Jsou v životě muže chvíle, kdy nemůže dospat, ačkoli má před sebou nedělní rodinný výlet do zoo spojený se zastávkou v řetězci s nábytkem při zpáteční cestě domů. Ovšem jen za předpokladu, že pojede v kombi Audi RS 6.
Před dvaceti lety měli v Audi geniální nápad. Tehdy na to byla ještě příhodná doba. Dnes by vás za myšlenku udělat z kombíku šílenou silniční střelu nejspíš pro výstrahu ostatním poslali na pět let nepodmíněně pečovat o firemní včelín s biotopem na střeše centrály. Na přelomu tisíciletí to bylo naopak, poplácali vás po zádech a šlo se na věc.
Výsledek je ten, že v Audi vzali manažersko-rodinné kombi A6, natáhli ho do šířky i délky, nacvakli nové nárazníky, dozadu přidali spoiler a jednu koncovku výfuku navíc, protože dvě prostě vypadají líp. A bylo. Tedy vlastně ještě to hlavní: pod kapotu totiž vší silou nacpali rozměrný osmiválec se dvěma turby a výkonem 450 koní, který Audi na závěr výroby první verze o dalších třicet koní ještě zvedlo.
Zatímco v závodním speciálu DTM se tehdy parta šílenců honila po uzavřených okruzích v Německu, se stejně výkonným Audi RS 6 jste mohli vyrazit na velký nákup do Lidlu. Show se ale teprve pomalu rozjížděla. Na další generaci bylo potřeba počkat šest let.
Víc je líp. Jednoduchá poučka, která obzvlášť v automobilovém světě funguje dokonale. Z osmi válců jich tak najednou bylo deset a z objemu motoru 4,2 litru bylo litrů pět. Výsledek? 580 koní a maximální rychlost poprvé přes třístovku – 303 kilometrů za hodinu u vrcholového modelu RS 6 plus. Běžné RS 6 mělo rychlost elektronicky zkrocenou na 250, za příplatek na 280 kilometrů za hodinu. Žádné jiné Audi do té doby nebylo silnější a rychlejší. Pořád to ale bylo auto, o kterém by člověk řekl, že je to „jen nějaký kombík“.
Tuhle bestii ale bylo potřeba zkrotit, protože vozit skoro tři tuny těžký motor bylo prostě moc. Třetí generace z roku 2013 tak stála za několika kanystry uroněných benzinových slz petrolheadů. Z desetiválce se totiž zase stal osmiválec a pětilitrový objem se o litr zmenšil. Na první pohled to bolelo. Ale jen na ten první, protože auto bylo o 120 kilogramů lehčí a z nuly na sto o půl sekundy rychlejší než jeho předchůdce. A výkon se navíc vůbec poprvé překulil přes šest stovek koní, konkrétně jich bylo 605.
Ne že by na tom majitelům ochotných utratit za „rodinné“ auto milionové částky nějak extrémně záleželo, ale o třetinu spadla i spotřeba. Jednak díky nižší hmotnosti, ale i proto, že když se Audi RS 6 zrovna nešlapalo na krk, počítač čtyři válce automaticky odpojil. Vzhledem k tomu, že si víc než polovina evropských zákazníků i na tohle auto objednává tažné zařízení, nižší spotřeba byla argument, který se hodil.
Poslední Audi RS 6 přišlo na svět před třemi lety. A jestli až do té doby tohle auto sázelo na nenápadnost, tak teď je tahle hra už passé. I kdybyste si ho hypoteticky objednali v nějaké „sexy“ barvě typu olivově zelená s jemným nádechem šedé, těžko půjde přehlédnout. Tohle už není normální kombík ani na pohled.
A pořád to platí i o tom, co je pod kapotou. Papírově vlastně to samé – zase čtyřlitrový osmiválec se dvěma turby. Ovšem oproti autu z doby před dvaceti lety je těch koní o 120 víc, takže rovných šest set. Tohle stádo z něj pořád dělá nejdivočejší kombík, který si můžete dopřát.
Jestli vám někde leží přinejmenším 3,5 milionu, udělejte si radost. I když už je v něm zabudovaný částečně hybridní systém, pořád jde o auto, na které si velká, navíc německá, automobilka svazovaná emisními limity během pár let nebude smět ani pomyslet. Tedy pokud nenastane nějaká zásadní změna v nastavení budoucnosti automobilového průmyslu. A zatím se nezdá, že by něco takového mělo přijít.
A kdyby to třeba s ohledem na zmíněnou cenu doma nějak dřelo, argument, že je to super auto pro rodinu, zabrat prostě musí. Aneb „přece si nebudu kupovat Porsche, když potřebujeme kombík“.
