V Česku v uplynulých 12 letech rostly nájmy zhruba čtyřikrát rychleji než v Evropské unii jako celku. V loňském třetím čtvrtletí zdražovaly české nemovitosti v porovnání s EU dvojnásobným meziročním tempem.
Takto citelný dlouhodobý i krátkodobý růst cen nemovitostí i nájmů představuje sociální problém s dopadem na samotnou udržitelnost českých veřejných financí. Klíčovým důvodem neutěšeného stavu je zdlouhavý proces získání stavebního povolení.
Z nových dat Eurostatu vyplývá, že mezi rokem 2007 a třetím čtvrtletím roku 2019 vzrostly nájmy v ČR takřka o 80 procent. Vyšší růst nájmů v daném období vykazuje v celé EU už jen Litva.
Dramatický růst nájmů má v ČR dopad zejména na mladé rodiny. V Česku je sice v rámci Unie nadprůměrný podíl vlastnického bydlení, který neblahý sociální dopad rostoucích nájmů tlumí, ale mladé rodiny často vlastnickým bydlením nedisponují – z pochopitelného důvodu jim unikla vlna restitucí a cenově výhodných privatizací bytového fondu.
Růstem nájemného jsou zasaženy citelněji než starší ročníky, což má nepříznivý dopad na porodnost a představuje to problém z hlediska budoucího financování důchodového systému a systému veřejné zdravotní péče. Nájemné přitom roste dál: v letošním roce je třeba počítat s jeho zhruba pětiprocentním průměrným nárůstem.
Získání stavebního povolení je v Česku podle údajů Světové banky nejzdlouhavějším procesem v rámci zemí Visegrádské skupiny. Celkově se Česko umisťuje na 157. příčce ze 190 zemí, tedy v sousedství zemí, jako je Kamerun, Burundi či Pobřeží slonoviny. Oproti tomu například Poláci jsou podle loňského pořadí na 39. místě.
Chceme-li do budoucna vyšší porodnost a chceme-li stavět třeba i dálnice alespoň tak rychle jako v Polsku nebo Maďarsku, musíme zcela jistě zpružnit legislativu týkající se stavebního řízení – už předevčírem bylo pozdě. Každé jedno razítko, které je třeba k získání stavebního povolení, nejen zpomaluje výstavbu, ale v důsledku snižuje důchody nás všech či zhoršuje dopravní dostupnost.
Když jde omezit byrokracii v jiných vyspělých zemích typu Dánska, které v rámci zmíněného žebříčku Světové banky obsadilo čtvrté místo, musí to jít i u nás. Dílčí zájmy jednotlivých úředníků musí ustoupit zájmu celé ekonomiky a zájmu generací nynějších i těch budoucích, ještě nenarozených.
