Český biochemik Zdeněk Hostomský popisuje triumf legendárního vědce Antonína Holého a jednoho ze svých předchůdců v křesle ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. V jeden moment řekne: „A pak se Holého látky ujala taková malá firmička…“
Malou firmičkou je míněna americká společnost Gilead Sciences čili dnešní velký hráč farmaceutického byznysu a výrobce látky remdesivir, jedné z hlavních nadějí v boji s pandemií koronaviru. Z malé firmičky je gigant a lídr určující směr – a přitažlivost téhle story ještě zvyšuje těsné propojení s Českem.
Úplný úvod byl ovšem ryze americký. Gilead založil v červnu 1987 devětadvacetiletý Michael Riordan, lékař s prestižními tituly z Univerzity Johnse Hopkinse a Harvardu. Do firmy vložil dva miliony dolarů a za její sídlo zvolil Foster City v Kalifornii. Odtud podnikal kroky k přesvědčení investorů, aby v Gileadu spatřili velkou budoucnost a tu finančně podpořili.
Dařilo se mu to. Během prvních osmi let existence sice firma nevydělala ani cent, ale do výzkumu a vývoje eventuálních léků nasypala bezmála sto milionů dolarů. Prokázat účinnost preparátu a dostat ho na trh je zcela nejistým během na velmi dlouhou trať a právě fakt, že Gileadu byly na tento běh finance poskytnuty, svědčí o potenciálu, kteří ve společnosti mnozí viděli.
Víra v Gilead se opírala především o skutečnost, že kalifornská firma měla v portfoliu patenty na látky objevené přísně vypadajícím vědcem z Prahy. Původně měla patenty v držení farmaceutická společnost Bristol-Meyers, ale odložila je stranou coby neperspektivní, a tak po nich v roce 1990 skočil Gilead – tehdy opravdu firmička s patnácti zaměstnanci.
Sázka na Holého objev byla jednoznačným bingem. Ve strhující hře Elegance molekuly z repertoáru Dejvického divadla, která příběh v dramatické zkratce líčí, říká prezident Gileadu John Martin o zvláštní podstatě viru mimo jiné to, že s ním nejde jít na burzu.
To je pochopitelně pravda, avšak s vyvinutým antivirotikem na burzu jít jde. A díky němu tam pohádkově vydělat.
Přesně to se po několikaletém vývoji Holého molekuly a za pomoci několika desítek milionů dolarů stalo. Jestliže investoři viděli v Gileadu perspektivu od počátku, v roce 1996 ji zahlédli i pacienti s AIDS. A to doslova: nemoc jim díky schválenému léku cidofovir přestala brát zrak a způsobovat slepotu.
Z hlediska prestiže a samozřejmě i finanční stránky znamenal cidofovir ohromný úspěch, zlatou žílu. V předvečer jeho uvedení přišel zisk 162,5 milionu dolarů z vydaných akcií, což byl teprve předkrm brzkých hodů. Příjmy rostly fantastickým tempem, v letech 1998 až 2001 o 501 procent.
Úspěch zároveň postavil lídry společnosti na křižovatku, na níž se dohadovali, kterým směrem jít dál. Již zmíněná hra zachycuje i následný spor o další strategii firmy a John Martin, který se účastnil premiéry, potvrzuje přesnost divadelního zobrazení. „Měli jsme s ním možnost po premiéře hovořit a potvrdil, že hra víceméně odpovídá skutečnosti,“ říká Zdeněk Hostomský.
Spor v Gileadu? Část vedení považovalo oprávněně za zázrak už to, že se podařilo prorazit s cidofovirem, ale John Martin chtěl víc. Fascinován Holého molekulou do té míry, že se to mohlo jevit skoro až jako obsese, nemínil se spokojit s tím, že pacientům s HIV „pouze“ zachrání zrak. Nechtěl od nich odehnat slepotu, nýbrž rovnou smrt.
John Martin nemínil zopakovat zázrak, což by bylo samo o sobě troufalé. Měl ambici udělat ještě zázračnější zázrak – neléčit handicap nastávající v důsledku AIDS, ale přímo AIDS.
Není divu, že jiným lidem v Gileadu se to zdálo příliš.
Pokud vám vzdor veškeré nepravděpodobnosti vyjde jeden hazardní
kousek, zavání bláznovstvím pouštět se do ještě hazardnějšího
za ještě závratnější peníze. Přesto se urputnému Martinovi
podařilo prosadit, že se firma do dalšího nejistého
dobrodružství vrhla.
Vše zaštiťoval mocný muž, jehož konexe nesly do Gileadu další mohutné finanční injekce potřebné pro vývoj. Předsedou představenstva společnosti se stal Donald Rumsfeld, který měl za sebou funkci ministra obrany USA pod prezidentem Geraldem Fordem a před sebou tutéž funkci pod prezidentem Georgem Bushem mladším.
Z logiky věci bývají hodnoceny Rumsfeldovy politické kroky, ale tu nejzáslužnější věc v životě vykonal v nepolitickém angažmá. „Naděje, která v Gileadu tkví, bude nadále hýbat vývojem nových způsobů léčby virových onemocnění,“ prohlásil vizionářsky při přebírání kormidla společnosti a stal se jedním z hybatelů absolutního průlomu.
Bez Rumsfeldova magnetického vlivu na investory by byl progres Gileadu mnohem komplikovanější a lze jen hádat, zda by nebyl rovnou nemožný. O jednom se hádat netřeba: progres by byl vyloučen, nebýt objevu českého chemika. Práce Antonína Holého položila kořeny, na nichž Gilead vyrostl do současných košatých a úctyhodných rozměrů.
V roce 2001 přichází Gilead s tenofovirem, prvním schváleným lékem na AIDS. A na bázi tenofoviru jsou pacienti s touto nemocí léčeni dodnes. Což pořád není vše – z Holého objevu těží i remdesivir, za jehož zrozením stojí tým krajana slavného profesora a nynější viceprezident Gileadu Tomáš Cihlář.
Rok 2001 a nasazení tenofoviru je bodem zlomu, od něhož se firma odrazila k luxusní přítomnosti. Kdysi měla patnáct zaměstnanců, dnes je jich téměř 12 tisíc po celém světě, tedy nejen v rozlehlém kalifornském areálu firmy, kde v jezírku uprostřed spokojeně plují kachny. Výčet aktivit společnosti by byl extrémně dlouhý a obsahoval by mimo jiné skupování konkurence, čímž Gilead ještě víc bobtná.
V současnosti zaměřuje Gilead stále větší pozornost na imunoterapeutickou léčbu rakovinových nádorů. Loňské tržby byly takřka 22,5 miliardy dolarů a čistý zisk 5,4 miliardy. Není tedy sporu, že z relativně skromných počátků přišel impozantní triumf. A není také sporu, že nikoli bezvýznamná míra triumfu se udála díky Česku.
Před třiatřiceti lety zakládal Michael Riordan firmu, kterou původně nazval Oligogen. Později, aby výstižněji vyjádřil její potenciál, změnil název podle vzácného a léčivého balzámu, o kterém se zmiňuje Bible.
Nejen svatá kniha se ale zmiňuje o zázracích – svědectví o zázračných příbězích lze najít i jinde. Jedno z nich jste právě dočetli.
