Nic nemůže být obyčejnějšího než tato kancelář. Nic nemůže být neobyčejnějšího než v této kanceláři být. V kanceláři, v níž před dvaapadesáti lety chytili při nekalém činu pět mužů a od té doby se svět netočí úplně stejně. V kanceláři, kde vypukla aféra Watergate, která vedla až k historické rezignaci amerického prezidenta Richarda Nixona.
Po stěnách nepříliš velké místnosti visí zarámované archivní výtisky novin a dokumentů, které o události vypovídají. Jinak se místnost od doby, kdy proslulá událost proběhla, v podstatě nezměnila. Díky tomu je snadné si představit, co se zde odehrálo.
Je půl třetí, nikoli však nad ránem, kdy skandál odstartoval. Hodiny ukazují půl třetí odpoledne, přesto představy běží na tomhle místě automaticky naplno. Kancelář najednou potemní, nikoli však docela. Tmu narušují okrové barvy křesel a především úzké paprsky baterek v rukou „speciálních údržbářů“.
Tihle nápadně nenápadní chlapíci vnikli do šestého patra jedné ze šesti budov tvořící Watergate, komplex budov v centru Washingtonu. V půl třetí ráno měli v úmyslu nafotit kompromitující materiály a umístit odposlech do sídla Demokratické strany, což mělo napomoci znovuzvolení republikána Richarda Nixona americkým prezidentem.
Právě tuhle motivaci odhalilo vyšetřování poté, co došlo k zatčení nezvaných hostů. Richard Nixon sice v následných volbách drtivě porazil svého konkurenta George McGoverna, kterého do boje vyslali demokraté, avšak pod stále sílícím tlakem okolností a zjištěných skutečností na úřad v srpnu roku 1974 rezignoval. Jako vůbec první prezident v historii Spojených států.
Kauza Watergate se stala bodem zlomu. Jestliže si až do tohoto skandálu mnozí mysleli, že se na nejvyšší místa dostanou jen „ti nejlepší z nás“, osudová událost z roku 1972 je vyvedla z omylu. Watergate, to je brána, otevřené stavidlo pro toxickou vodou, jež se rozlila do veřejného prostoru a navždy jej otrávila.
Foto Filip Saiver
Dobové noviny, informující o rezignaci amerického prezidenta Nixona
Přepjaté tvrzení? Rozhodně ne v okamžiku, kdy kráčíte podél rozlehlého a vlnícího se objektu poblíž řeky Potomac. Areál Watergate se nachází v sousedství čtvrti Foggy Bottom, táhnoucí se k Potomacu od Bílého domu a zahrnující sídlo amerického ministerstva zahraničí nebo Světové banky.
Na rozdíl od historických, a tedy často pompézních objektů, je Watergate výsledkem architektury sedmdesátých let minulého století; kompletně byl dostavěn rok před nezvanou návštěvou z Nixonova aparátu. Záleží na vkusu a faktem je i to, že náhled na Watergate ovlivňuje i vědomí, k čemu tam došlo, nicméně nabuřele naddimenzovaný a půlkruhový areál působí sterilně až odtažitě.
Chladný dojem přetrvává i po vstupu dovnitř a neumenší ho ani vlídnost recepční, která již čeká na zájemce o ohlášenou prohlídku. Dát avízo dopředu je nutnost, pokud tedy nejste „instalatéři“ s baterkami a plynovými pistolemi místo hasáků. Toto avízo je ovšem jedinou podmínkou exkurze, vstup je zdarma.
Vstoupíte do výtahu a záhy jste v osudovém šestém patře. Projdete stroze zařízeným prostorem, který je, patrně úmyslně bez sebemenší kreativity, navržen pro efektivní práci úředníků. A…
Jste na místě činu.
Foto Filip Saiver
Kancelář, kde se odehrála aféra Watergate.
Fádní křesla u stolu, jehož zajímavostí je, že tvarem připomíná dno pramičky. Popravdě, ani tohle žádná zajímavost není, ovšem člověk se chytá všeho ve vizuální nudě, v padesáti odstínech okrové šedi.
Nic takového ale dělat nemusí. Tohle místo totiž nefascinuje designem, ale výhradně geniem loci.
„Podívejte, támhle z toho okna byly vidět záblesky baterek!“ ukazuje průvodkyně na protilehlou budovu, z níž přišlo anonymní oznámení, ať do Watergate přijdou údržbáři, protože tam podle všeho nejde proud. Jak už ale víme, ve Watergate již „údržbáři“ byli. Ti od Nixona.
Chlápci uměli leccos, mezery měli v zámečnictví. Proto přelepili zámky dveří tak, aby nešly zamknout, čehož si všiml vrátný. Znáte-li historii Watergate a máte-li fantazii, můžete mít v budově před očima vrátného, který se sice nad neobvyklou „výzdobou“ dveří při obhlídce podiví, nicméně jeho reakcí je, že pásky strhá a jde si po svém. Teprve když při novém kolečku objevil přelepené zámky znovu, zalarmoval policii. Zbytek je historie.
Tahle místnost v šestém patře navždy ovlivnila vnímání světa, ale člověku v ní stačí pár minut, v kanceláři není k vidění mnoho. Návštěvník pak může vyjít z Watergate a za necelou hodinku se příjemnou procházkou dostane k Bílému domu. Ano, od Watergate vede k Bílému domu krátká cesta. Byla by v tom hezká symbolika, kdyby nebyla smutná.
https://forbes.cz/premium/#start
