Když v pátek po poledni z Prahy vyrážíte na festival sběratelského umění a designu Křehký Mikulov, těšíte se. Na výstavu, na setkávání s designéry, na víno, dobré jídlo, které Mikulov nabízí, na klid, společný výšlap na Svatý kopeček… A pak přijde dálnice D1, takže místo dvou a půl strávíte na cestě hodiny čtyři. V tu chvíli si říkáte, že příště už ne. Jenže…
Za Brnem se krajina začne vlnit, kolem vás přibývají vinice, dorazíte do Mikulova, vyšlápnete kopec na tamější zámek, kde je epicentrum festivalu a kde vám do ruky někdo vrazí skleničku vína, do toho na nádvoří hraje DJ Mardoša a vy před sebou máte nekonečný výhled na krajinu ve světle, které umí vykouzlit jen zapadající slunce. Tohle všechno spolehlivě zafunguje jako „dálniční“ amnézie.
Festival Křehký Mikulov se na jihu Moravy konal poslední květnový víkend a letos proběhl už počtrnácté. Značnou část vystavených objektů je možné na mikulovském zámku vidět ještě do neděle 7. června. Od začátku za ním coby umělecká ředitelka stojí Jana Zielinski, která šéfuje i festivalu Designblok a cenám Czech Grand Design.
Během rozhovoru, jenž se odehrál po tradičním nedělním výšlapu účastníků festivalu na Svatý kopeček ve stínu tamní kaple svatého Šebestiána, ale připouští, že to v jednu chvíli vypadalo, že festival po třech letech skončí. Krajský grant na jeho financování zkrátka nestačil, takže bylo potřeba řešit dotování z finančně úspěšnějšího Designbloku.
„Líba Šmuclerová mi ale tehdy řekla, že něco, co mají lidé tak moc rádi, prostě nejde zrušit. A tak jsme jeli dál s tím, že Křehký Mikulov začal přibírat také partnery ze světa byznysu a začal růst,“ vzpomíná Jana Zielinski.
Tento trend byl podle ní letos nejsilnější. Zájem o spojení různých značek s festivalem Křehký Mikulov totiž sílí. Neznamená to ale, že by výstavní části, nebo dokonce město samotné bylo zaplavené logy nebo prezentacemi sponzorů.
Foto Martin Faltejsek
„To se vůbec neděje. Partnery s festivalem propojujeme nenápadným způsobem hlavně tím, že si sem vozí své vlastní hosty, kterým se tady líbí,“ dodává.
Další změna, jež na první pohled není vidět, ale pozorným návštěvníkům Křehkého Mikulova neunikne, spočívá ve struktuře návštěvníků.
Investor, majitel sítě škol PORG a bývalý šéf ČEZ Martin Roman, průmyslník Martin Wichterle, vedoucí lidé ze Škody Auto, J&T, České spořitelny nebo třeba umělecký šéf Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Karel Och, umělecký ředitel Colours of Ostrava Filip Košťálek.
A samozřejmě řada zásadních tváří českého designu a umění včetně Jana Kalába, Anny Geislerové, grafického designéra Aleše Najbrta nebo kreativních šéfů Lasvitu Maxima Velčovského a Moseru Jana Plecháče. Je to jen několik jmen z mnoha, ale takový mix byznysu a umění v Česku nabízí snad jen karlovarský festival. A teď i Křehký Mikulov.
Jan Plecháč s rodinou
Martin Wichterle
Aleš Najbrt
Jana ZielinskiFoto Martin Faltejsek
Třeba právě Martin Roman se na festival do Mikulova letos přijel podívat vůbec poprvé a rozhodně nevylučuje, že dorazí i na další ročníky. „Přišlo mi milé spojení designu a úžasného místa a lidí, kteří se toho účastní. Bavil jsem se třeba s Janem Plecháčem z Moseru, protože jeho váza se mi tam líbila nejvíc,“ sdělil s tím, že si jednu z vystavených váz odvezl domů, ovšem od jiného autora.
Za větším množstvím partnerů a sběratelů stojí rovněž fakt, že majitelem festivalu Křehký Mikulov (a stejně tak i pražského Designbloku a cen Grand Czech Design) se před dvěma lety stala investiční skupina Rockaway, která už vlastní také karlovarský filmový festival i hudební festival Colours of Ostrava.
Právě na Colours of Ostrava už loni bylo téma českého designu přítomné v rámci diskusního fóra Meltingpot. A tato spolupráce se bude dál prohlubovat.
„Chceme na festivalu v Ostravě přivítat víc designérů a podpořit české tvůrce tím, že je představíme širšímu publiku, které na akce věnující se designu a umění tolik nechodí. Můžeme tak propojovat sociální hudební bublinu s bublinou umění a designu,“ plánuje Filip Košťálek.
Foto Martin Faltejsek
Spolupráce s Rockaway podle Jany Zielinski aktivně funguje zhruba rok. „Pro nás je zásadní, že nám pomáhají propojovat byznys s našimi aktivitami,“ potvrzuje s tím, že došlo také k nenápadnému pootočení optiky festivalu, kdy se mezi vystavenými objekty objevují jen skutečně unikátní sběratelské kusy.
„Snažíme se, aby sběratelé, kteří sem začali výraznějším způsobem jezdit, měli z čeho vybírat,“ dodává, přičemž o vystavených objektech často mluví jako o hodnotných starožitnostech budoucnosti.
„Navíc nezařazujeme jen velká jména, jako je například Rony Plesl nebo Maxim Velčovský. I ti tady samozřejmě jsou, ale chceme tu také jména na pomezí volného a užitného umění, jako je třeba Josef Bolf. Letos jsme vzali do kolekce i Viktora Tabiše, který loni velmi zaujal na Designbloku, což se ze strany sběratelského zájmu ukázalo jako trefa do černého,“ pochvaluje si Zielinski.
Nadějně funguje rovněž projekt Křehký Next, jenž slouží jako líheň budoucích talentů. Ti jednak mají možnost v Mikulově vystavovat, ale jeden až dva nejúspěšnější pak dostanou šanci stát se součástí kolekce Křehký pro příští rok. Jedním z těch, kdo takto prorazili, je Arťom Nurvan, o jehož objekty je podle Jany Zielinski zájem nejen v Česku, ale také v zahraničí.
„Letos jsme vybrali Rozálii Vlachovou, která naprosto originálním způsobem kombinuje sklo a porcelán. Teď budeme rok společně pracovat na její kolekci, kterou příští rok v Mikulově uvedeme,“ plánuje šéfka Křehkého Mikulova.
