Zatímco Německo se v poslední dekádě po havárii ve Fukušimě rozhodlo nadobro opustit jadernou energetiku a její poslední tři elektrárny tohoto typu ukončí provoz v průběhu příštího roku, střední a východní Evropa zřejmě po desítkách let zažije jadernou renesanci.

Nové jaderné bloky se chystá vystavět Polsko, Bulharsko či Maďarsko, uvažují o nich ve Slovinsku nebo v Rumunsku. A v Česku je aktuálně v běhu tendr na dostavbu jaderného bloku v Dukovanech.

„Energetická krize 70. let vytvořila podmínky pro velkou vlnu výstavby jaderných elektráren. Tentokrát by to mohlo být podobné,” uvádí na svém twitterovém profilu hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

„Bez investování neuspějeme při snaze zajistit jadernou energetiku připravenou na budoucnost. Dnes je průměrný věk evropské jaderné flotily vyšší než třicet let,“ uvedla v minulém týdnu eurokomisařka Kadri Simson na Energetickém jaderném fóru v Praze. Podle ní bude jen v Unii potřeba do jaderné energetiky investovat v následujících dekádách až 450 miliard eur, tedy až jedenáct bilionů korun.

Velkým tahounem jaderné energetiky se v Evropě stává pro mnohé až překvapivě Polsko. Země, která je při výrobě elektřiny z osmdesáti procent závislá na uhelných elektrárnách a zbytek jí obstarávají větrné parky, začala intenzivně hledat další čistší zdroje energie. A to poměrně ve velkém – v současnosti dojednává výstavbu svého vůbec prvního jaderného bloku, přičemž v plánu jich má celkově šest o celkovém výkonu až devíti gigawattů.

Investovat do nich hodlá čtyřicet miliard dolarů, v přepočtu dle aktuálního kurzu bezmála jeden bilion korun, přičemž polovinu jaderných technologií by měly dle předběžných smluv obstarat Spojené státy. První blok by tam měl dle harmonogramu být uveden do provozu v roce 2033.

Polsko s jadernými elektrárnami dlouho váhalo, jelikož jeho energetika těžila z levného černého i hnědého uhlí, jehož má na svém území obrovské zásoby. Jenže uhelná energetika je vlivem Green Dealu a pravidel zodpovědného investování ESG pomalu vytlačována z trhu. I vzhledem k emisním povolenkám se přestává finančně vyplácet.

Jaderná energetika naproti tomu patří dle letos schválené evropské taxonomie i přes protesty některých států Unie k zeleným zdrojům a výroba elektřiny z uranových tyčí k násobně levnějším než u uhelných a plynových elektráren.

Nejdražší a nejzdlouhavější je u nich samotná výstavba, která se pak bude muset po desítky let splácet a náklady na ni se tak promítnou firmám i domácnostem do faktur za energie.

V České republice dvě jaderné elektrárny v Temelíně a v Dukovanech patřící do polostátní skupiny ČEZ zajišťují více než třetinu výroby elektřiny. Tu obstarává dohromady šest bloků o celkovém výkonu čtyř gigawattů. Ty loni dodaly do přenosové soustavy 30,73 terawatthodin elektřiny a vyrovnaly tím svůj rekord z roku 2013.

Podíl fosilních, obnovitelných a jaderných elektráren na výrobě elektřiny v Česku v roce 2021 | Zdroj Energy-charts.info

A vzhledem k dosluhujícím Dukovanům, jejichž životnost byla během doby úředně prodloužena z původních třiceti let potenciálně až do roku 2047, je nejvyšší čas přemýšlet o zajištění energetické bezpečnosti země pro nejbližší dekády. Výstavba jaderné elektrárny totiž – pokud jde vše podle plánu -– trvá deset až patnáct let.

ČEZ letos zahájil tendr, kam se nyní přihlašují zájemci o výstavbu nového bloku v Dukovanech, a obálky s přihlášenými rozlepí na přelomu listopadu a prosince. Svůj zájem o to účastnit se tohoto tendru už předběžně vyjádřili americký Westinghouse, jihokorejská Korea Hydro and Nuclear Power Company a francouzská EDF. Vláda už dříve vyřadila z možné účasti ruské a čínské firmy.

„V Česku běží tendr, abychom se dostali k co nejlepší ceně, aby tři uchazeči byli pod konkurenčním tlakem,” vysvětloval rozhodnutí o vypsání tendru generální ředitel ČEZ Daniel Beneš v minulém týdnu v rozhovoru pro Novinky.cz. V Polsku na to šli rychlejší cestou, když napřímo oslovili konkrétního dodavatele, v jejich případě Westinghouse. Mimochodem, i plánovaná dostavba Dukovan může popostrčit vládu k plnému zestátnění ČEZu, o kterém se už několik měsíců diskutuje. V současnosti totiž neexistuje jaderný projekt, za kterým by nestál stát. Příkladem budiž i to Polsko.

Samotné odhady ČEZu před dvěma lety, tedy ještě době před prudkým zvýšením inflace, hovořily o tom, že elektřinu se v novém bloku za celkově odhadovaných zhruba dvě stě miliard korun vyplatí vyrábět za padesát až šedesát eur za megawatthodinu. Mezitím ale vzrostly ceny komodit, materiálu, stavebnin i samotné práce a dříve vyřčená hodnota tak dnes může být vyšší.

„Bude to drahé. Bavíme se o cenách, které tak jako dnes překračují dvě stě eur za megawatthodinu. To je realita, se kterou se musíme smířit v případě rozvoje jaderné energetiky,” vypočítává energetický analytik J&T a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr.

Vydání Forbesu Ramba

K nákladům je navíc nutné připočíst ještě minimálně desítky miliard na výstavbu nutného hlubinného úložiště jaderného odpadu, který v Česku nemáme a jeho vybudování je v rámci dalšího rozvoje jaderné energetiky nezbytný.

Polské přeřazení jaderné rychlosti ale může pro Česko znamenat i jistá negativa. Pokud se v Evropě začne stavět více bloků najednou, trh to nemusí unést. Na výstavbě totiž budou participovat lokální firmy a je otázka, zda na to budou mít kapacity, včetně lidí.

„Kapacity nejsou nekonečné. Francie obnovuje jaderné elektrárny, do toho vstupuje Polsko a nový blok chce i Česká republika. Je to nad kapacity, co jsme schopni zvládnout,” říká Michal Šnobr s tím, že Česko má alespoň jednu výhodu: i když byl Temelín uveden do provozu už před dvaceti lety, jde o jeden z posledních jaderných bloků v Evropě a český průmysl tak stále má znalosti k jeho výstavbě. „Každým měsícem ale tato výhoda mizí.”

Podle šéfky státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové ale Česko nemá v podstatě jinou možnost. „Nemá cenu spekulovat o tom, co by kdyby, protože máme svojí práci a musíme ji udělat. Nikdo jiný ji za nás neudělá,” řekla Forbesu.

Budoucnost jaderné energetiky ale odborníci nevidí jen ve velkých reaktorech. Podle mnohých se časem prosadí i menší, modulární jaderné reaktory, do jejichž vývoje nyní investují firmy po celém světě. A to i skupina ČEZ, která se ve spolupráci s krajem a Ústavem jaderného výzkumu v Řeži v Temelíně rozhodla založit Jihočeský jaderný park. Právě tam by měl být časem umístěn první modulární reaktor v Česku.

„Ve světě existuje sedm firem, které se zabývají přípravou takových projektů. Se všemi jsme ve velmi čilé komunikaci, máme s nimi podepsaná memoranda o spolupráci. První instalace do provozu by měly uvést před rokem 2030,“ uvedl k tomu před měsícem šéf ČEZ Beneš.