Česká republika jako by v posledních měsících tohoto roku zapomněla na své protiruské proklamace, když do naší země v současné chvíli proudí v podstatě všechen plyn z Východu, s největší pravděpodobností přímo z Ruska. A opačným směrem pak proudí miliardy korun.
To vše i přesto, že jsme si od energetické krize zajistili alternativní dodávky plynu z Norska nebo z LNG terminálu na severu Holandska. Celá situace je připomenutím toho, že nikoli politika, ale peníze vládnou světu.
Ten hlavní zlom přišel v listopadu. Zatímco po zahájení války na Ukrajině a následující energetické krizi jsme v rámci snahy o zbavení se závislosti na ruském plynu rychle zareagovali, zajistili si nové alternativní trasy a výsledkem bylo, že v zimní sezoně 2022/2023 k nám ruský plyn vůbec neproudil, letos se k nám opět ve velkém začal vkrádat jako nezvaný host.
Ze statistik provozovatele páteřních plynovodů v Česku Net4Gas vyplývá, že už v úvodních letních měsících k nám proudilo přes čtyřicet procent plynu z východního směru skrz přepravní bod Brandov, který propojuje českou a slovenskou plynovou soustavu.
V listopadu a v prosinci se pomyslná stavidla naplno otevřela. V jedenáctém měsíci tohoto roku už hodnota vystoupala nad 95 procent a v úvodu prosince ještě o pár procentních bodů posílila. Na druhé straně skrz přepravní bod Lanžhot přivádějící plyn ze Západu k nám v těchto dnech neteče prakticky nic.
Tím hlavním faktorem, že se toky plynu během letošního roku obrátily zase ve prospěch Ruska, je cena. „Obchodníci kupují ten ruský, protože je momentálně lacinější,“ přiznal nedávno i samotný premiér a šéf vládní ODS Petr Fiala.
Faktem je, že plyn z Ruska, respektive z Východu, je levnější. Jednak poptávka po ruském plynu klesla kvůli uvaleným obchodním sankcím, a tak se Rusové snaží cenově podbízet.
Navíc jde o zemní plyn, u kterého není potřeba tzv. regasifikace (změna skupenství z tekuté látky na plyn), která je nutná u LNG. A která si vyžaduje dodatečné náklady. Tím hlavním spouštěčem obratu toků plynu se pak staly distribuční poplatky.
V tomto ohledu náš prst musí ukázat na Německo. To se stalo hlavním hybatelem obratu trendu, když na konci léta zavedlo z pohledu mnohých obchodníků diskriminační přepravní poplatek ve výši 2,5 eura (v přepočtu zhruba šedesát dva korun) na megawatthodinu.
V případě konkurenčního prostředí, kdy obchodníci chtějí mít atraktivní ceny pro dodavatele plynu, rozhoduje každé euro. Proto se rozhodli plyn dovážet cestou, kde jsou poplatky nižší.
Samotní zákazníci jako domácnosti a firmy nemají šanci zjistit, odkud přesně plyn, kterým si topí i vaří, pochází. Molekuly plynu mají totiž od klasického zboží jednu nevýhodu: nemohou na sobě mít visačky o zemi původu.
„Gasnet jako ta menší trubka, která přenáší plyn přímo domácnostem, neví, odkud plyn je. Přebírá jej totiž od té velké trubky (Net4Gas, pozn. redakce), do které plyn kupují velkoobchodníci,“ vysvětloval v nedávném Forbes Byznys podcastu bývalý šéf Gasnetu a dnes mimo jiné stále člen dozorčí rady slovenského provozovatele plynovodů SPP Martin Gebauer.
Toky plynu v posledních měsících ale hovoří jasně. Ze Západu k nám fakticky nic neteče. Alternativní dodávky z tohoto směru zajistil v posledních třech letech ještě v ministerském křesle ve spolupráci s ČEZ současný eurokomisař Jozef Síkela.
Jednak vyjednal obnovení dodávek plynu z Norska, jednak s ČEZ zajistil pronájem části kapacity LNG terminálu v holandském Eemshavenu, který využívají ještě zahraniční energetické společnosti Shell a Engie. Plyn z terminálu do ČR pak putuje právě přes Německo.
„Za dva roky svého fungování terminál přijal 44 lodí s plynem určeným pro Českou republiku, které přepravily ekvivalent čtyř miliard metrů krychlových plynu,“ uvedl na dotaz Forbesu mluvčí ČEZ Roman Gazdík s tím, že do terminálu nikdy nebyl dopraven žádný ruský plyn.
ČEZ ovšem neposkytl informace k dnešnímu datu, ale jen za první dva roky fungování terminálu, tedy do 8. září letošního roku. A právě v té době se začaly toky plynu prudce obracet. Lze předpokládat, že toky plynu z terminálu určeného pro Česko ze západního směru v posledních měsících spadly k nule, tedy že ani další lodi nebylo potřeba.
Investice do LNG terminálu a placení nákladů souvisejících s jeho provozem, které jdou ročně do milionů eur, je ale i tak pro Česko potřebná. Zajišťuje nám totiž energetickou bezpečnost, pokud by došlo k opětovnému utažení kohoutků z Východu.
Premiér Petr Fiala právě proto hovoří o dosažení nezávislosti naší republiky na ruském plynu. Faktem ale je, že jsme na něm i přes tyto proklamace dodnes fakticky závislí. Respektive na jeho nízké ceně, díky níž si mohou domácnosti i firmy užívat pokles fakturovaných částek za energie.
Současná situace je tak hlavně připomenutím toho, že ekonomika věci ve finále vítězí nad politikou.