Fanfáry, potlesk, radost z vysoké odměny – a rozpaky. Tak často vypadá pořadí emocí spojených s udílením Nobelovy ceny za ekonomii, která bude letos vyhlášena v pondělí 14. října. A znovu se oživí debaty o tom, zda má vůbec smysl.
Je tomu přesně deset let, co si pro Nobelovu cenu došel francouzský ekonom Jean Tirole. Oficiální zdůvodnění znělo následovně: „Za snahu objasnit, jak chápat a regulovat odvětví, kterým dominuje jen několik silných firem.“ Což kolegy z amerického Forbesu rozpálilo víc než srpnové slunce. A vychutnali si to s patřičným sarkasmem.
„Jeho hlavním tvrzením tedy je, že odlišná odvětví mají být regulována odlišně. Například že titáni ze Silicon Valley, jako je například společnost Google, by neměli být regulováni stejně jako ruský jaderný průmysl. To je překvapení!“ stojí v komentáři s břitkým titulkem „Proč jsou vítězové Nobelovy ceny za ekonomii tak zatraceně zbyteční“.
Jistě, i to je zkratka. Zároveň je ale v rámci ceremoniálu ve Švédsku spolu s cenou za mír, zprofanovanou tolikrát, že je to už nudné opakovat, pravidelně pod největší kritikou právě ta za ekonomii. Kterou navíc Alfred Nobel ani neměl ve své poslední vůli a byla k ostatním přidána až v roce 1969.
Představuje to pozoruhodný paradox: málokdo ze smrtelníků si nárokuje, aby rozuměl nejpokročilejší chemii, fyzice nebo medicíně, u literatury jde vždy o subjektivní otázky vkusu. Naše životy ale objevy spojené často s Nobelovými cenami za přírodní vědy zásadně ovlivňují – a knihami vítězů a vítězek si můžeme rozradostnit den.
Naproti tomu – téměř každý sice má úspory, jež by rád zhodnotil, a každý vstupuje denně do desítek ekonomických transakcí, vliv vítězných ekonomů na to vše je ovšem zanedbatelný.
„Protože ekonomie je víc náboženství než věda,“ kritizuje zmíněný komentář z amerického Forbesu a cituje oceňovaného autora ekonomických bestsellerů Johna Kennetha Galbraitha, který už v šedesátých letech minulého století pronesl, že „v ekonomii neexistuje nic důležitého, co by nešlo sdělit v jednoduché angličtině“. Což je ve značeném rozporu s komplikovanými teoretickými výzkumy, za které bývá cena udělována.
Ještě ráznější je pak strůjce bestsellerů pro 21. století, autor Černé labutě Nassim Nicholas Taleb. Ten volal po úplném zrušení této kategorie Nobelových cen a do sbírky jedovatých výroků přispěl tím, že její laureáti připomínají lidi, kteří učí ptáky, jak by měli létat. V roce 2010 dokonce nobelisty výslovně obvinil z toho, že jsou spoluviníky globální finanční krize.
Nobelovy ceny získávají vědci za témata, která rezonují. Jenže klimatická změna, globální chudoba ani bankovní krize na to bohužel nijak zvlášť nezareagovaly.
„Jsou za to částečně odpovědní. Nepomáhají,“ řekl Taleb a jmenoval Roberta Mertona či Myrona Scholese, akademické legendy, které obdržely cenu za práci ohledně určování cen derivátů. „Pokud jste v Johannesburgu a někdo vám dá mapu Sparty, asi máte problém,“ uvedl Taleb v rozhovoru pro agenturu Reuters, že teorie laureátů Nobelovy ceny pokládá za značně matoucí, a tím pádem potenciálně škodlivé.
Dále je tu otázka ideologie. Z nedávných držitelů jsou tu William Nordhaus v roce 2018 za „začlenění klimatické změny do dlouhodobých makroekonomických analýz“, trojice vítězů z roku 2019 za „experimentální přístup ke snížení globální chudoby“, tři laureáti z roku 2022 za „výzkum bankovních a finančních krizí“ a loňská premiantka Claudia Goldin za „prohloubení znalostí o uplatnění žen na trhu práce“.
Samá témata, která rezonují. Jenže klimatická změna, globální chudoba ani bankovní krize na to bohužel nijak zvlášť nezareagovaly.
Foto Wikimedia Commons
Nobelova cena nese jméno po švédském chemikovi a vynálezci dynamitu Alfredovi Nobelovi.
Chyba je i v komunikaci. Za zmínku stojí výroky, kterými loňské vítězství Goldin obhajoval předseda výboru pro udělení Nobelovy ceny Jakob Svensson: „Pochopení role žen v pracovním procesu je pro společnost důležité. Díky průkopnickému výzkumu Claudie Goldin nyní víme mnohem více o základních faktorech a o tom, které překážky bude možná potřeba v budoucnu odstranit.“
Podobné prkenné fráze, které tvoří gros mediálního pokrytí udílení cen, mohou být jedním z důvodů, proč mají Nobelovy ceny za ekonomii takovou image. Přitom právě Goldin je autorkou mnoha uznávaných děl, která pečlivě zkoumají dějiny platové nerovnosti a jejich zákonitosti.
Že platové nerovnosti brzdí ekonomiku, je již všeobecně známý fakt, ostatně mnohokrát probíraný i na tomto webu. Goldin se mu věnovala dříve než jiní a v úctyhodné akademické kariéře, ale u Nobelových cen se čeká obvykle něco víc. Od chemiků, fyziků a lékařů přicházejí průlomové objevy, od spisovatelů a básnířek krásná díla.
Proto v eseji na webu New Republic stojí, že největší sílu mají dnešní ekonomové v roli historiků. Mohou tak jako Goldin do hloubky popisovat zajímavé a důležité jevy, ale ekvivalenty penicilinu, postupů v léčbě rakoviny či třeba románu Děti půlnoci nabízejí jen výjimečně, pokud vůbec kdy.
Naráží i na to, že ekonomie je tak všeobjímající, že snadno ukročí stranou. Trojice Abhijit Banerjee, Esther Duflo a Michael Kremer, kteří v roce 2019 získali cenu za onen „experimentální přístup k potírání globální chudoby“, například experimentovala i tak, že indické matky dostávaly za očkování svých dětí pytel čočky. Tím se zvýšila proočkovanost, zdraví a výhledově i prosperita sledovaných komunit. Je to ještě ekonomie, nebo už spíš medicína?
Nemyslím si, že se lze snažit o Nobelovu cenu za ekonomii, tvrdí její vítěz.
Bez ohledu na kontinuální kritiku laureáti získávají punc výjimečnosti, proto americkými médii nedávno proběhla zpráva o tom, že šestnáct držitelů Nobelovy ceny varuje před ekonomickými plány prezidentského kandidáta Donalda Trumpa. Svůj podpis přidala i Goldin.
Mezi signatáři je také Paul Milgrom, jenž získal ocenění v roce 2020 „za zlepšení teorie aukcí a vynálezy nových aukčních formátů“. Ani to nezní jako etalon praktického použití s dopadem na naše životy. Když později Milgrom přebíral čestný doktorát v Praze, pro web Univerzity Karlovy popsal, jaký má k ocenění vztah.
„Pro mě Nobelova cena nebyla cíl, nepřemýšlel jsem o tom, ignoroval jsem to. Od té doby je samozřejmě těžké ji ignorovat, protože zisk Nobelovy ceny ovlivní váš život – ovlivňuje to způsob, jakým se mnou lidé komunikují, kolik mi jsou ochotni zaplatit za práci na zakázkách, ovlivňuje to opravdu spoustu věcí. Ale nemyslím si, že se lze snažit o Nobelovu cenu. Myslím, že prostě děláte tu nejlepší práci, jakou můžete. A pokud je tento začátek správný, tak se to stane,“ prohlásil Milgrom.
Podobný scénář – sláva, uznání, peníze – čeká i letos na jednoho či více Milgromových kolegů. Nejspíš ale doprovázený také pravidelnou konverzací na téma, zda mají tyto Nobelovy ceny smysl.
