Útok na Donalda Trumpa během jeho kampaňové zastávky v Pensylvánii není v americké politice absolutní výjimka. Čtyři američtí prezidenti byli zavražděni během výkonu funkce, tři vážně zraněni. Ale protože šlo o atentáty na státníky v demokratické zemi, neměly činy takový dopad. Studie z pera dvojice ekonomů ukazuje, co lze jako následek víkendové střelby ve Spojených státech očekávat a proč.
Ekonomové Benjamin Jones z Northwestern University a Benjamin Olken ze slavného technologického institutu MIT se před lety pustili do poněkud morbidního statistického cvičení. Zajímalo je, jaký dopad mají atentáty na politiky v zemích po celém světě. Jejich studie zveřejněná v roce 2009 pracovala s rozsáhlým datasetem: celkem 298 pokusů o atentát od roku 1875. Devětapadesát z nich skončilo úspěšně.
Jako výchozí set dat byl použit archiv politických lídrů Archigos. V něm se v roce 2024 nachází celkem 2440 politických vůdců ze 187 zemí světa.
Autoři si ale dali nelehký úkol, tedy zhodnotit dopady takových výjimečných událostí na chod historie v dané zemi. „Analýza dopadů atentátů je složitá. Zatímco některé z nich mohou být spojené s významnými historickými zvraty, směr, jaký historii skutečně daly, může být těžké určit. Obzvláště proto, že atentáty se často, jak jsme si ověřili v datech, dějí v časech krize, například války,“ píší autoři.
Jakkoli se nám mohou pokusy vzít život politikovi zdát zcela výjimečné, Jones a Olken zjistili, že od roku 1950 k nim dochází průměrně zhruba dvakrát každé tři roky. Dvojice ekonomů přitom připomíná, že úspěšnost spousty atentátů – potenciálních zlomových bodů dějin – visela v mnoha případech na vlásku.
Jako příklad uvádějí výbuch v mnichovské pivnici v roce 1939, kde měl v onen osudný den projev Adolf Hitler. Nastražená výbušnina měla nacistického vůdce zabít. Ten měl v plánu se zpět do Berlína dopravit letecky, to mu ale znemožnila nepřízeň počasí. Navzdory původnímu plánu tak musel vzít za vděk vlakem a ze shromáždění odejít dřív. Kdyby v pivnici vydržel o třináct minut déle, pravděpodobně by na místě zemřel.
Specificky odolné jsou proti atentátům na státníky demokratické režimy. Naopak autokratické režimy, typicky diktatury, se z dat jeví jako křehké.
„Z dat vyplývá, že zavraždění autokratů způsobuje významné změny v institucích dané země, zatímco v případě demokratů tomu tak není,“ píše se ve studii. Dopady na systémy států pak autoři vysledovali ještě v následných deseti letech od události.
Z datových souborů vyplývá, že posun k demokracii je po úspěšných atentátech na autokrata o třináct procent pravděpodobnější než po těch neúspěšných. Odstranění diktátora takovou násilnou cestou pak o devatenáct procent zvyšuje pravděpodobnost, že převzetí moci někým dalším proběhne „oficiálně“, tedy skrze instituce státu a platné zákony.
Jiná studie z roku 2021 od týmu profesora ekonomie z Oxfordu Nathaniela Lanea zase sleduje vliv úmrtí environmentálních aktivistů na těžařský byznys, který kritizovali. Tým profesora Lanea na základě posbíraných dat tvrdí, že počet zabití se v posledních letech zvýšil především ve spojení s dolováním přírodních zdrojů. Pro firmy je to po finanční stránce většinou problém.
Klíčovou roli sehrává zájem médií. „Společnosti přímo jmenované ve zprávách o násilném zabití zaznamenávají významný negativní vliv na své výnosy od data spáchání vraždy,“ tvrdí Lane.
Podle oxfordského reportu se tržní kapitalizace takto zmiňovaných firem propadla až o sto milionů dolarů. To ale platí jen pro firmy výslovně zmíněné. Ostatní, těžící třeba ve stejné lokalitě, žádné abnormality ve svých výnosech nezaznamenaly.
V samotné politice to takto ale platit nemusí. Ostatně poslední případ střelby na Trumpa, kterému kulka střelce trefila pravé ucho, stabilitě amerických trhů spíše pomohl. Posílil totiž už tak pravděpodobný scénář, ve kterém Trump znovu usedne v oválné pracovně. Po střelbě na bývalého prezidenta Spojených států si mimo jiné polepšily také kryptoměny.
