ikonických italských značek Molteni&C, Tosconova či Lisar, v kombinaci s mistrovskými ukázkami zdejšího uměleckého řemesla – obdivovat třeba můžete 31 dekorů ručně malovaných tailor made obkladů a dlaždic, inspirovaných geometrickými vzory z nedalekých Pompejí.

Vše v elegantním glamour stylu inspirovaném padesátými lety, ve středomořské paletě modrých a krémových odstínů, doplněno černobílými fotografiemi Enza Randa, který obsáhlý fotosoubor vytvářel na jihu Itálie přes dva roky speciálně pro Borgo Santandrea.

Užívat si sluneční lázeň můžete na soukromé oblázkové pláži s vlastním molem a den zakončit v některé ze tří restaurací, které nabízejí vytříbenou regionální kuchyni a špičkový vinný lístek.

Ravello

A teď grande finale, neboli nejlepší na konec. Klenotem v pobřežní koruně je pro mnohé město usazené na horském opevnění 350 metrů nad mořem, daleko od ruchu pod ním.

Jeho elegantní paláce a zasněné zahrady evokují romantické pocity zašlé slávy, což v kombinaci s nádhernými výhledy přitahuje do Ravella už od dob Grand Tour proudy umělců, intelektuálů, politiků i boháčů – zkrátka společenské smetánky.

Ta se v Ravellu schází každoročně v srpnu, kdy město hostí hudební festival, pro který tu vystavěl futuristické auditorium slavný brazilský architekt Oscar Niemayer. Tehdy se k nadpozemské atmosféře přidají i nadpozemské ceny, přesto stojí za to, strávit tu alespoň jednu noc.

Nejnádhernější západy slunce si užijete u fantastického bazénu v hotelu Caruso. Vitta e bella.