Vyjet v rámci studia na zkušenou do světa chce odvahu. Vyjet v rámci studia na zkušenou do světa uprostřed probíhající pandemie chce bez nadsázky nervy ze železa. Přísná koronavirová protiopatření dokážou vysokoškolákům chystajícím se na svůj zahraniční pobyt udělat na poslední chvíli pořádnou čáru přes rozpočet.
Pro řadu lidí je právě Erasmus, respektive Erasmus+, jak zní jeho oficiální název, jedním z hlavních lákadel, proč si prodloužit mládí a obětovat pět let svého života studiu na vysoké.
Není se čemu divit. Vyjet částečně na náklady Evropské unie na semestr nebo dva do vysněné země, kde se člověk přiučí spoustě věcí, udělá si nové kamarády, seznámí se s místní kulturou, zdokonalí svoji jazykovou vybavenost, a navíc si užije i pořádný kopec zábavy? Taková nabídka by se odmítat neměla.
A studenti jsou si toho evidentně dobře vědomi. V posledních několika letech se sice zdálo, že se jejich zájem pozvolna vytrácí, ale předloni došlo k poměrně významné změně: během akademického roku 2018/2019 jich pod záštitou programu vyjelo za hranice naší země přes 7 tisíc, což představovalo rekord.
„Nejčastěji mířili do Německa, Španělska, Velké Británie, Portugalska a Francie,“ potvrdila Forbesu Lucie Durcová z Domu zahraniční spolupráce, který Erasmus v rámci České republiky administruje. Program samozřejmě běží oběma směry a do ČR v jeho rámci nejvíce jezdili studenti ze Španělska, Francie, Slovenska, Turecka a Německa.
Celkově se k nám ve sledovaném období podívalo téměř 10,5 tisíce zahraničních vysokoškoláků.
Zdroj: Naerasmusplus.cz
Uplynulý akademický rok zpočátku naznačoval, že zájem ze strany tuzemských studentů nadále roste, pak ovšem naplno udeřila koronavirová pandemie, která jakékoli vyhlídky na další rekordní období zhatila. A v podobném duchu se nejspíš bude vyvíjet i akademický rok 2020/2021.
„V zimním semestru by u nás mělo studovat zhruba 200 výměnných studentů a 160 našich studentů naopak plánuje studium na partnerských univerzitách v zahraničí,“ vypočítává vedoucí oddělení zahraničních styků na Vysoké škole ekonomické Dana Brázdová. Většina podle ní už odjela, přičemž někteří dokonce museli z důvodu povinné karantény odcestovat ještě o něco dřív, než je běžné.
Situaci potvrzuje i Lukáš Kala, vedoucí zahraničního oddělení na Mendelově univerzitě v Brně: „V Evropě nám čísla poklesla zhruba o 30 procent, jak co se týče příjezdů, tak výjezdů. Mimo Evropu je to však složitější. Mobilit do Ameriky je jako šafránu, stejně tak Afrika je úplně zavřená. V Asii probíhá vše jako obvykle snad jen v případě Jižní Koreje.“
Oblíbené Filipíny jsou podle Kalových slov zavřené, přičemž doposud se nepodařilo dostat zpět všechny studenty, kteří na partnerské univerzity v jihovýchodní Asii vyjeli už na jaře.
„Studentům poskytujeme veškerou podporu a pomoc při návratu do Česka, včetně navýšení stipendia pro pokrytí neočekávaných nákladů, jako je například vyšší cena letenek,“ uvádí tisková mluvčí Ostravské univerzity Lucie Fremrová. Samozřejmostí je rovněž zajištění testování na přítomnost koronaviru, je-li to v daném případě potřeba.
„Pokud se student rozhodne zůstat v hostitelské zemi, bude mu nadále vypláceno stipendium a umožněno dokončit semestr. Na jaře se takto rozhodlo v zahraničí zůstat zhruba 40 procent našich studentů a stejné procento zahraničních studentů zůstalo přes pandemii v Ostravě,“ uvedla Fremrová.
Najde se ale i celá řada opačných případů – tedy situací, kdy vysokoškoláci musí z nejrůznějších důvodů svůj dlouho plánovaný zahraniční pobyt na poslední chvíli odpískat a zůstat doma. Takovou zkušenost si během uplynulých dní prožila například studentka Fakulty mezinárodních vztahů na VŠE Klára Řepková, která měla nadcházející zimní semestr strávit v tureckém Istanbulu.
„Kvůli covidu nebylo dlouho jisté, jestli pojedu. Zahraniční škola s námi moc nekomunikovala, protože sama neměla dostatek informací, několikrát posunula začátek semestru a nakonec nám řekli, že místo slibované hybridní výuky bude vše online. To jsem se dozvěděla z e-mailu, který poslali jen pár týdnů předtím, než jsme měli odjet, a ve kterém dali poměrně jasně najevo, že bychom měli pobyt asi zrušit,“ shrnuje Řepková.
„Nakonec jsem se tedy rozhodla na Erasmus nejet, ale bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě, protože jsem podobný studijní výjezd chtěla absolvovat už od střední školy. Byl i jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla prodloužit bakalářské studium.“
„Pokud by student nemohl do konkrétní země kvůli uzavření hranic odjet, má dvě možnosti,“ objasňuje Martina Macková z oddělení propagace a vnějších vztahů na Univerzitě Pardubice. „Buď celý pobyt zruší a začne studium u nás, anebo zůstane v České republice a může studovat na zahraniční škole online, tedy účastnit se takzvané virtuální mobility.“
„Veškeré studijní výsledky se započítají, avšak student nebude mít nárok na výplatu stipendia, protože to je určeno pouze na náhradu rozdílu životních nákladů mezi naší a cílovou zemí. V případě pobytu v České republice tedy stipendium ztrácí smysl,“ dodává k problematice Erasmu online Fremrová.
Do jaké míry lze však tuto formu studia považovat za „skutečný“ Erasmus? Svoji jazykovou vybavenost si jejím prostřednictvím student zcela určitě vylepší, ale připraví se o možnost navázat spoustu nových kontaktů s lidmi z různých koutů světa – a v neposlední řadě i o nepřeberné množství zážitků, které jsou s Erasmem a dalšími podobnými programy neodmyslitelně spjaty.
„Své pocity po příjezdu na Tchaj-wan příliš vysvětlit nedokážu. Tohle musí člověk zažít na vlastní kůži,“ vzpomíná student ČVUT Vítek Udatný, který na ostrově strávil půl roku.
„Anglicky skoro nikdo z místních neuměl, ale na to jsem si postupem času celkem zvykl. Koronavirus nás naštěstí tolik neovlivnil, takže jsme s ostatními studenty stihli procestovat víceméně celý ostrov. Kdo vycestuje, objeví kamarády, kulturu, krajinu, ale hlavně objeví kus sebe. A to je na Erasmu podle mě nejcennější,“ shrnuje svou zkušenost.
Dostat se do těchto koutů světa dnes, více než půl roku po nástupu pandemie, je dost problematické. To samé se ale dá říci i o řadě méně exotických zemí. Například Maďarsko v současnosti žádné zahraniční studenty nepřijímá, zatímco ve Spojených státech amerických zase podle Fremrové přesunuli veškeré pobyty plánované během zimního semestru na léto.
„Znemožnit výjezd navíc nemusí jen opatření dané země, ale i opatření jednotlivých škol, které pro nadcházející semestr prezenční výuku zkrátka neotevřely,“ připomíná prorektor pro vnější vztahy na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Pavel Doulík.
Dobrou zprávou nicméně je, že naprostá většina univerzit – a nejen těch českých – aktuální situaci vnímá a dokáže být studentům oporou. Ti, kteří nakonec nemohli na zahraniční pobyt odjet nyní a nejsou v závěrečném ročníku studia, by proto zoufat neměli, neboť o svoji šanci s největší pravděpodobností nepřijdou.
Zejména v případě Erasmu se takové čekání zcela určitě vyplatí.
