Pryč odsud, rychle pryč. Nasednout do posledního diplomatického vlaku, který je z Petrohradu vypraven do Rigy, a nadobro zmizet ze země, kde se vše vymklo z kloubů, kde se vše otočilo vzhůru nohama. Už tam není pro koho vyrábět zlatá vajíčka. Jejich carští adresáti přišli o trůn a posléze i o život, brutálně rozstříleni nad ránem 17. července 1918 ve sklepení domu v Jekatěrinburgu.
Bolševici, vzteklí psi s rudou hvězdou na obojcích, popravili
v Rusku carskou rodinu. Jejich vůdce Lenin, který dal ke zločinu
pokyn, ani nevzhlédne od stolu, když je o vykonání rozkazu
informován. „Nějaké dotazy?“ prohodí pouze k soudruhům
okolo, kdo by se ale na něco ptal, není tu nic k vysvětlování a
na vysvětlování ani není čas, je přece třeba dalším lidem
zakroutit krkem.
Klenotník Carl Fabergé mezi nešťastníky se zakrouceným krkem být nehodlá, proto usedá do vlaku. V něm ze sebe unaveně shazuje svrchník, stejně jako celou minulost. Nová země Sovětů se falešně holedbá, jak bude kráčet k rozjásaným zítřkům, ale pro Fabergého už je v té zemi všechno minulostí; budoucnost ho tam žádná nečeká, alespoň tedy žádná světlá ne.
A co tedy zbývá, když budoucnost není? Správně, vzpomínky.
První proslulé vajíčko vyrobil Fabergé roku 1885, krátce poté,
co převzal firmu po otci a nastoupil coby klenotník na carský
dvůr. Alexandr III. chtěl na Velikonoce překvapit manželku Marii
Fjodorovnu, a to se mu díky invenci a umu Fabergého opravdu
podařilo.
Uvnitř čistě bílého vejce ze smaltu byl zlatý žloutek ukrývající zlatou slepici, jež v sobě měla diamantovou miniaturu císařské koruny a rubínové vejce navrch. Ano, takový luxus ostře kontrastoval s bídou, jež ruskou říši prostupovala jako sůl moře. Carské vajíčko bylo ale zároveň nadpozemsky krásným objektem. Artefaktem jakoby vymodelovaným z nebeské hmoty.
A byla jím odstartována tradice. Každý rok na svátek
ukřižování a zmrtvýchvstání Krista dostávala carevna z
Fabergého ateliéru vajíčko. Po smrti Alexandra III. bylo jedno
určeno pro vdovu a druhé pro Alexandru, choť dědice imperiálního
trůnu Mikoláše II. a vnučku britské panovnice Viktorie.
Klenotník Carl Fabergé | Foto Faberge.com
Hudební skříňka. Páv rozevírající pestrobarevný ocas. Mechanická labuť. Galerie portrétů. Model transsibiřského expresu na počest vybudování železnice napříč Ruskem, kde zdrobnělina lokomotivy s diamantovým světlometem táhla zlaté vagony s okny z křišťálu a malými nápisy „Pošta“, „Pouze pro dámy“ nebo „Kuřácký vůz“. Toť jen skromný výčet malých, a přesto impozantních děl šperkařského mistra. Velikonoce připomínají velký zázrak a v carském paláci se každým rokem těšili, že spatří i malý zázrak v podobě nového vajíčka.
Originálních zlatých vajíček s jemnými vrstvami laku a často posetými drahokamy bylo vyrobeno celkem padesát. Sedm z nich není dnes dohledatelných, zbytek je ve veřejných i soukromých sbírkách a jsou velmi žádaným a velmi drahým předmětem zájmu sběratelů; v roce 2004 odkoupil devět vajec ruský oligarcha Viktor Vekselberg za 100 milionů dolarů z kolekce Malcolma Forbese, vydavatele magazínu Forbes založeného jeho otcem.
Získaný poklad vystavuje Vekselberg v jednom z petrohradských
paláců; část vajíček se tak přes Ameriku dostala zpátky domů.
Připomínají tragickou a krví zbrocenou historii.
Lenin nehnul brvou, když nechal v Ipaťjevově domě v
Jekatěrinburgu povraždit rodinu cara Mikuláše II., nehnul brvou
při dalších krutostech. Nehnul brvou, když jménem režimu
znárodnil majetek vybitého carského rodu včetně Fabergého
vajíček.
A jestliže Lenin nehnul brvou, pak nástupce Stalin při pokračování krutostí už ani nemrkl. Nakládat dle libosti s ukradeným majetkem nebylo v rejstříku jeho zvěrstev zdaleka to nejhorší, právě tenhle zločin se ovšem týkal vajíček: 14 z nich kremelský tyran prodal, aby získal cizí měnu v rámci akce „Poklady za traktory“.
Před touto tušenou budoucností utíkal Carl Fabergé z Ruska.
Utíkal opačným směrem než kdysi jeho předkové, francouzští
hugenoti, kteří byli ve vlasti pronásledováni za náboženskou
víru a nakonec našli útočiště v Petrohradu.
Zdálo se, že není lepšího místa pro klenotníkovo podnikání. Fabergé se nesoustředil jen na vajíčka, ta však byla jeho signaturou. Najímal nejlepší zlatníky, přičemž ten hlavní, Michail Perchin, zhotovil v roce 1897 korunovační vejce pro Mikuláše II.
Památné vejce bylo zlaté a 12 centimetrů vysoké s mřížovanou strukturou skořápky a v každém průsečíku mřížoví seděl carský orel s diamantem mezi křídly. Na vrcholu vejce byl monogram carevny Alexandry z diamantů a rubínů, na dně vejce byl v diamantu vyryt letopočet korunovace a uvnitř seděla devíticentimetrová křišťálová replika královského kočáru vystlaná sametem… Dokonalost beroucí dech.
Korunovační vejce pro Mikuláše II. | Foto Wikipedia
Perchin se stal Fabergého podnikatelským partnerem, a i když v
roce 1903 zemřel, firma vzkvétala dál. V roce 1916 se přeměnila
na akciovou společnost, disponovala kapitálem v hodnotě tří
milionů rublů a kromě Petrohradu měla dílny i v Moskvě, Kyjevě
a Oděse, v nichž zaměstnávala přes 500 zlatníků.
Že není lepšího místa pro podnikání? Nebylo to zdání,
nýbrž skutečnost trvající do podzimu 1917. Pak se z křižníku
Aurora ozval výstřel, po němž zůstal starý svět v troskách. Z
Aurory zazněl signál k nastolení řádu, který ve jménu
spravedlnosti světa páchal jednu nespravedlnost za druhou.
Komunistická revoluce vyrvala Fabergému podnik z rukou. S rudým
vajíčkem, z něhož se vylíhne všepožírající stvůra, zlatník
nepočítal. Aby po jeho firmě nespolkla i jeho samotného, nasedá
starý pán do vlaku směr Riga, odtud se vydává dál. Unikne sice
spárům bolševiků, ale bolesti a šoku ze ztráty domova i
živnosti ujet nelze – tak rychle žádný vlak jet neumí a
neexistuje žádná cílová stanice v útěšné krajině zapomnění.
Je tu jen krajina běsů, nekonečná krajina Ruska. Ta leží pod
sněhem, když se z ní po nocích pomocí sání dostávají ven
podnikatelova manželka a nejstarší syn Eugene; vyčerpaní posléze
dorazí do Finska, odtud už je schůdnější cesta do svobodného
světa a v něm se setkávají s otcem.
Jenže pro Carla Fabergého už nemá smysl jiný svět než ten,
který nuceně opustil. Umírá 24. září 1920 v Pully poblíž
švýcarského Lausanne a rodina věří, že příčinou smrti bylo
zlomené srdce. Pro carského klenotníka nebyla budoucnost v Rusku,
ale ani mimo něj. Vajíčka, jimiž se proslavil, však dál zlatě
září do věků.
