Podnikatel a minoritní akcionář skupiny ČEZ Pavel Grünfeld se už nemohl dívat, jak vláda brání růstu hodnoty akcií ČEZ prostřednictvím zavedené windfall tax i odvodů z nadměrných tržeb, a před necelým rokem se nezištně rozhodl, že z jeho pohledu poškozené menšinové akcionáře sešikuje do jednoho spolku, aby měli silnější vyjednávací pozici.
„Spolek dnes má 1054 členů,“ říká v rozhovoru pro Forbes Grünfeld v kanceláři na pražském Chodově, kde má jeho jablonecká firma Technology, zaměřující se na obalovou techniku, svou pobočku.
Ta tisícovka akcionářů ve Spolku minoritních akcionářů bude zřejmě Grünfeldův vrchol. Po necelém roce od založení spolku se rozhodl, že jej k poslednímu březnu opustí. Důvodů zmiňuje hned několik.
Jsou mezi nimi mimo jiné časová zaneprázdněnost, ale hlavně to, co se dnes v evropské ekonomice a energetice děje.
„Evropa zkrátka čelí velké výzvě v podobě hrozby její zásadní deindustrializace,“ říká Grünfeld a jeho výtky směřují zejména k vysokým cenám energií na starém kontinentu.
Kvůli očekávaným změnám v energetice se rozhodl na přelomu roku prodat i veškeré akcie společnosti ČEZ a své investice soustředit spíše do zámoří. Jako největší problém Evropy, který podrývá její konkurenceschopnost a dopadá na nejchudší vrstvy obyvatel, vidí systém emisních povolenek.
„V systému emisních povolenek prostě není možné pokračovat, protože je od začátku nastavený úplně špatně a podle mě je úplně zhoubný,“ tvrdí v rozhovoru Grünfeld.
Proč jste se rozhodl rozprodat akcie skupiny ČEZ a odstoupit z funkce předsedy Spolku minoritních akcionářů?
Nebylo to jen o jednom motivu, ale sešla se jich celá řada.
Pojďme si je rozebrat.
Jednou věcí, která v mém rozhodnutí hrála roli, že v rámci spolku jsme už podle mě narazili na limity toho, co jsme v tuto chvíli schopni v rámci dalšího právního postupu řešit.
Na koho jste se za necelé roční fungování spolku stihli obrátit?
Máme podanou stížnost u Evropské komise, pak jsme analyzovali postupy v Česku, kde je těch možností více. Pokusili jsme se dostat žalobu na Ústavní soud, kvůli tomu, že podle nás je windfall tax protiústavní, protože zasahuje do našich vlastnických práv.
Zkoušeli jsme se proto obrátit i na Pražský hrad k prezidentu republiky, který má možnost podat stížnost k Ústavnímu soudu na tento problematický zákon. Nicméně podle mě jsme tam narazili na neochotu prezidentské kanceláře otevřený dopis prezidentovi vůbec předat. Myslím si, že ho osobně ani neviděl.
Vůbec neodpověděl?
Přišla jen reakce od ředitele odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky Tomáše Lebedy, že máme nejprve vyčerpat ostatní právní možnosti v Česku.
Vy jste ty ostatní právní možnosti nevyužili?
Lze podat různé žaloby například na představenstvo a dozorčí radu ČEZ nebo na samotný stát. Ale nic z toho není v běhu. Jako spolek totiž nejsme v pozici kvalifikovaného akcionáře. I když spolek dnes má 1054 členů, kteří souhrnně drží více než jedno procento akcií skupiny ČEZ, museli bychom od nich nejdříve získat tisíc plných mocí.
To je pro mě nyní neřešitelné, navíc není vůbec jasné, zda by se to vůbec povedlo, zdali by se někdo nakonec nekousl. A koneckonců, ani bych se nechtěl dostat do pozice, kdy budu jednat za tisíc lidí.
S Michalem Šnobrem jste jednali? Ten je kvalifikovaným akcionářem.
Michal je člen spolku a dlouhodobě spolupracujeme. Na dalším právním postupu v rámci České republiky jsme se zatím nedohodli. To byl také jeden z důležitých důvodů, proč v tuto chvíli nevidím, jak z mé pozice v dohledné době vše posunout dál, protože kvalifikovaný akcionář má vhodnější možnosti postupu než můžu dělat já za spolek.
Dnes vám zůstala pouze jedna akcie ČEZ.
Ano.
Můžete přiblížit, kolik jste jich měl?
Měl jsem jich tolik, aby se mi vyplatilo celou věc řešit tak, jak jsem ji řešil. Protože, a to mi můžete věřit, že něco takového řešit a jít do konfliktu fakticky s představenstvem společnosti ČEZ, což je největší skupina u nás, která má často nevybíravé způsoby a v zákulisí umí tahat za nitky, není úplně komfortní.
Ale obecně situace, kdy jdete také proti celé vládě, není nic příjemného, co by si člověk mohl užívat. Byl jsem ale přesvědčený o tom, že to musím udělat a otázku otevřít a přiblížit ji veřejnosti, protože novými způsoby vlády se otevřela Pandořina skříňka, kterou může kdokoli v budoucnu zneužít k čemukoli jinému.
A to je zcela špatně, protože stát tím podrývá důvěru všech investorů v České republice nejen na kapitálových trzích, ale fakticky ve všech investicích. Bohužel jsme nedostali velký prostor to v médiích řešit a celkové pokrytí této problematiky vnímám jako zcela nedostatečné.
A vy jste jeden z konkrétních příkladů. Kam jste své investice přesunul?
Investuju v Americe, protože v Evropě aktuálně nevidím moc pozitivních investičních příležitostí s ohledem na stav ekonomiky.
V mém rozhodnutí hrálo roli i to, jak dopadly prezidentské volby ve Spojených státech a jakou politiku ohlásil Donald Trump. S tím, jak se nyní rozjíždějí obchodní války, se bude dál zásadně komplikovat celá situace v Evropě. A to jak v ekonomice, tak v energetice.
Co očekáváte, že přijde?
Vyhodnotil jsem si to tak, že situace je naprosto neudržitelná a v Evropě bude muset dojít k zásadním změnám, protože úplně ztrácíme konkurenceschopnost. V opačném případě bude starý kontinent ekonomicky skomírat a narazí na obrovský problém.
Myslím, že naprosto jednoznačně přijdou ze strany USA vysoká cla proti Evropské unii. Tím se jen zhorší kondice evropského průmyslu, kde už dnes máme obrovský problém s cenami energií. A do Ameriky se už dnes evropské firmy ve velkém stěhují, protože tam najdou až třikrát nižší ceny elektrické energie a čtyřikrát nižší ceny plynu.
Evropa zkrátka nyní čelí velké výzvě v podobě hrozby její zásadní deindustrializace.
Foto se souhlasem ČEZ
Na svém profilu na sociální síti X jste uváděl, že očekáváte velké změny v evropské energetice. Co jste tím přesně myslel?
V zásadě si myslím, že Evropa bude muset dojít k tomu poznání, že v systému emisních povolenek prostě není možné pokračovat. Protože ten systém je podle mě od začátku nastavený úplně špatně a podle mě je úplně zhoubný. Mimo to nemůžou kvůli cenám energií uspět evropské firmy v globální konkurenci, když jinde buď emisní povolenky nejsou, nebo jsou v úplně jiné výši.
Myslím si, že systém, který má od počátku cíleně prodražovat život a snižovat i jeho kvalitu prodražováním energií, přičemž na druhé straně probíhá rychlá elektrifikace všeho, vůbec nedává smysl.
Systém Evropské unie ETS je jedním z nástrojů pro naplnění Green Dealu, kterým chce Evropa zpomalit klimatické změny.
Ten systém je ale zhoubný. Vezměte si, že cena povolenek se přímo propisuje do cen energií přes závěrný zdroj energie a mimo to emisní povolenky musejí platit i další emitenti z jiných průmyslů.
Tím, že je to vstup/náklad, se propisuje do ceny a opakovaně se multiplikuje v celé ekonomice přes cenu elektrické energie a případně surovin. To je ten největší problém.
Další věcí je odklon od ruského plynu. Dnes cena megawatthodiny plynu stojí na evropském trhu kolem padesáti eur, je tedy více než dvojnásobná než před energetickou krizí.
Plyn už na původní ceny nepůjde, protože ruský potrubní plyn byl a je prostě levnější než LNG dodávky. A pak tu máme emise. Je otázkou, jak se u LNG vůbec počítají.
Několik studií poukazuje na to, že při výpočtu plné emisní stopy LNG se nezapočítávají všechny emise, které generuje jejich přeprava z kontinentu na kontinent, zkapalňování a zplynování.
A to do toho ještě nepočítáme ani emise metanu, které jsou při frakování konkrétně i v USA poměrně významné. Metan je obecně třikrát víc emisní než oxid uhličitý. Celé je to taková pokrytecká hra, kdy se tváříme, že na emisích, které nevznikají v Evropě, nemáme my podíl.
Obáváte se hlavně toho, že Evropa s povolenkami bude čím dál více chudnout?
Pořád budeme narážet na to, že vše bude neustále zdražovat. A toho se nezbavíme jinak, než že celý systém budeme muset zrušit, protože v globální konkurenci teď nemůžeme uspět. Je to pořád lepší než začít zpětně dotovat uhelné elektrárny nebo kompenzovat vysoké ceny energií průmyslu.
Dívám se na vše jako podnikatel. Když vidím, že na cestě, kterou jsem se vydal, je něco špatně a nevede k tomu, aby se má pozice zlepšovala, abych byl více konkurenceschopný, mohl lépe fungovat, více vydělávat, tak zkrátka tu cestu bez ohledu na to, kolik jsem už do toho investoval, musím prostě ukončit a dát se jinou cestou, protože vím, že mě to bude dál stát další a další prostředky a porostou mi jen škody.
Šel bych přece sám proti sobě. Tak tu špatnou cestu a náklady na ni vynaloženou prostě odepíšu.
V tomto případě bychom ale nemuseli nic nutně odepisovat, protože to, co se v posledních letech postavilo v energetice, to bude dále fungovat a do energetiky bude nutné dál intenzivně investovat.
Zrušení systému emisních povolenek je ovšem radikální krok, o kterém mnozí tvrdí, že už v podstatě není proveditelný.
Když lze něco zavést, dá se to i zrušit. Samozřejmě to má své souvislosti, konsekvence nebo náležitosti, ale není to tak, že by to bylo neřešitelné. Koupené povolenky by se mohly započítávat proti náhradnímu systému, který by se zavedl.
Měl by být zavedený takový systém, aby se vstup nepromítal jako vstup do koncové ceny silové elektřiny, jako je tomu dnes v případě emisních povolenek. Ty jsou nákladem pro samotné výrobce a emitenty a vstupují do cenových kalkulací a promítají se pak do zvýšených cen.
Mimo to jsou povolenky často i předmětem spekulací na burzách. Takže jejich emitenti na obchodování s nimi ještě mohou vydělávat.
Z čeho by se ale měla podpora výstavby nových zdrojů poté platit? Dnes se na to využívají příjmy právě z povolenek.
Umím si zcela jednoduše představit, že vznikne účelově vázaná zelená daň, kterou budou platit fyzické i právnické osoby. Výše daně by byla na jednotlivých zemích a nemuselo by jít o nějaké vysoké číslo, například jedno procento. To by v našem případě přineslo rámcově nějaké nízké desítky miliard korun do rozpočtu každým rokem.
A provozy, které vytvářejí emise, by byly zatíženy speciální daní, která by ale byla navázána na výši jejich emisí nebo příjmů.
Výhodou by bylo, že tato příjmová daň by se nepropisovala do koncové ceny energií, jako je tomu nyní v případě emisních povolenek. Ve finále by to snížilo cenu energií a tím by to i zvýšilo konkurenceschopnost a snížilo cenovou hladinu.
To je ale radikální myšlenka, která ve zkostnatělém evropském byrokratickém aparátu zřejmě nebude mít moc velkou šanci na brzký úspěch.
Nyní je to jen o tom, dospět k tomu přiznání, že celý systém je nastavený špatně. Je velmi nutné, aby k tomu státy byly schopny rychle samy dojít a vymyslet cestu, jakým způsobem vše kompenzovat, a vymyslet i náhradu.
Transformaci energetiky lze prostě řešit i jinak, s menším dopadem na průmysl, ekonomiku i společnost, kde to v tuto chvíli nejvíc dopadá na nízkopříjmové a nejvíc ohrožené domácnosti.
Systém emisních povolenek je nastavený tak, že každý rok se snižuje jejich objem, aby se postupně zvyšovala jejich cena. Z budoucího zdražování se tedy není možné vymanit jinak než povolenky zrušit, protože za emisní zdroje energie nemáme a nebudeme mít v dalších letech dostatečnou adekvátní náhradu.
Foto Michael Tomeš
Když by hypoteticky ke zrušení systému Evropské unie ETS opravdu došlo, jaký by to podle vás mělo dopad na hodnotu akcií skupiny ČEZ?
Celá windfall tax je konstruovaná vlastně jako zdanění emisních povolenek, které si ČEZ nemusí kupovat pro své jaderné zdroje, které jsou bezemisním zdrojem, a díky tomu zvyšuje svoji marži a zisk. Jaderné elektrárny Dukovany a Temelín jsou de facto nejlepším a největším zdrojem ziskovosti společnosti ČEZ.
Navíc jaderné bloky jsou už zaplacené, náklady odepsané, nejsou tedy zatíženy obrovskými kapitálovými výdaji. Jde o zlaté srdce ČEZ.
Zrušení emisních povolenek by tak bylo pro skupinu negativním signálem, protože bude znamenat snížení ceny silové elektřiny na celém trhu a tím i snížení ziskovosti pro jaderné elektrárny.
To také stálo za mým investorským rozhodnutím, proč jsem se rozhodl pozici ČEZ uzavřít a akcie prodat. Podle mého k tomu všemu bude muset dojít.
Nedostal jste se tím tak trochu do vnitřního střetu zájmů? Na jedné straně byste rád viděl vydělávající ČEZ, na druhé jste ale proti zdražování elektřiny prostřednictvím povolenek?
Myšlenku o nutnosti zrušení povolenek se snažím šířit zejména kvůli tomu, že jsem primárně podnikatel a pořád mi záleží na tom, aby naše země určitým způsobem prosperovala a nezhroutilo se tu vše jak ekonomicky, tak i společensky.
Takže je pro mě nyní důležitější řešit spíše to, jak tu v Evropě můžeme do budoucna přežít a pomoct změnit ten velmi negativní vývoj, kterým nyní procházíme, než to, že mě stát okrádá přes windfall tax.
Takže ano, i proto ze spolku odstupuji. Abych se nezpronevěřil tomu, co mám v rámci spolku dělat.
S jakým očekáváním sledujete tendr na dostavbu jaderných bloků v Dukovanech?
Myslím, že překotný prosincový vývoj v Jižní Koreji včetně pokusu o puč do značné míry ohrožuje výstavbu pátého a šestého bloku Dukovan preferovaným uchazečem KHNP.
Jak česká vláda, tak i Korejci tvrdí, že tyto události nebudou mít na probíhající tendr žádný vliv.
To si myslím, že není pravda. Myslím, že se tu opět všem naprosto účelově lže podobně jako o notifikaci, která stále není zveřejněná.
Navíc KHNP ukončuje participaci na projektech, na kterých se v Evropě podílela. Oficiálně ukončila participaci na výběrových řízeních ve Švédsku, v jaderném tendru nebude pokračovat ani ve Slovinsku.
Úspěšné dostavbě Dukovan tedy nevěříte?
Myslím, že se u nás spíš nic stavět nebude. Podle mě se současná vláda bude snažit vše nějak dohrát a posunout za horizont parlamentních voleb. A pak to celé spadne na někoho dalšího.
Průzkumy zatím ukazují, že premiérem by se měl letos znovu stát Andrej Babiš. Jak se podle vás postaví k otázce restrukturalizace skupiny ČEZ, kterou tato vláda otevřela, ovšem žádný krok v ní doposud neučinila? Dojde podle vás k jeho zestátnění a vyplacení minoritních akcionářů?
Andrej Babiš avizuje, že má zájem o vykoupení společnosti ČEZ z jeho vlastních prostředků. Mluví opakovaně i o tom, že by zrušil dividendy, čímž by snížil cenu akcie a přiměl tím minoritní akcionáře své podíly prodat. To ale naráží na dva zásadní problémy.
Jednak to vše chce udělat pouze proto, aby pomohl zlevnit ceny energií svým firmám, které jsou povětšinou energeticky náročné. Když by pak ale přišlo řešení vysokých cen energií na celoevropské úrovni, tento důvod i zájem by na zestátnění z jeho strany padl.
Navíc si myslím, že případný odkup podílu v ČEZ státem nebude pod jeho vedením probíhat férovým způsobem k minoritním akcionářům. Naopak bude vidět jeho snaha cenu akcie ČEZ maximálně snížit, aby stát mohl zbylý podíl odkoupit co nejlevněji.
Další věcí je, že ČEZ dnes nemá finanční prostředky na odkup minoritního podílu, protože během posledních tří let je vláda formou windfall tax a dividend vyvedla ven. Dohromady šlo o zhruba dvě stě miliard korun.
ČEZ by si tak musel půjčovat a do toho stavět dva nové bloky, další zdroje energií a zrobustňovat přenosovou soustavu, do které se v posledních dekádách neinvestovalo a nyní se musí vše dohánět. Nedává to moc smysl.
Post předsedy Spolku minoritních akcionářů dáváte všanc nejpozději k poslednímu březnu. Kdy se dozvíme, kdo vás nahradí?
S tím bude nepochybně problém, protože to není role, do které by se kdokoli hrnul a chtěl se jí ujmout. Můj plán je skončit k 31. březnu, ale finální termín je otázkou zejména toho, zda a kdy se najde někdo nový a vhodný na tuto funkci. Zatím nikoho nemáme.
