Tamara Kotvalová prožívá mimořádný rok. Rodinná společnost Carollinum, kterou před třiceti lety založila a vybudovala z ní lídra v oblasti prodeje luxusního zboží, dosáhla rekordních tržeb přes 1,1 miliardy korun. Nedávno v Pařížské ulici otevřela nový butik hodinářské značky Patek Philippe, unikátní i v evropském kontextu.
Letošek pro ni začal dramaticky. Významná česká podnikatelka a dlouholetá účastnice našeho žebříčku Forbes Nejvlivnější ženy Česka vedle luxusu působí i v odvětví developmentu a realit. Posledních dvacet let pravidelně létala do Dubaje – nikoliv jako investorka, ale především za relaxací a volnočasovými zážitky. V emirátu byla i letos zkraje roku.
A dramatické důsledky hned prvních íránských útoků na Dubaj zažila doslova na vlastní kůži – na přelomu února a března pobývala ve městě se synem a jeho přítelkyní. Zažila nečekané provizorní přespávání v evakuačních prostorech a podzemních garážích, a také skutečný strach.
Její příběh, nepříjemná osobní zkušenost i detaily o strachu, který na místě prožívala, v ní stále rezonují. A vzhledem ke své osobní zkušenosti i faktu, že v regionu nemá vlastní obchodní zájmy, hodnotí Tamara Kotvalová současné vyhlídky Dubaje poněkud příkřeji než ostatní lidé v oboru.
„Myslím, že Dubaj nyní svoji reputaci na nějakou dobu ztratila. Nikdo z těch, kteří tam toho osmadvacátého února byli, tam znovu jen tak nezavítá. Na druhou stranu si myslím, že to místní zvládli skvěle a dubajská vláda se bude snažit turismus podpořit, jak jen to půjde. Bude to ale chvíli trvat,“ říká Tamara Kotvalová otevřeně v obsáhlém rozhovoru pro Forbes.
Žena, která během třiceti let významným způsobem ovlivnila tuzemský trh s luxusem, otevřeně mluví o tom, co by jako investorka poradila těm, kdo už v Dubaji investovali, anebo se k tomu chystají. Sama přibližuje svůj pohled na investování do luxusních realit i svou osobní zkušenost. A vysvětluje, proč mají v její rodinné firmě všichni tah na branku, co znamená být dobrým lídrem i jak dlouho sama přemýšlí o nových akvizicích.
Patříte k lidem, kteří do Dubaje létali dlouhá léta zcela pravidelně. Vybavíte si, kdy jste tam byla poprvé?
Poprvé jsem do Dubaje zavítala v roce 2006. Vyhovoval mi přímý šestihodinový let, v zimě jistota teplého počasí, skvělý servis s gastro zážitky. Začali jsme sem jezdit s celou rodinou, byl to pro nás dostupný relax. A nejen pro nás. Dubaj se stala populární turistickou destinací, ostatně Češi se postupně do Emirátů naučili jezdit podobně jako kdysi na Kanárské ostrovy.
Co vás konkrétně na Dubaji lákalo?
Mně osobně se líbí, jak Dubaj pořád pulzuje. Mám ráda místní architekturu, a to i přes to, že se mění doslova před očima. Je to dynamické město a každý den vypadá úplně jinak. Myslím, že je dobré zorientovat se, kde leží Burjdž al-Arab a Burdž Chalífa, i tak je snadné se ztratit. Ale na procházky to tam moc není, lidé jsou zvyklí jezdit všude autem a taxíky.
Dovedla byste tam žít? Spousta lidí se tam v posledních letech dokonce trvale přestěhovala…
Já bych si tam život představit nedokázala, chybí mi tam příroda, lesy. Místní tu tráví čas v obchodních centrech, v kavárnách a hernách. I když je z arabských destinací právě Dubaj asi ta nejblížší Evropě, stále je to nezvyk. My žijeme jinak.
Ale každá kultura má své, my Evropani jsme zase příliš sešněrováni zákony, pravidly, povoleními, kdežto pro místní šejky a jejich absolutistický režim není nic problém. Poté, co začal sedmihvězdičkový hotel Burdž al-Arab zasažený úlomkem ze sestřeleného íránského dronu hořet, přijeli okamžitě hasiči a vzápětí po nich stavebníci. Slavná „plachetnice“ tak byla v podstatě za dvě hodiny komplet opravená…
Já bych si tam život představit nedokázala.
V té době jste v Dubaji osobně pobývala i vy sama. Zažila jste ty nejhorší první útoky. Jak jste situaci prožívala?
Zpočátku to bylo opravdu velice nepříjemné. My tehdy ty první dny vůbec nevěděli, co se děje, od české vlády, ministerstva ani ambasády jsme žádné informace nedostali, hlavou se nám honily ty nejhorší myšlenky.
Do toho přijde noc a vy jdete spát oblečení v teplácích, s pohotovostním batůžkem u hlavy a pasem v kapse. V tu chvíli pochopíte, jaké to je být ve válce, že ti lidé podvědomě žijí v permanentním strachu. Já se ho zbavila až doma, když jsme v Praze vystoupili z letadla.
Jak jste nakonec situaci v Dubaji přečkali?
První dva dny byly ty nejnáročnější, pak jsme se snažili přizpůsobit. Přestože Dubaj není na podobné útoky připravená, paniku jsme tam nezažili. Místní lidé i personál hotelu, všichni se snažili být nápomocní, ohleduplní a jednali okamžitě. Garáže předělali na provizorní kryty, které mohli dobře zásobit a vybavit třeba i klimatizací. Samozřejmě ale nemůžu mluvit za všechny cestovatele.
Byla jste s ostatními Čechy v kontaktu?
Ano. A naštěstí na rozdíl od mnoha dalších lidí, kteří tam byli v tu dobu s námi a s nimiž jsem stále v kontaktu, nemám já ani moje rodina žádné větší trauma. Šrámy nám ale zůstaly, i když jsme měli štěstí a odjet se nám podařilo už pátý den po útoku. Situaci sleduji každý den. Když člověk zažije tak intenzivní a nepříjemný pocit, výbuchy a pohled na nebe plné dronů a raket, zůstane mu to hluboko v paměti. Asi je to přirozené.
Vaše zkušenost se v době, kdy jste ještě byli v Dubaji, objevila v bulváru. A proti vaší vůli. Jak se to stalo?
Poté, co konflikt začal a my vůbec nevěděli, co se děje a co s námi bude, jsem se zapojila do diskuze v instagramové skupině Češi v Dubaji. Předávali jsem si v ní zprávy z médií a informace o nás i o tom, co se kolem nás děje. Zaskočilo mě, že měl někdo potřebu předat jednu moji zprávu českému bulváru.
Co mi ale udělalo radost, byla následná obrovská vlna solidarity. Moji přátelé a známí, dokonce i klienti Carollina, mi začali posílat smsky, že pro mě mají v Emirátech možnost bydlení, volné byty a domy. Že se u nich můžu kdykoli ubytovat a že mi zkusí na dálku maximálně pomoct. Bylo to úžasné, cítit takovou solidaritu.
Myslíte si, že současná situace a útoky Íránu na Dubaj, která byla dosud v celém regionu vnímána jako bezpečný neutrální přístav a ideální destinace pro ty nejluxusnější dovolené, může tuto reputaci Dubaje nyní ohrozit?
Myslím si, že Dubaj svoji reputaci už ztratila. Minimálně na nějakou dobu. Nikdo z těch, kteří tam toho osmadvacátého února byli, sem znovu jen tak nezavítá. Na druhou stranu si myslím, že to místní zvládli skvěle a dubajská vláda se bude snažit turismus podpořit, jak jen to půjde. Bude to ale chvíli trvat.
V Dubaji investovat nechci
Jste známá i jako investorka do realit, dnes vlastně už tak trochu i developerka, když hodnotíme vaše aktivity třeba v Chorvatsku… Jak v tomto smyslu vnímáte Dubaj?
Kdybych tu chtěla investovat, což nechci a nikdy jsem to ani neměla v plánu, řekla bych, že teď je ten správný čas nakupovat. Ceny realit šly enormně dolů, chytrý investor tak může vydělat.
A vy?
Já svoje nemovitosti nestavím pro zisk, chci si je užívat s rodinou, přáteli. Stavím proto, že mě baví design, že si každou nemovitost můžu vybavit přesně podle sebe, vyšperkovat ji do nejmenšího detailu, dává mi to svobodu tvořit a být kreativní. Proto je každé mé místo úplně jiné a proto je těžké takový kus sebe prodat. Pokud do nemovitosti investuji, chci k ní dojet autem. Ideálním cílem je tak pro mě Evropa a té se i držím.
A vaše developerská činnost?
Vlastním pozemky na Slovensku a v Chorvatsku, ale na další výstavbu zatím nepomýšlím. Vyžadovala by moji plnou koncentraci a zapojení, což vzhledem k mému současnému pracovnímu vytížení v Česku není možné. Zatím tedy ještě nejsem developerem v tom pravém smyslu slova.
Vaším hlavním byznysem zůstává nadále rodinná společnost Carollinum. V posledních letech se firmě enormně daří, roste vám stabilně obrat i zisk, nyní už tržby Carollina přesahují 1,1 miliardy korun. Čím si ten růst vysvětlujete v době, kdy spousta dalších velkých společností v luxusním segmentu spíše stagnuje, včetně těch největších globálních hráčů?
Myslím, že naše výhoda je právě v tom, že jsme stále rodinná firma. A neznamená to jenom fakt, že v ní se mnou pracují také moje všechny tři děti, ale že máme tah na branku úplně všichni. Všichni, kdo v Carollinu pracujeme. Dobrý lídr potřebuje mít stejně dobrý tým.
A vy ho máte?
Mám. V životě ani v byznysu se nemůžete spoléhat jen sám na sebe, přestože je finální rozhodnutí a zodpovědnost vždycky na vás. Za víc než třicet let, co podnikám, jsem si vybudovala autoritu a lidé mě respektují. A přesto, že znají můj perfekcionismus i řízení v duchu cukr a bič, chápou, co je pro firmu důležité.
Jaká jste šéfka?
Přísná. Ale i spravedlivá a chápavá. Aspoň si to myslím. Snažím se povzbuzovat, motivovat, předat jim energii a dostat z nich to nejlepší. Zároveň jsem člověk, který dokáže správně vnímat situaci i lidi kolem sebe. Mám velké štěstí, protože naše firma je založená na vztazích a emocích, a já jsem hodně emotivní člověk, což je v našem byznysu výhodou.
Jsem hodně emotivní člověk, což je v našem byznysu výhodou.
V čem tkví podle vás podstata vašeho úspěchu? Luxusní segment v mnoha ohledech není zrovna snadné hřiště…
Každý podnikatel, má-li být úspěšný, musí vědět, kam jeho firma směřuje, měl by budovat projekty, které mu dávají smysl, a hlavně si vše správně načasovat.
Často od našich dodavatelů slýchávám, že jsme rychlí, že problémy a překážky řešíme hned. Narozdíl od velkých korporací a globálních firem dokážeme reagovat okamžitě, v tom je naše síla.
Velikým úspěchem je i vaše nedávné otevření nového unikátního obchodu Patek Philippe Boutique v Pařížské 6. Ten je jedinečný i v evropském a světovém kontextu – obchodů se statutem Patek Philippe Boutique je ve světě jenom pár, není to tedy jen další značkový butik. Jak dlouho jste tento projekt chystali?
Novou akvizici jsem plánovala pět let. Vnímala jsem, jak je značka Patek Philippe úspěšná, jak se jí rok od roku stále víc daří, jak vyspělou klientelu v Čechách máme.
Jak se to projevuje?
Projevilo se to zejména v prodejích hodinek v ceně okolo milionu eur a více. Ta vášeň a chuť našich klientů investovat do technicky vyspělých modelů, ale i šperkových hodinek Patek Philippe, ta mě popoháněla v plánu jít dál a dál. Jednání ale nebyla jednoduchá.
V jakém smyslu?
Patek Philippe je rodinná firma, která svou nezávislostí a vrcholným řemeslem určuje pravidla pro celý hodinářský trh. Jsou nároční nejen na sebe, ale také v přístupu k partnerům, prověřují si, jak stabilní a bonitní jste firma, jakou máte klientelu, jak se daří zemi, v níž podnikáte.
Zásadní je pak lokace, ve které chcete butik této ženevské značky otevřít. Prostory musí splňovat velmi přísné podmínky. O tom, že nám švýcarské vedení nový butik Patek schválilo, jsem se dozvěděla, zrovna když jsem byla v Chorvatsku. Měli jsme důvod slavit.
Ten máte i nyní, ostatně slavíte třicet let na trhu…
Víte, je to pro mě vrchol jedné velké etapy a splnění všeho, co jsem si v roce 1996 naplánovala. Věřte mi, je to opravdový majstrštyk. Jsem na tento butik opravdu hrdá. Prostory jsme hledali déle než dva roky a po rozsáhlé rekonstrukci, která začala loni v létě, jsme prvního dubna otevřeli butik Patek Philippe v Pařížské ulici číslo 6 a je to pro nás mimořádná událost.
Stačí ten překrásný prostor vidět na vlastní oči a pochopíte to. V interiérech byly použity exotické materiály, palisandrové dřevo a španělský mramor, sofistikovaný vzhled dodaly lustry od tradiční sklárny Baccarat i originální objekty včetně sochařské práce od francouzského umělce Thierryho Martenona.
Pro Carollinum to byla významná a zásadní investice. V době, kdy Patek po celém světě naopak zavírá prodejní místa, je butik takové velikosti a velkoleposti nevídaným úspěchem. Moc mě to těší. Dnes už tak máme všechny značky, které jsme si přáli zastupovat. Takže může přijít druhá velká etapa. Pro mladou generaci, novou krev a s elánem mých dětí. Těším se na to.
