Jako památka hezká věc, jako investice dost špatný nápad. Tak zní očekávaný výsledek mánie, která se vzepjala kolem limitované emise tisícikorunových bankovek České národní banky. Jaké alternativní investice se naopak vyplatí?

Zvlášť v centru Prahy to byl nepřehlédnutelný úkaz, jako z dob, na které nevzpomíná nikdo rád – i v mrazivém dni se fronta od České národní banky táhla až hluboko do třídy Na Příkopě. Had se podél budov vinul kvůli speciální emisi tisícikorunových bankovek s přetiskem k 30. výročí rozdělení československé měny, a tedy i vzniku české koruny.

Zároveň však nelze očekávat, že by taková koupě znamenala víc než zisk památečního předmětu.

„V každém případě se jedná o nákupy lidí, kteří se v oboru neorientují, a samozřejmě spekulantů, kteří se teď budou snažit je rychle prodat s co největším ziskem,“ říká Radek Novák, český byznysmen, investor a sběratel.

Novák se specializuje mimo jiné na poštovní známky, o nichž napsal mezi sběrateli oceňovanou knihu Poštovní známky – koníček, nebo investice? Věnuje se ale rovněž dalším předmětům, jako jsou právě bankovky či mince.

„Ze sběratelského hlediska je to zajímavá záležitost, neboť sběratelé po celém světě milují různé speciality,“ začíná, k čemuž ale rychle dodává kontext v číslech. A právě ta jsou klíčová. Lidé si totiž mohli koupit maximálně po pěti kusech bankovek, emise přitom čítá 200 tisíc speciálních tisícikorun.

„Opravdových sběratelů bankovek je v Česku odhadem mezi jedním a dvěma tisíci, ve frontách jich ale moc nebylo. Ti si totiž počkají, až se trh uklidní a koupí si to za rozumnější cenu,“ očekává Novák.

A připomíná, že chce-li mít sběratel podobný exemplář vybavený ve sbírce, stačí mu zpravidla dva kusy, aby mohl vystavit rub i líc.

„Tudíž čeští sběratelé budou potřebovat něco mezi přibližně čtyřmi až pěti tisícovkami kusů. Zahraniční sběratelé jsou v tomto případě nepodstatní – a zbylých až 195 tisíc kusů bankovek tedy zůstává na retail, což je ohromné číslo,“ říká.

Speciální emise tisícikorunových bankovek s přetiskem k 30. výročí rozdělení československé měny, a tedy i vzniku české koruny.

A dodává, že na největším českém aukčním portálu Aukro.cz již šlo nalézt desítky nabídek bankovek ČNB, některé za pouhých 1150 korun. „Cena určitě ještě vyroste, ale takto ohromná nabídka je jasným důkazem, že to bylo nakoupeno za spekulativními účely.“

Jako odstrašující investorský příklad pak uvádí, jak dopadly speciální tisícikoruny z dob měnové odluky Československa.

„V perfektním stavu najdete několik nabídek za 1250 korun a není o ně zájem – nikdo nepřihazuje. Pro člověka, který si je tehdy nechal a dnes je prodává, se jedná o ohromný prodělek, neboť hodnota peněz od roku 1992 výrazně klesla. Průměrná mzda tehdy činila lehce přes čtyři tisíce korun, takže aby byl investor na nule, musel by dnes prodávat za částku kolem deseti tisíc,“ srovnává.

Z jeho zkušeností to podle něj dopadne stejně i v případě lidí, kteří nyní stáli fronty s cílem vydělat. „Za pár let bude hodnota těchto bankovek rozmělněna inflací a majitelé na jejím držení výrazně prodělají. I v případě, že se bankovka bude prodávat za částku mezi patnácti sty a dvěma tisíci korun, bude mít kvůli inflaci výrazně nižší hodnotu,“ upozorňuje.

Opravdoví sběratelé si podle něj proto místo mrznutí na ulici klidně pár měsíců počkají, až se situace uklidní. „Zda je bude tato tisícikorunová bankovka stát o pár stokorun víc, už neřeší, neboť to je v seriózním sběratelství zanedbatelná částka. Každopádně za ni nebudou dávat vysoké tisíce korun,“ říká Novák.

Představu, že by mohlo jít nejen o hezký předmět na ukazování návštěvám, ale rovněž o šikovně uložené peníze, kazí primárně samotná kvantita.

Velmi pragmaticky vyřčeno, je-li něčeho dvě stě tisíc kusů, chybí majiteli pocit výlučnosti.

„Zato raritní kusy nikdy nemohou uspokojit touhu stovek tisíc sběratelů po celém světě dokompletovat svoji sbírku. V momentu, kdy se pak takový exemplář objeví na trhu, jsou sběratelé ochotni vydat i poslední úspory, jen aby si to poslední místo v albu po desítkách let konečně zaplnili,“ říká Novák o základním pravidlu alternativních investic.

„Tato matematika funguje mezi sběrateli poštovních známek, mincí, bankovek, starých knih, sportovních artefaktů, autogramů i v dalších oblastech,“ dodává.

Jako konkrétní příklady, kdy vložené peníze mají smysl, pak uvádí třeba dvě poštovní známky. Tu indickou, na níž v chybotisku místo Zanzibar stojí „Zanzidar“ a je jich známo pouze osm kusů, z nichž tři jsou v britské královské sbírce. Mezi sběrateli ceněný exponát se přitom podle něj dá pořídit do padesáti tisíc korun.

Další možností může být dvojitý přetisk „G.R.I. 3d.“ na známce německé Samoy.  „V literatuře je známo pouze deset kusů, tento exemplář pochází ze sbírky rumunského krále Carola I., která se dražila v Sotheby’s v roce 1981. Náklady na pořízení jsou pouze několik set eur,“ dodává Novák.

Takovéto desetitisíce korun se podle zákonitostí alternativního investování svého zhodnocení v čase dočkají. Tisícovky vložené do tisícových bankovek ČNB nikoli.