Fotbal jako jedno velké vzrušení a statistika jako samá nuda? Ne tak úplně. Anglie pláče poté, co doma prohrála finále mistrovství Evropy proti Itálii na penalty, čímž si obnovila staré rány – právě tato disciplína Angličany dlouhodobě zoufale sráží. Přitom by jim stačilo držet se toho, co kážou ekonomové.
Abychom byli přesní, řeč je o ekonomech behaviorálních, pro které jsou pokutové kopy vděčným tématem. Vycházejí totiž z teorie her, konkrétně ze hry s nulovým součtem: to znamená, že nutně vygenerují jednoho vítěze a jednoho poraženého.
Oba zúčastnění
se snaží předvídat chování toho druhého a analýze penalt se
věnoval třeba Steve Levitt, autor globálního bestselleru
Freakonomics, který vyhodnotil všechny penalty ze tří sezon
nejvyšší francouzské ligy a čtyř ročníků italské Serie A.
Dalším výzkum provedl kupříkladu tým pod vedením izraelského
sportovního psychologa Michaela Bar-Eliho.
Ale zpět k nedělnímu finále. Ani jedna ze tří penalt, které Angličané v rozstřelu s Itálií neproměnili, nemířila doprostřed branky. Přitom právě při této volbě je procentuální úspěšnost nejvyšší: podle Levitta činí 81 procent, při střele doprava jen 70 procent a při ráně doleva necelých 77 procent. Špatná strategie.
Paradoxem je, že podle statistiky mají i brankáři nejvyšší procentuální šanci právě v momentu, kdy zůstanou stát uprostřed. Italský gólman Gianluigi Donnarumma ovšem ani při jedné ze tří zmíněných penalt na místě nevydržel a skákal do stran (dvakrát zasáhl, jednou mu pomohla tyč).
Proč se tedy fotbalisté nedrží toho, co podle statistiky dlouhodobě a prokazatelně funguje? Tady se behaviorální ekonomika už mísí s psychologií.
„Intuice gólmanovi
říká, že když skočí do strany, může si říci: Udělal jsem
všechno, co bylo možné, abych míč zastavil. Případně dodá:
Měl jsem zkrátka smůlu, že on poslal míč na opačnou stranu,“
vysvětluje Bar-Eli. „Zatímco pokud zůstane na místě a padne
gól, vypadá to, že neudělal vůbec nic. Normou je proto skákat,
i když to z hlediska výsledku není optimální rozhodnutí.“
Říká se tomu „action bias“, ve volném překladu upřednostnění akce před pasivitou. K čemuž se hodí citát amerického miliardáře a úspěšného investora Charlieho Mungera, který o své cestě k bohatství pronesl: „Jsme disciplinovaní v tom, že dokážeme nedělat nesmyslné tahy, jaké dělají lidé, kteří nedokážou snést neaktivitu.“
Článek je rozdělen na dvě části, pokud si chcete přečíst jeho zbytek, klikněte na následující tlačítko.
