V pátek 29. července proběhla dražba toho posledního a zároveň nejdůležitějšího, co zbylo z majetku módní značky Pietro Filipi: její ochranné známky. Finální cena zdaleka nedosáhla výše znaleckého posudku, který ji ohodnotil na 31,25 milionu korun. Vydražena byla pouze za 1,55 milionu.
Mnohem zajímavější než konečná cena je však vítěz dražby. Je jím Pavel Bednář, bývalý finanční ředitel skupiny C2H Michala Mičky, která dříve Pietro Filipi ovládala a dovedla ke krachu. Bednář se ve finálovém kole dražby utkal s Lenkou O’Neill a Lukášem Uhlem, kteří vlastní bývalý vlajkový obchod Pietro Filipi na pražské Národní ulici.
Jejich cílem pochopitelně bylo ochrannou známku získat a prodej značkové kolekce obnovit. „Bylo to pro nás zklamání. A možná ještě větší, když jsme zjistili, že značku získal člověk, který společně s panem Mičkou nese vinu za krach obchodu,“ komentuje situaci Lenka O’Neill.
Té se společně s Uhlem podařilo v relativně krátkém čase vyprodat vše ze zbylé kolekce a výtěžek ve výši 62 milionů korun pak pokryl alespoň část několikasetmilionového dluhu, který po krachu Pietro Filipi zbyl.
Jakkoli měla dvojice se značkou velké plány, v dražbě se nepokoušeli přihazovat dál a nechali se přebít „pouze“ o sto tisíc korun. „Na začátku jsme si s kolegyní jasně řekli, kolik jsme ještě ochotní za značku dát,“ vysvětluje Lukáš Uhl.
„Mám velké zkušenosti s obchodováním na burze a vím, jak snadno může člověk podlehnout emocím a přihazovat dál a dál, když si na začátku nestanoví jasný strop, kterého se disciplinovaně drží,“ říká. Obchod na Národní třídě však neuzavřou – pouze najedou na záložní plán, který pro případ neúspěšné dražby měli.
„Hodláme zachovat stejný styl obchodu a nabízet kvalitní nadčasovou módu pro náročné zákazníky. Obchodní koncept máme promyšlený, musíme ještě rozhodnout o novém názvu butiku,“ přibližuje Uhl. Sortiment poté sestaví ze zahraničních kolekcí značek, které se Pietro Filipi typově blíží.
„Gerry Weber, Seidensticker, Carl Gross pro obleky, La Strada a řada dalších. Hledáme kvalitní materiály pro lidi, kteří hodně pracují, aby v oblečení vydrželi celý den a dobře jim padlo,“ doplňuje Lenka O’Neill.
Zároveň zmiňuje, že jsou ochotni s Pavlem Bednářem stran ochranných známek dále jednat. Nový majitel značky má však už své plány a prodej nezvažuje – chce využít svých kontaktů z doby, kdy v Pietro Filipi pracoval.
V rámci obnovy tradiční české značky plánuje oslovit bývalé návrháře a výrobce a znovu s nimi uzavřít přerušené obchody.
„Cítím vůči nim závazky,“ tvrdí Bednář, který jinak zůstává co do vize velmi obezřetný. „Určitě nebude možné obnovit sílu značky v plném rozsahu. Nebylo by to ekonomické. Ani tehdy to nebylo funkční,“ naráží na obchodní model značky, který stál za jejím koncem spíše než covid-19, zmiňovaný jako hlavní důvod bývalým vládcem Pietro Filipi Michalem Mičkou.
S tím ostatně souzní i Lukáš Uhl: „Rozsah výroby ve stovkách kusů v malých českých a slovenských dílničkách neodpovídal velikosti nákladů za kamenné obchody. Nešly využít úspory z rozsahu a zároveň byla výroba dost nákladná.“
Bednář se proto chce držet především online prodeje a množství kamenných obchodů výrazně omezí. Aktuálně se pokouší najít lukrativní místo v centru Prahy.
„Zároveň si chci nechat udělat velmi podrobnou analýzu o ziskovosti prodejů jednotlivých řad oblečení a výrobu v Čechách obnovit pouze pro ty, které se nejvíc prodávaly. Typicky dámské kabáty a šaty,“ nastiňuje plány.
Zbytek hodlá, stejně jako O’Neill a Uhl, doplnit ze zahraničních značek, které se stylem Pietro Filipi souzní. „V zahraničí je tento způsob obchodu naprosto běžný, zejména pokud chcete vytvořit něco jako haute couture za konfekční ceny,“ vysvětluje Bednář, který by zároveň rád představil sportovní kolekci – a tedy načal segment, do nějž Pietro Filipi nikdy předtím nemířilo.
Nového majitele ochranné značky každopádně ještě musí schválit věřitelský výbor. Vzhledem k tomu, že se jednalo již o třetí pokus ochrannou známku vydražit, nepředpokládá Bednář žádné komplikace. „Do týdne by mělo být rozhodnuto,“ těší se.
Byť je na Pietro Filipi z pohledu případného pokračování nejcennější právě obchodní značka, slovy peněz jde o zlomek z celkových dluhů. Výtěžek z prodeje bude symbolicky rozdělen mezi jednotlivé věřitele, protože nároky hned prvního – České spořitelny – byly podle Bednáře již uspokojeny z prodejů dalšího majetku firmy, zejména zbylé kolekce.
