Dřevěný krokodýl, kterému se po zmáčknutí podlomí nohy, nebo krteček, za nímž cupitají batolata. Hračky, které pamatují generace dětí, opouštějí továrnu Detoa v Albrechticích v Jizerských horách už desítky let.
Manufaktura, kterou založil v roce 1908 Johann Schowanek a která se během války načas proměnila ve fabriku na výrobu leteckých kulometů, je jednou z posledních v Evropě, která ryze dřevěné hračky bez přerušení vyrábí.
A po dřevě to v ní skutečně i voní. V rozlehlém areálu zpracovávají hlavně habr, javor a buk. A i když čínská konkurence je v této oblasti nemilosrdná, jejím útokům úspěšně odolávají. Mizet z trhu se jim nechce.
S ředitelem firmy Detoa Jaroslavem Zemanem procházíme šestipodlažní továrnou, kde každému patru patří některá z výrobních fází. Ze dřeva se vyrábějí hračky, z odpadu pak zásobují teplem fabriku i domácnosti v okolí. „Kdybychom byli závislí na plynu, tak už jsme dávno po smrti,“ podotýká Jaroslav Zeman. Pro vlastní potřebu nainstalovali na střechy výrobních budov i malou fotovoltaickou elektrárnu.
Než se z přivezených klád stanou hračky, trvá až 25 měsíců. Materiál totiž musí nejdříve řádně proschnout. „Kulatinu musíme pořezat, pak je rok, rok a půl přírodně předsoušena a pak jde znovu do pilnice, kde se z ní vyrobí hranolky a prkénka. A ty už pak míří do klasických sušáren, kde mohou zůstat až pět neděl,“ vysvětluje.
Habr odebírá firma z jižní Moravy a Slovenska, javor z Polska, hlavně kvůli certifikátu FSC, který vyžadují velcí nadnárodní zákazníci. Po sušení nastává fáze frézování a obrábění a pak putují jednotlivé díly do barvírny, k malířkám a na kompletaci.
V továrně používají ještě stále celou řadu původních strojů, třeba bubny, které vypadají jako ty, z nichž se kdysi losovaly míčky s čísly sportky. Akorát že tyhle jsou bukové a mnohonásobně větší. Komponenty se v nich brousí a následně i barví.
Ještě před několika lety tvořila sedmdesát procent firmy výroba pianinové mechaniky. Od roku 1946 byla hlavním artiklem továrny. Ostatně za socialismu spadala firma do podniku Československé hudební nástroje Hradec Králové, kam patřil třeba i Petrof. Jenže po ataku čínské konkurence v letech 2006 až 2010, kvůli níž padla většina italských, německých i anglických podniků, zůstal podíl výroby pianinové mechaniky ve firmě už jen desetiprocentní.
„Něco málo děláme dnes i pro Petrof, ale je to takové trápení pro ně i pro nás, takže stojíme na rozcestí, co s tím dál. Výzvou pro nás jsou hračky – hlavně edukativní, stavebnice, korále. Nikdy jsme nebyli úplně bohatí, ale ani úplně chudí,“ dodává Jaroslav Zeman.
Padesát procent výrobků míří do zahraničí, padesát zůstává v tuzemsku. Mezi hlavní zákazníky patří Japonsko, Itálie, Švýcarsko a Německo. Asi nejznámější česká hračka – krteček – utrpěla v důsledku pandemie covidu, která zastavila turismus. Jeho největším odbytištěm totiž bývá pražské hlavní letiště a Český Krumlov, kde ho cizinci hojně nakupovali. Oblibě se těší především ve Finsku, ale také na Slovensku nebo v Polsku.
Firma Detoa je dnes už téměř jediným výrobcem dřevěných hraček v celé Evropě. Letos očekává Jaroslav Zeman obrat těsně pod sto milionů korun, což je o tři až čtyři procenta lepší výsledek než v době před covidem. Zisk firmy se zhruba 140 zaměstnanci se pohybuje kolem pěti až sedmi milionů korun.
Jak se hračky vyrábějí, to si mohou prohlédnout i návštěvníci, kteří dorazí do továrny v Albrechticích na exkurzi. Její součástí je totiž i muzeum, kterým běžně projde kolem 25 tisíc lidí za rok. Během letošních vánočních svátků v něm bude otevřeno od 27. do 31. prosince vždy od deseti do šestnácti hodin. Turisté uvidí třeba to, jak se z kousku dřeva postupně vyloupne černošedý krteček s červeným nosem.
Foto Detoa
Foto Detoa
A dozvědět se mohou i zajímavou historii továrny. Třeba že Johann Schowanek, který fabriku v roce 1908 zakládal, ji musel v období druhé světové války ze sedmdesáti procent přebudovat na válečnou výrobu leteckých kulometů a přídavných leteckých nádrží. A protože mu z továrny odešli do války němečtí muži, využíval britské, francouzské i ukrajinské zajatce. Podle slov historiků se k nim ale prý choval slušně.
Jinou podobu dostaly v té době i hračky – z továrny denně vyvážely do detailů vypracované dřevěné modely lodí, letadel, tanků i ponorek, na kterých se pak němečtí piloti učili rozeznávat soupeře a jejich zbraně.
Po válce dostala firma Schowanek nové jméno – Tofa, jako zkratka Toys Factory. Pod tímto názvem pak byla známá po celé období socialismu až do své privatizace.
V Albrechticích zpočátku sídlilo i ředitelství podniku, pod které spadalo třicet fabrik z celého Česka. Poté přešlo na chvíli do Semil, kde si nechali tamní funkcionáři název Tofa patentovat. „Po privatizaci jsme našli v archivu značku Detoa, a tak jsme ji začali používat, protože na Tofu jsme se přejmenovat nemohli. A protože v roce 2000 semilská Tofa zkrachovala, pro jistotu jsme její značku koupili, aby neskončila někde v Asii, a uložili ji do archivu,“ upozorňuje Jaroslav Zeman.
On sám nastoupil do firmy v roce 1984, poté z ní nakrátko odešel a vrátil se až s privatizací v roce 1992.
