Český zbrojní průmysl jede na plné obrátky. Jen Evropa by mohla k vlastní obraně přistupovat trochu agilněji, hlavně při srovnání se Spojenými státy. To a mnohem více zaznělo na kulatém stolu Forbesu na letošní konferenci Lepší Česko.
Evropa se probouzí ze snu, zatímco zbytek světa jí už krapet ujel. Na tom se shodlo osm členů kulatého stolu na téma obrany a příležitostí pro obranný průmysl, který Forbes uspořádal v rámci letošní konference Lepší Česko v Karlových Varech.
Hlavním tématem byl zbrojní byznys i jeho budoucnost v rámci Evropy, především v kontextu probíhající války na Ukrajině.
„Po třiceti letech míru jsme si teprve uvědomili, jak na tom Evropa je. Nejděsivější fakt je sledovat, jak moc Evropa ztratila ve světě kredit. Že americký prezident musí tlačit na naše lídry, ať opravdu dáme tři procenta HDP na obranu. Tak už si jen říkám, co si v Bílém domě na poradě ráno u kávy o Evropě říkají,“ prohlásil výkonný ředitel zdaleka největší tuzemské zbrojařské skupiny CSG miliardáře Michala Strnada David Chour.
Kdo se zúčastnil kulatého stolu Forbesu o obraně?
- Lucie Brešová, Presto Tech Horizons
- David Chour, CSG
- Igor Král, plukovník Armády České republiky
- Ivo Kramoliš, PwC
- Daniel Krumpolc, Česká exportní banka
- Jakub Landovský, bývalý velvyslanec NATO, Solvo Institut
- Jiří Panuška, Červený Jelen, aktivní záložník a marketér aktivních záloh
- Jiří Protiva, LOM Praha
Podle Choura jde také o krizi lídrů. Chybějí ti, kteří by měli schopnost to změnit, zatímco mezinárodní kredit starého kontinentu dál uvadá.
Ani z hlediska technologického rozvoje se evropským armádám nepodařilo chytit rozjetý inovační vlak. „Opět jsme se přesvědčili, že jsme zbrojili na válku minulou. Poučka stará tisíce let je tady pořád platná,“ poznamenal Jiří Panuška, spolumajitel restaurace Červený Jelen a člen aktivních záloh, kterým pomáhá jakožto marketingový stratég s náborovou kampaní.
Podle Panušky jsme na Ukrajině zaspali, ale ještě horší je pomalé tempo, jakým se z toho učíme. Jako příklad uvedl v lehké nadsázce snahu likvidovat drony za čtyři sta dolarů drahými letouny za čtyři sta milionů dolarů.
„Tím spíš, když na bojišti dokážou přepracovat sestřelený dron a vrátit ho zpátky a během pěti šesti týdnů spustit výrobu,“ dodal Jiří Panuška.
Skutečné inovační tempo je však podle Lucie Brešové ještě rychlejší. Brešová u kulatého stolu zastupovala segment investičního venture kapitálu, konkrétně fond Presto Tech Horizons, který spolu s CSG hledá po světě startupy, jejichž technologie mají potenciál uplatnit se v obranném sektoru.
„Dokonce bych řekla, že oprava a nové variace dronů se na frontě neobjevují v řádu týdnů, ale hodin,“ prohlásila partnerka Presto Tech Horizons. „To je tempo vývoje hardwaru, kterému nemůže konkurovat ani soukromý sektor,“ vysvětlila.
Podle Brešové válka na Ukrajině především ukázala zásadní změnu v systému nakupování vojenského materiálu. V zemi napadené Ruskem totiž nejsou technologické firmy v kontaktu s ministerstvem, nevstupují do tendrů. Baví se místo toho přímo s veliteli jednotlivých batalionů.
„To umožňuje, že si jednotky mohou vyzkoušet i malé pilotní programy a zároveň ukrajinské startupy mohou přímo po boku koncového uživatele testovat nové technologie a vyvíjet mu je na míru,“ doplnila Brešová.
Kulatý stůl organizovaný Forbesem nabídl i vzácnou příležitost poslechnout si perspektivu aktivního vojáka, konkrétně plukovníka Igora Krále z 91. skupiny informačního boje. „Za mě ten konflikt jen potvrdil dlouhodobou teorii, že vyhraje ten, kdo ovládne nové způsoby válčení, tedy kdo ovládne nové technologie,“ sdělil úvodem.
Z jeho pohledu česká armáda „bojuje“ i na domácí půdě s některými problémy v legislativě, přičemž konkrétně zmínil právě oblast působení své skupiny, kde prý chybějí v zákonech definované základní podmínky. Končí to pak podle něj tak, že peníze putují do něčeho, co armáda není schopna patřičně využít.
„Z mých zkušeností z působení ve speciálních silách bych řekl, že bychom měli mít větší vazbu na americký způsob myšlení. V tom není svoboda zadarmo. Musíme tu urgenci, která před námi stojí, pochopit,“ apeloval plukovník tuzemské armády.
Jak na kulatých stolech bývá zvykem, jde o střet různých perspektiv. Ivo Kramoliš, expert na segment defence z poradenské společnosti PwC, připomněl, že konflikt na Ukrajině také ukázal, že i ty staré technologie jsou stále velmi platné.
„Dělníky dnešní války jsou dělostřelecké granáty ráže 155 milimetrů,“ prohlásil Kramoliš s tím, že v praxi jde o kombinování starého a nového světa. První a třetí světové války. „A bohužel i to Rusko, kterému se smějeme, nás v munici přezbrojilo dva ku jedné,“ dodal Jakub Landovský.
Landovský si armádní diplomacii na nejvyšší úrovni osahal v praxi: pět let byl českým velvyslancem při NATO, včetně prvních tří let války na Ukrajině. A na tu má silný názor.
Foto Martin Svoboda
„Ta válka trpí tím, čím všechny naše války za posledních dvacet let – nevíme, čeho chceme dosáhnout. Nevíme, kolik na to obětujeme peněz. Ani na tak základních věcech se neumíme dohodnout,“ konstatoval Landovský.
Podle Landovského, jenž nyní působí v Solvo Institutu Ivany Tykač, by zbrojní segment dovedl reagovat flexibilněji, má ale příliš svázané ruce. „V Evropě jsme vůbec nedokázali transformovat trh na něco, co je konkurenční dovnitř. Pořád jsou to monopoly jednotlivých zemí, národní zájmy. Evropa je kolbiště, a ne tvůrce jednotného trhu a kapitál neteče, jak má,“ dodal bývalý diplomat.
Specifickou roli v celém ekosystému hrají státní podniky, které u kulatého stolu reprezentoval ředitel LOM Praha Jiří Protiva. Ten vidí jako výhodnou možnost být pro stát a potažmo armádu určitým prostředníkem s firmami ze soukromého sektoru. Potenciál testovat nové technologie totiž podle něj mají právě státní podniky.
„Naší úkolem je v Česku kumulovat know-how. Získávat zkušenosti. Tímto způsobem se můžeme třeba zaměřit na problematiku dronů. A protože nám chodí z Ukrajiny konkrétní scénáře, jsme schopni imitovat je na simulátorech,“ podotkl Protiva.
I přes výtky diskutujících je ale zřejmé, že českému obrannému průmyslu se daří. Táhne ho především raketově rostoucí Strnadovo impérium CSG, které ke svému převážně strojírenskému jádru úspěšně přidává high-tech divize a kupuje i velké hráče na západ od tuzemských hranic.
O strategicky významné akvizice se rozrůstá i skupina Colt CZ devatenáctého nejbohatšího Čecha Reného Holečka, která letos koupila výrobu nitrocelulózy od Kaprainu dalšího miliardáře Karla Pražáka za 22 miliard korun.
Mezi byznysovou špičku se v posledních letech vyhoupl i Martin Drda a jeho STV, výrobce velkorážové munice a těžké techniky.
A právě kvůli živelnému rozvoji daného segmentu již některé pomocné instituce přestávají tempo růstu stíhat. „Při naší velikosti už jsme úplně na hraně,“ prohlásil Daniel Krumpolc, šéf České exportní banky, s tím, že například na zmíněné CSG jejich limity dávno nestačí.
„Válka mi v plné nahotě ukázala kontrast. Kontrast země, která je schopná se totálně zmobilizovat a stát se velmi inovativní. Země, která má pocit naléhavosti. Vidím v tomto směru Ukrajinu jako inspiraci pro nás všechny,“ zmínil Krumpolc.
A přidal k dobru i příklad z praxe. Na sněmu Svazu průmyslu prý narazil na mladého podnikatele, který má firmu vyrábějící systémy na detekci dronů.
„Říkal nám, že jim byznys suprově šlape. Jenže ne u nás. V Česku se to snažili prodat také, ale než se to tu schválilo, oni už měli dávno celou výrobu prodanou do Asie a Ameriky,“ popsal Krumpolc. „Nechápu to. Vždyť jsme v době, kdy právě tyto prostředky potřebujeme, a jsme schopni domácí výrobu vůbec nevyužít.“
V podobném duchu se nesla i reakce Davida Choura: „Po začátku války na Ukrajině vypsala Evropská unie první program na pět set milionů eur na podporu výrobních kapacit obranného průmyslu. Dávalo to smysl – nikdo nevěděl, jak dlouho bude válka trvat, a i pro nás před pár lety byla investice do rozšíření výroby v objemu osmdesáti milionů eur velkým rizikem.“
Program tedy podle něj tehdy uvítali všichni. „Akorát jeho schválení trvalo rok a čtvrt,“ poukázal Chour s tím, že kdyby podobný program vznikl ve Spojených státech, peníze jsou podle jeho mínění do měsíce v konkrétní fabrice.
Srovnání s USA je pro lidi točící se kolem obranného byznysu zvláště citlivé. Často mají pocit, že v Americe jde všechno snáze a rychleji, zatímco Evropa se dlouho rozhoupává, aby pak třeba i tak nákladné projekty, jako jsou společné evropské stíhačky Eurofighter, skončily na smetišti dějin.
„V Evropě se vždy udělaly velké projekty, které si rozdaly dvě až tři velké země a k tomu pár menších, aby si nestěžovaly. A třeba Eurofighter byl nastavený tak, aby si velké evropské zbrojovky rozdělily ten projekt podle vládního klíče a zaplatily se jim všechny náklady i s marží,“ uvedl Landovský.
„Proto to trvá tak dlouho a je to tak špatné. V Americe to pojali úplně jinak. Jejich cílem není, aby nikdo neprohrál, tedy jako v Evropě. Cílem Američanů naopak je, aby někdo vyhrál,“ dodal Landovský.
Cesta je přitom podle Krumpolce relativně jednoduchá: budovat byznysově odolná řešení. „Kdyby byla Evropa nakloněná byznysu – z pohledu daní, energií, regulací –, tak bez ohledu na světovou poptávku by se tu výroba udržela,“ myslí si šéf České exportní banky. „Dobrý byznys si své odběratele najde,“ uzavřel.
