skip to main content

Facka na Oscarech, facka Oscarům. Kde ztratila lesk nejprestižnější filmová cena?

Byl to výmluvný okamžik. Políček, který herec Will Smith uštědřil na pódiu moderátorovi Chrisi Rockovi, symbolizoval úpadek, který nejprestižnější filmová cena a její gala večer v posledních letech zažívají.

Moderátor žertoval na účet oholené hlavy Jady Pinkett Smith, kterou pasoval do role v pokračování snímku G.I. Jane. Manželka Smithe, který vyhrál cenu za nejlepší herecký výkon, přitom trpí alopecií – onemocněním způsobujícím vypadávání vlasů.

Ačkoli se rozběsněný hollywoodský doyen omluvil za své chování, úder zpět nevezme. Stejně jako Akademie filmového umění a věd nedokáže zvrátit, co se stalo s akcí, která po mnoho desetiletí patřila k vrcholům celosvětové společenské sezony.

Zatmění nad hollywoodským Dolby Theatre, kde se zlaté sošky pro nejlepší filmové tvůrce předávají od roku 2002, nezpůsobil jen covid a letošní válka na Ukrajině. Oscaři ztrácejí svou relevantnost proto, že se snaží zavděčit všem – a neosloví nikoho. Ani skupinu bojovníků za společenskou rovnost, ani konzervativnější diváky.

Řadu let bylo Americké akademii vyčítáno, že přehlíží ženy a tvůrce jiné než bílé barvy pleti. Režisérka Jane Campion si včera sice odnesla sošku za nejlepší režii snímku Síla psa, ale kritici nejsou spokojeni, protože byla jedinou ženou v pětici nominovaných.

Výše jmenovaný Will Smith sice jako Afroameričan získal sošku za nejlepšího herce a zfackoval afroamerického moderátora Rocka, který si před časem stěžoval na přehlížení ze strany Akademie vůči hercům tmavé pleti, ale pořád není nikdo spokojen.

Aktivisté také hovoří o tom, že Smith udeřil Rocka proto, že na téma vlasů afroamerických žen se nevtipkuje. „Bývají často předmětem apropriace a zesměšnění,“ píše například novinářka Tema Smith na svém Twitteru. Chris Rock navíc na téma vlasů Afroameričanů natočil dokument s příznačným názvem Good Hair.

Pro zastánce společenského progresu jsou Oscaři jen šaráda, neřešící systémové problémy, a pro ty, kterým chybí Hollywood za časů producenta a sexuálního predátora Harveyho Weinsteina, je ceremonie jen dalším otrokem pokrytecké politické korektnosti.

Už loni se podle údajů amerického Forbesu na oscarový galavečer dívalo o padesát procent méně diváků než v roce 2020. Předávání tehdy sledovalo deset milionů lidí, zatímco v roce 2014 to bylo 44 milionů. Proč tedy Oscaři ztrácejí svou pozici být ultimátním arbitrem dobrého filmu, který drží prst na tepu doby? Protože jim ve skutečnosti doba mezi prsty proklouzla.

Reklama

Dobrou ilustrací je příklad s ukrajinským válečným konfliktem. Děje se sice na druhé straně zeměkoule, daleko od hollywoodského lesku, ale několik filmových celebrit na konflikt upozorňovalo svými filantropickými aktivitami. Například ukrajinská rodačka Mila Kunis společně s manželem Ashtonem Kutcherem vybrali pro konfliktem zmítanou zemi třicet milionů dolarů.

A ačkoli Kunis coby jedna z předávajících dostala značný prostor vyburcovat davy, otřela se o konflikt v obecných frázích, bez zmínek o Ukrajině nebo Rusku. Sean Penn, který na Ukrajině nedávno točil svůj dokument, volal po bojkotu akce, pokud galavečer nedá prostor prezidentu Volodymyrovi Zelenskému.

Namísto toho došlo jen na strohý textový vzkaz podpory. Oscaři mohli vzbudit povědomí o válce v Evropě – místo toho ji odsunuli na okraj zájmu.

Jako čiré pokrytectví působily legendární dárkové taštičky, které vítězové i nominovaní získávají ke svým cenám. Tentokrát se jednalo o hmotné i nehmotné ceny v přepočtu 3,5 milionu korun pro obdarovaného. Ne že by nebylo příjemné získat například soukromý pobyt na zámku ve Skotsku či ošetření botoxem za deset tisíc dolarů.

Na rty se však dere otázka, zda v duchu oscarového prohlášení, že „můžeme pomáhat více“, neměly dané miliony zamířit právě na Ukrajinu. Působilo až nihilisticky, když výkonný producent Will Packer na svou obranu prohlašoval, že „Oscaři musí zůstat veselou show“. Pro koho?

Svět umění, kultury i celebrit už nepotřebuje jediné centrum, které schvaluje, co je skvělé, a co nikoli. Proměnil se i samotný filmový průmysl: na premiéry nemusíme chodit do kina, často k nám dřív přicházejí na streamovacích platformách až domů.

Pokud se Oscaři budou chtít dožít svých stých narozenin, čeká je spousta práce. Nikoli v kontextu kulturní války mezi progresivním a konzervativním publikem, ale v odhalení svých vnitřních pochodů.

Kdo je ona Akademie, která vybírá ty nejlepší filmy, a proč bychom měly jejímu názoru vůbec naslouchat? Čím je pro nás relevantní?

Protože být veselou show trestuhodné není – ale ignorantskou ano.