Rodinná stavební firma Liko-s ze Slavkova u Brna před rokem kvůli koronaviru na čas zavřela svou továrnu v Indii. Syn zakladatele a místopředseda představenstva Jan Musil se nedávno do Indie vydal osobně, aby zjistil, v jakém stavu jeho český byznys v dalekých končinách pandemie zanechala. A nestačil se divit.
Pobočku i fabriku našel v lepším stavu, než když v Indii byl před rokem naposledy. Ve svém komentáři pro Forbes popisuje nejen to, jak se během pandemie podniká v Indii, ale také, jak se země s náročnou situací vypořádává.
Je to přesně rok, co jsme během pár hodin museli kvůli celostátní karanténě zavřít naši fabriku v Indii. Z původně ohlášených tří týdnů se nakonec lockdown protáhl na dlouhých 72 dní, kdy byly zavřené všechny firmy kromě potravinářského a farmaceutického průmyslu. A to jsme na tom díky poloze v Bengalúru byli ještě dobře, v Bombaji nakonec kompletní lockdown trval ještě o dva měsíce déle.
Nedávno jsem se do Indie konečně znovu osobně vydal, abych zjistil, jak je na tom doopravdy naše pobočka a vlastně celá Indie.
Z předchozích zkušeností vím, že jsou Indové neskutečně silný národ, ale to, jak se s pandemií a ekonomickou krizí vypořádali, mě přesto překvapilo. Dnes je již Indie znovu v konjunktuře a na letošní fiskální rok se předpokládá růst HDP o 13,7 procenta. Aby toto člověk poznal, nemusí být ani ekonom, stačí se rozhlédnout kolem.
Všude jsou jeřáby, státní správa masivně investuje do infrastruktury, lidé jsou plní energie a chuti dohnat ztráty. A to i přes to, že podniky nedostaly vůbec žádné úlevy nebo státní podporu. Indie vyvinula několik svých vakcín, patří mezi globální lídry v proočkovanosti a také již darovala své vakcíny téměř stovce zemí včetně například Ukrajiny.
Také mě překvapilo, jak disciplinovaní Indové jsou při dodržování epidemických opatření, i přes tamní hygienické zvyklosti a ohromné množství lidí v chudobě. Dokonce bych řekl, že roušky nosí lépe, než je poslední měsíce zvykem v Česku.
Asi to má co do činění s policejními kontrolami, které kupříkladu zastavují auta, pokud pasažéři nemají roušky, a nebere se ohled na to, jestli jsou rodinní příslušníci. Jinak by to v tom obrovském davu aut nebyli schopni zkontrolovat. A tak je občas na ulici vidět i policejní výprask obuškem.
Naši pobočku a fabriku jsem našel v lepším stavu, než když jsem tam naposledy před rokem byl. Náš mladý indický tým, který jsme si během tří let vychovali, řídil výrobu a obchod naprosto samostatně. S minimální podporou z české centrály, jenom jsme měli jednou za týden videocall a jinak jsme byli ve spojení na WhatsAppu.
Prvních šest měsíců po lockdownu bylo obtížných, protože kromě Bengalúru byly ostatní metropole jako Bombaj a Dillí ve špatné epidemické situaci, a tak byla většina firem a kanceláří zavřena. Nových zakázek bylo velmi málo a ty, které jsme získali dříve, byly pozastavené.
Od přelomu roku ale máme každý měsíc téměř dvojnásobné objemy objednávek v porovnání s měsíci před pandemií. Významně rozšiřujeme náš indický tým a intenzivně investujeme do marketingu a naší lokální výroby. Několik našich indických konkurentů se během pandemie stáhlo, zatímco my jsme o to více komunikovali se zákazníky, a tak se naše pozice na trhu zlepšila.
Většina našich konkurentů také dováží své produkty z Číny, my však vše vyrábíme v Indii dle evropských kvalitativních standardů. Indie a Čína spolu vedou ekonomickou válku a tak je naše lokální výroba pro Indy čím dál tím silnějším argumentem.
Věřím, že teď je ten pravý čas pořádně přidat plyn a ukousnout si hezký kus tohoto obrovského a rychle rostoucího trhu. Díky našim aktivitám v Indii dnes již máme zakázky i třeba v Africe či Singapuru.
Avšak ještě více jsem se teď ujistil, že v Indii nepodnikáme jen kvůli ekonomickému potenciálu. To, co indičtí kolegové za poslední náročný rok zvládli, si jen těžko dokážu představit v naší západní společnosti. Jako například když byly zavřené hranice mezi svazovými státy a našemu mladému manažerovi náhle umřel otec.
Aby jeho tělo dostal zpět do rodného města za hranicemi, musel ho propašovat v nákladním autě. A za pár dní již tu stejnou několikahodinovou cestu na korbě absolvoval zpět, aby se postaral o naše zakázky. Jsem velmi hrdý na to, že máme naše indické kolegy v naší české firemní rodině a naše kultury se mohou vzájemně obohacovat.
Náš současný růst je výsledkem obrovské houževnatosti našich spolupracovníků. Většina lidí mě má stále za blázna, když jim řeknu, že v Indii budujeme firmu a výrobu. Většinou se do tohoto pouštějí jen mezinárodní korporáty a čeští podnikatelé marně doufají, že dobydou tento náročný trh bez přímé investice na místě.
Pokud tam chce mít člověk úspěšný byznys, musí do toho jít naplno a obrnit se velkou trpělivostí. Možná že nás bláznivých Čechů v Indii teď ale bude více, když nám najednou zakázky v Evropě nechodí tak snadno, jako tomu bylo v posledních letech.
Myslím, že je na čase pochopit to, co naši západní sousedi dělají již mnoho let. Tedy že ten pravý, dlouhodobě udržitelný export není o tom, že něco vyrobím doma a pak to vyvezu ven. Ale že budeme po vzoru baťovců budovat fabriky v zahraničí a vyvážet české know-how a kulturu. A domů vozit dividendy. To je totiž teprve to opravdové exportní dobrodružství.
