skip to main content

Forbes History: Suché státy americké. Před 100 lety zacloumala s USA prohibice

3 minuty čtení

Už ani kapku! Osmnáctý dodatek ústavy zakazující veškeré alkoholické nápoje vstoupil ve Spojených státech v platnost 17. ledna 1920. „Šance na zrušení dodatku je stejná, jako že kolibřík poletí na Mars s Washingtonovým pomníkem uvázaným za ocas,“ prohlásil sebevědomě jeden z jeho tvůrců, senátor Morris Sheppard.

Kongresman se mýlil: žádný kolibřík nebyl vyslán do vesmíru obtěžkán mnohatunovým břemenem, experiment s prohibicí přesto po 13 letech skončil. Avšak doba, kdy si nešlo ani „skočit na jedno“, zásadně ovlivnila Ameriku a celému světu přinesla poučení.

Poučení? Nejprve kontext stojící za vznikem zákona. Odrážel se v něm duch puritánských Otců zakladatelů i dlouhodobá a alarmující spotřeba tvrdého alkoholu odhadovaná vysoko nad 20 litrů na osobu za rok.

Reklama

Náboženský odkaz i sklony Američanů k nezřízenému pití spojil prezident Abraham Lincoln výrokem, že „alkohol je egyptským andělem smrti, který má příkaz zabít ne-li prvorozeného, pak alespoň nejkrásnějšího člena každé rodiny“. Příznačné je, že Lincoln byl abstinentem údajně ne kvůli odporu k alkoholu, nýbrž proto, že mu to „strašně chutnalo“.

Mnohaletý boj za vymýcení alkoholu – jenž se dá v nikoli nepatřičné nadsázce přirovnat k pokusu o násilné nastolení nebe na zemi – vyvrcholil právě před 100 lety. Bylo by nespravedlivé odpírat (alespoň některým) zastáncům prohibice bohulibé úmysly, avšak prostředky, jimiž chtěli lepšího světa dosáhnout, vedly k naprostému opaku.

Historik Paul Johnson výstižně napsal: „Utopická vize prohibičního zákona se utkala s pevně zakořeněným americkým přesvědčením o neomezitelnosti svobody podnikání. Prohibicí se jen přesunula výroba, prodej a distribuce alkoholu z legálních sil na ty kriminální.“

Senátor Morris Sheppard, jeden z tvůrců osmnáctého dodatku americké ústavy | Foto Wikipedia

Klíčový vzkaz plynoucí z prohibice spočívá v tom, že jakákoli restrikce čehokoli, po čem je poptávka, „nevygumuje“ tuto poptávku ze světa. Ta bude nadále a nutně uspokojována; ne-li zákonnou cestou, pak cestou linoucí se mimo krajinu zákona.

Chicagský gangster Al Capone je nejvýraznější figurou vyrostlou z mafiánského podhoubí, pro něž byl „suchý zákon“ tou nejvítanější závlahou. Co hůř: po zrušení prohibice byl organizovaný zločin natolik mocný, že se ho již nikdy nepodařilo zcela zkrotit.

Autorizovaní výrobci alkoholu museli hledat jiný způsob přežití a drastickému množství se to nepodařilo: z počtu 1300 pivovarů před prohibicí jich bylo po konci zákona v provozu pouhých 31. Z těch dodnes existujících se Yuengling přeorientoval mimo jiné na výrobu mléka (sic!) a zmrzliny, Pabst vyráběl sýry.

Reklama

Vinaři se z nouze vrhli na nealkoholické nápoje z hroznů, někteří výrobci bourbonu se snažili přestát dodáváním destilátů v malých lahvičkách do lékáren – na lékařský předpis totiž mohla být kořalka vydávána, takže koloval vtip, že v Kentucky trpí náhle všemožnými neduhy nejméně půlka obyvatel…

Krušné časy legálních producentů alkoholu se v přímé úměře rovnaly krásným časům těch nelegálních. Též krásným časům pašeráků a podloudných náleven. Ve Washingtonu, tedy přímo pod nosem federální vlády a úřadů, se počet 300 barů během „suchých“ let zvedl na 700 načerno provozovaných lokálů. V Massachusetts bylo před prohibicí 1000 koncesovaných výčepů, po jejím vyhlášení se číslo zečtyřnásobilo.

Žurnalista Walter Liggett přidal postřeh z Kansasu, kde platil zákaz alkoholu „hujersky“ od roku 1881: „Navzdory tomu neexistuje v Kansasu jediné město, kde cizinec nesežene do čtvrthodiny po příchodu prvotřídní pití.“

Nejenže prohibice počestný život nezlepšila – stav věcí zhoršila. Lidé pili náruživěji a nezřídka zdravotně závadné dryáky, ke všemu platili za alkohol na černém trhu podstatně víc peněz. O peníze přišel i stát, který na daních tratil miliardy dolarů.

Absurdní a nepovedený sen moralistů skončil roku 1933. Přispěla k tomu i hospodářská krize, Amerika mohla daněmi z alkoholu financovat sociální programy. „Nejvyšší čas dát si sklenici piva,“ pronesl prý po zrušení zákona tehdejší prezident Franklin Delano Roosevelt.

Totalita ve svobodné zemi byla pryč, na to si bylo třeba připít. A také na kolibříka, který nemusel cestovat na Mars.

Reklama
Reklama