Fyzioterapeutka tělem i duší. Za svou třicetiletou praxi pomohla nespočtu pacientů, kteří k ní často přicházejí po dlouhém hledání řešení na své chronické problémy a bolesti, které běžné metody fyzioterapie zmírnit nedokázaly. Ve své práci se Alice Hamáčková zaměřuje na metodu Neurac, specializovaný přístup využívající závěsný systém Redcord, díky němuž je možné zmírnit bolest, obnovit stabilitu a předejít operacím.
Hamáčková je průkopnicí metody Neurac v České republice a na Slovensku. V roce 2000 v Norsku obdržela distributorská práva k fyzioterapeutické pomůcce Redcord, kterou od té doby prodává v České republice.
Dnes se tato závěsná zařízení stala nejrozšířenější fyzioterapeutickou pomůckou v Česku. Díky Alici je v České republice nainstalováno už osm set Redcordů. Loňský obrat z prodeje, obchodu, terapie a vzdělávání činil téměř patnáct milionů korun. Se svými studenty praktikuje na své klinice Redpoint přístup založený na komunikaci, která podle ní v českém zdravotnictví chybí.
Hamáčková se ve své praxi snaží propojit inovativní postupy s dlouholetými zkušenostmi z tradiční fyzioterapie. Její práce zahrnuje nejen léčbu akutních a chronických stavů, ale i aktivní prevenci, což přináší výsledky zejména u lidí s fyzicky náročnou prací, sportovců a starších pacientů. Její klinikou prošly i známé tváře – Jaromír Jágr, Marek Alcher, Simona Baumrtová či Olga Lounová.
V rozhovoru fyzioterapeutka popisuje svoji cestu k průkopnickým metodám, vysvětluje, jak její metoda funguje, ale mluví i o tom, kam se může fyzioterapie v Česku posunout, aby pomohla ještě více lidem.
Profesí jste fyzioterapeutka, prodáváte ale také zařízení Redcord. Jste více terapeutka, nebo byznysmenka?
Moje profese je fyzioterapeut, ne byznysmen. Je pro mě důležité, že na všech místech, která to potřebují, fyzioterapeuti Redcord mají a vědí, co s ním dělat. Vnitřně cítím větší důležitost v tom, že je aparát používaný a že jsou lidé léčení, než kolik jich bude a kolik na tom vyděláme peněz.
S čím jste do toho šla?
S přesvědčením, že se jedná o zařízení, které má velký potenciál. A ještě jsem ani nevěděla, jak moc velký. Redcord se stal úspěšným produktem, ale pro mě je primární ta terapie. Vlastním firmu, která prodává Redcord, ale na obchod mám lidi. Tedy rodinné příslušníky. Mám tři dcery a všechny tři pracují ve firmě.
Obchodní část jste tedy delegovala…
Teď už ano. S Redcordem pracuji od roku 1997. V roce 2000 jsem získala výhradní obchodní zastoupení, ke kterému mi pomohla má odbornost.
Jak jste se k němu dostala v tom roce 1997?
Zkontaktoval mě můj známý, lékař, že z Anglie má zařízení pro fyzioterapeuty a chce znát můj názor.
A jaký jste si na to udělala názor?
Byla jsem nadšená. Pracovala jsem tehdy s handicapovanými dětmi a viděla jsem v tom zařízení možnost dětem „odlehčit“, začít s nimi cvičit a umožnit jim pohyby, které do té doby nemohly dělat. To mělo pak obrovsky pozitivní dopad a vliv na jejich psychiku a vůbec na celou jejich rodinu.
Na co jste se specializovala předtím?
Pracovala jsem například s Vojtovou metodou, kde se stimulovaly zóny. Ale tady jsme najednou mohli dělat větší pohyb a spojit to s emocí z pohybu. Tento nástroj mi změnil život. Měla jsem poměrně čerstvě po škole, necelých pět let praxe.
Věděla jste vždycky, že chcete dělat fyzioterapii?
Ano. A také jsem věděla, že chci pracoviště přesně takové, jaké jsem si později vybudovala.
Kde jste tedy dnes?
Prodávám Redcord, který se efektivně využívá a jsou už na nějakých osmi stech místech po celé České republice. Ročně jich prodám okolo třiceti. Ale mně záleží na tom, aby se to dobře používalo. Celosvětově se šíří chronická bolest v zádech a tohle je jeden z nástrojů, jak velmi dobře diagnostikovat pacienta z biomechanického pohledu.
Češka učí Nory
Kam se Redcord hodí? Kde ho najdeme?
Může být jak v nemocnici na lůžkovém oddělení, tak i v ambulanci. Fyzicky odlehčí fyzioterapeutům a pečujícímu personálu, zároveň se pacientům dopřeje včasný pohyb, protože v systému můžete dobře udělat pozici, která je úlevová pro jejich bolest. Jsme výjimečná země v tom, že jsme Redcordy začali používat v nemocnicích.
To v Norsku nebylo?
V Norsku se ten systém nejdřív používal ve sportu. Tím, že jsem byla vzdělaný fyzioterapeut, věděla jsem možnosti, jak jej použít jako princip třetí ruky. Navazovalo to na znalosti místní fyzioterapie, kde jsme dělali mobilizace, měkké techniky.
Foto Michael Tomeš
Redcord v praxi
Dnes jsem nejseniornější instruktor a distributor v Norsku. Norové přijali náš náhled na léčbu skolióz a náš způsob, jak je léčíme. Jedu teď do Norska školit norské instruktory. V listopadu jedu do Číny – do Pekingu a do Šanghaje – přednášet o tom, jak využívat Redcord ve skoliózách.
Co víme o chronické bolesti?
Chronická bolest v zádech může být způsobena více faktory a u každého jsou symptomy a projev individuální. Mění, jak fungují svaly – v načasování, v objemu zapojení svalu, sílu, kterou svalem vyvinete.
Dříve lidé byli fyzicky zdatnější. Terapie, které se dělaly, byly více o tom, že se lidé protahovali, protože byli svalově zdatní. I generace mých rodičů fungovala fyzicky víc než my. Nám chybí obecný pohyb a jsme zatížení posturálně.
Co to znamená?
Víc držíme pozice, víc sedíme a stojíme, jsme statičtí. Nároky jsou na svalový systém, který nás udržuje v nějaké pozici. Dřív lidé pracovali na poli, na zahradě, doma. Práce byla dynamická a více zapojovali svaly, které dělají pohyb.
Nejdřív mluvit, potom cvičit
Jak to chodí u vás na klinice?
Nejdřív pacientovi naslouchám, pak ho můžeme „předat“ Redcordu a dnes už standardizované metody Neurac aplikovat na pacienta. Vše se dá detailně diagnostikovat, kontrolovat, sledovat.
V čem metoda spočívá?
Z rozhovoru s pacientem se fyzioterapeut dozví, jaká je bolest, kdy a kde vzniká a co jí ulevuje. Vidíme něco, čemu říkáme „mechanismus bolesti“. V hovoru odlišíte, jestli je bolest strach a psychika, nebo mechanika. Pak uděláte kineziologický rozbor. Vidíte, jak člověk drží ramena, pánev, jak se dokáže ohnout.
Pak následuje takzvaný Neurac test, který upřesní základní hypotézu, kterou získám na základě naslouchání pacientovi a na základě pohybů. Neurac test mi ukáže úplné vyhodnocení, dle kterého určuji, co budeme cvičit.
Mám za sebou padesát tisíc Neurac testů a je to mé neochvějné přesvědčení, že to je nástroj, který pomůže.
Co vyplývá z takových testů?
To, že devadesát procent bolesti v zádech není spojených s traumatem. Společnost věří tomu, že je tam něco špatně mechanicky, ale není to pravda. My vidíme, že lidé, kteří mají bolest, nemají schopnost nastavit tělo do ideální pozice. Přetěžují jiné svaly a z toho vzniká bolest.
Umíme diagnostikovat deficit posturálních svalů i deficit svalů pohybových. Uděláme k tomu test a vidíme to ve 3D. Uděláme protokol a dokážeme z toho všechno zjistit.
Terapie s Redcordem je vždycky bezbolestná, nikdy nevyprovokujeme bolest. To je kouzlo fyzioterapie. Využíváte takové svalové skupiny a nastavíte osu tak, aby bolest zmizela.
Předpokládám ale, že pacient musí ke zlepšení udělat i svůj díl práce – cvičit...
Ano, pacienti cvičí i doma nebo u nás ve skupinových lekcích. Klinika Redpoint mi umožnila dělat prevenci i léčbu. Pacienty vyšetříme a určíme individuální péči. Ta doba péče by měla být co nejkratší. Nechceme je vázat na terapeuty. Chceme, aby cvičili sami. Jde o motivaci, vysvětlení a edukaci ke cvičení.
Jak se dá cvičit doma?
Redcord má variantu mini. Takže někdy pacientům půjčujeme „miníska“, jak mu říkáme, domů a pacient cvičí podle plánu, který dostane v PDF. Za dva až čtyři týdny přijde na kontrolu. Tato péče trvá například rok.
Redcord využívá toho, že pacient může dávkovat zátěž a funguje v labilním prostředí.
V labilním prostředí?
Že jste v lanech a celé se to houpe. Když jste v labilním prostředí a nemáte dobrou stabilitu, tak ta labilita provokuje vaši reakci. Dostaneme vás do situace, že jste v bezpečné pozici a informace ze svalů jde do mozku – mozek se s tím tak popere, že vytvoří lepší pohybový vzor, než který vy máte s bolestí.
Kolik kontrola pacienta stojí?
Vstupní vyšetření stojí dva tisíce korun a terapie se pak liší dle terapeuta.
Než někdo začne používat Redcord, musí být proškolen. Kolik proškolených lidí vám prošlo rukama?
Školím od roku 2000. Když jsem to počítala, tak jsem měla proškolené čtyři tisíce fyzioterapeutů, ale to bylo před pár lety. Teď jich bude mnohem více.
Ani pacientovi neprodáme Redcord mini, pokud neprojdou terapií a nedostanou cvičební plán. Když prodáváme do nemocnic, tak vždycky někdo z toho oddělení musí projít tím kurzem. A to striktně držíme. Byly na nás vyvíjeny tlaky od různých subdodavatelů, že musíme splnit různé podmínky a provize. Ale po celou dobu máme čistý štít.
Jak se Redcord do nemocnic dostává?
Poptávka přijde od primáře rehabilitace a pak to koupí ředitel nákupů. My musíme zajistit, aby ti lidé, kteří to potřebují, dostali nejenom to zařízení, ale aby ho i uměli ovládat. Pro nemocnici jsou to dvoje peníze. Jedny jsou investice a druhé jsou vzdělání.
Na kolik to tedy vyjde?
Redcord vyjde řádově na dvě stě tisíc korun za vybavení. Dále řešíme uchycení zařízení do stropu. Máme firmu, která to pro nás dělá. Montáž záleží na výšce stropu, podle toho volíme konstrukci na míru nebo nožičky. Pohybujeme se někde mezi dvaceti až padesáti tisíci korun bez DPH.
Zaškolovací kurzy mají tři fáze. Neurac 1 stojí 13 200 korun. Neurac 2 má tři části (Upper Body, Lower Body, Vibrace) a každá část stojí 8600 korun, Neurac 3 stojí 22 000 korun.
Když bolest diktuje
V jakém stavu je fyzioterapie v Česku?
Máme dobrou historii a umíme hodně dobře pracovat se znalostmi. Dneska jsme dál ve smyslu technologického boomu. Umožňuje nám koukat se do hloubky a s přesností. Moc bych si přála, aby se to posunulo k ještě lepší komunikaci s pacientem a ještě lepší komunikaci mezi lékařem a fyzioterapeutem.
A to na vaší klinice funguje?
Jsme nestátní zdravotnické zařízení, které je na přímou platbu klienta. Většina pacientů přichází, když už ledacos vyzkoušela. Lidé, kteří sem jdou, už vědí, že se sebou musejí něco dělat, ale zároveň chtějí hned vidět efekt. Je třeba udělat si s pacientem realistický plán.
Také potřebuje dostat ujištění o tom, že rozumíte, co vám říká. Řekne vám, že mu je třicet let a že nemůže pochovat svého syna a nemůže pomoci manželce po porodu.
Když do života přijde bolest, tak určuje, co si můžete dovolit, a likviduje osobní život. Snažíme se člověka dostat ze situace, kdy jeho život řídí bolest, aby mohl dělat to, co ho baví.
V čem všem dnes spočívá vaše role?
Učím lidi, jak Redcord používat, a pracuji s pacienty. V tom vidím smysl. Byznys dělá někdo jiný. Na mně je vysvětlit, jak dobrý nástroj to je pro fyzioterapeuta.
Z počátku jste ale obstarávala i byznysovou část.
Začátek Redcordu jako takového se datuje už do roku 1991. V roce 2000, kdy jsem s ním už tři roky pracovala, přijel ředitel do Prahy a já nebyla připravená dělat byznys, byla jsem terapeut. Byla jsem tehdy ale pro Redcord rozhodnutá.
Dal mi smlouvu a řekl mi, že si musím naplánovat obrat čtyři sta tisíc korun. Smlouvu jsem podepsala, přijela jsem domů a pochlubila jsem se svému tátovi. Vzal tu smlouvu a zeptal se, jestli vím, že jsem se zavázala k nákupu zboží za čtyři sta tisíc norských korun.
To jste nevěděla…
Ne. Půjčila jsem si peníze a zboží jsem si objednala, to byl můj začátek. Začala jsem v Česku prodávat a školit, zvát sem zahraniční zájemce. Poznala jsem svého učitele Rika Jansenna, který mě toho hodně naučil a měl školu diagnostiky, kterou jsme u nás neměli. Pak se přidalo Slovensko.
Jak se vám ve zdravotnictví podařilo zkombinovat rodinný život s tím profesním?
Mám holky dvojčata a pak ještě jednu dceru. Jsem s nimi sama. Ony mi byly velkou oporou. Jezdily se mnou na semináře do republice, kde jsem učila lidi, jak s tím cvičit a pracovat s pacienty. Bylo to hodně práce, ale byla jsem flexibilní.
Pak jste otevřela svou kliniku.
Moje klinika slaví teď osmnáct let. Bohužel, když mé nejmladší byly tři roky a my měli týden před otevřením, tak se tu vážně zranila. Osm dní jsme byli na aru v bezvědomí.
Co se stalo?
Skřípla si hlavu do rehabilitačního lehátka. Měla utrženou jazylku a nestabilní krk. Ale nakonec nás to dovedlo k tomu, že jsme se dobře naučili terapii krku.
Říkala jste na začátku, že jste teď tak trochu rodinná firma.
Jedna dcera je fyzioterapeut. Další má vystudovanou sociální práci a pracuje v obchodním oddělení a dělá kouče. Když potřebujeme řešit bolest jenom koučovacím způsobem a jedná se „jen“ o psychosomatiku, tak může výrazně pomoci rozhovorem s pacientem a nasměrovat tam, kam patří.
Nejmladší je 21 let, pracuje tu asi měsíc, je tady v nástupním kolečku a dělá všechno.
Jaká je vaše vize do budoucna?
Fyzioterapie je výrazně ženské prostředí. Přála bych si, aby v ní bylo více mužů. Jsou více racionální a více analyticky myslící. My jsme hodně emoční, což je fajn, ale v diagnostice potřebujete držet linii.
Moje vize pro kliniku je nadále se věnovat chronické bolesti a skoliózám. Chtěla bych, aby bylo více pozornosti věnováno komunikaci a aby se změnil náhled na chronickou bolest. Není dobře, jak ji vnímáme. Jeden z klíčů je právě komunikace a uznání té složitosti.
