skip to main content

Guide to Pardubice: Gočár, sázky na koně i trendy podniky

Ve zkratce jsou Pardubice město sportu, kultury, perníku a dnes také skvělých kaváren. Krásné historické centrum tu lemuje jeden z nejkrásnějších parků v Česku.

Začít musíme sportovně, protože Pardubice rezonují zejména díky dostihu Velká pardubická, který tu probíhá vždy na podzim. Vidět a slyšet trysk koní je nezapomenutelný zážitek.

Nechte si od místních vysvětlit, co všechno se o koních dá vyčíst z obyčejného programu, a pak si můžete vyzkoušet sázky. Jakkoli se může zdát neetické vás k tomu navádět, je to ale velká zábava, která jednou ročně nikomu neuškodí. Obávaný Taxisův příkop už je tolikrát zmenšovaný, že už není ani zdaleka tak nebezpečný jako před lety.

Opravdové fajnšmekry může zaujmout závod ploché dráhy Zlatá přilba, i když u většiny slouží jen jako připomínka: „Pozor, za týden bude Velká pardubická!“ Obě akce se skutečně konají hned po sobě.

Pardubice jsou samozřejmě i hokejové město – rodiště Dominika Haška. Mimochodem, první zápasy se tu na začátku 20. století hrály na Matičním jezeře, jehož okolí stojí za procházku i dnes – je tu příjemný park i krásné prvorepublikové vily.

Hokejisté často propůjčují svoji halu velkým koncertům, vyhlášená vždy byla i místní klubová scéna v čele s rockovým klubem Žlutý pes. Známé je také místní Východočeské divadlo, které v divácké návštěvnosti zaujímá první příčku mezi jednosouborovými regionálními divadly – každoročně přivítá přes sto tisíc diváků. Jeho historická budova z roku 1909 navíc stojí za návštěvu sama o sobě. V létě také soubor mívá představení na nedalekém hradu Kunětická hora.

Není vůbec špatný nápad jet do Pardubic vlakem. Místní nádraží z 50. let je totiž architektonický skvost, který si navíc město hýčká – okolí budovy je nově zrekonstruované a na dalších úpravách se pracuje. Budovu navrhli architekti Karel Řepa, žák Josefa Plečnika, a Karel Kalvoda. Její dlouhou odbavovací halu zdobí mozaiky na zdech i galerie se zelení. 

Pokud půjdete z nádraží pořád rovně, dojdete na hlavní obchodní ulici, hezky upravenou třídu Míru. Zhruba uprostřed nesmíte minout Machoňovu pasáž z 20. let, kde se bude cítit skoro jako v miniaturním Miláně. Kdybyste pasáží prošli do čtvrti zvané Karlovina, dejte si dopolední brunch nebo alespoň skvělou kávu a dort v podniku Kafe, víno, kokino. Najdete ho hned naproti zmíněnému divadlu.

Reklama

Když však budete třídou Míru pokračovat dál, dojdete k funkcionalistické budově Grand architekta Josefa Gočára, v níž se kdysi jako první host ubytoval Tomáš Garrigue Masaryk. Dnes by si zasloužila mnohem více péče, její krása se trochu ztrácí pod množstvím plakátů a reklam.

Přímo naproti se pak tyčí Zelená brána, kterou koneckonců uvidíte už z velké dálky. Bývala vstupní branou do města, dnes u ní začíná Pernštýnské náměstí s radnicí a mariánským sloupem. Na Zelenou bránu si vyjděte – město odtud budete mít jako na dlani. V letních měsících tu mají navíc otevřeno i ve večerních hodinách, takže stihnete i západ slunce. 

Na Pernštýnském náměstí ještě můžete obdivovat barokní dům U Jonáše, ale hned potom zamiřte do kavárny Bakla Café. Stejnou ulicí pak dojdete do nejstarší části města, na takzvaný Příhrádek, kde to vypadá jako v pohádce, která ještě navíc odděluje městskou část od zámeckého okolí. Historické budovy tady byly dlouho nepoužívané, ale aby se přispělo k jejich záchraně a mohly se zpřístupnit veřejnosti, zřídilo tu město hudební oddělení místní knihovny.

Na zámku se koná i mnoho kulturních akcí, svateb, a je samozřejmě oblíbeným procházkovým cílem. Z jeho hradeb máte krásný výhled na město i Tyršovy sady. Vyhlédněte si odtud místo na svůj piknik a po zbytek dne už můžete jen odpočívat. 

Tyršovy sady si za velkou rekonstrukci a revitalizaci vysloužily v roce 2017 ocenění Stavba roku a skutečně dnes park díky příjemným zákoutím, mnoha druhům zeleně i modernímu dřevěnému posezení snese nejen české, ale i evropské srovnání. V létě tu navíc bývá kino pod širým nebem a v místním Galerie Café se můžete i dobře najíst.

Při návštěvě Pardubic byste rozhodně neměli vynechat Automatické mlýny, další počin Josefa Gočára, který rozhodně patří k těm nejkrásnějším stavbám v Česku a právem mu patří místo na seznamu národních technických památek.

Interiér stavby dnes prochází velkou rekonstrukcí, soukromý majitel a architekt Lukáš Smetana z nich chce udělat moderní centrum umění a kreativity, kam se přesune třeba i Východočeská galerie. 

Moderní vyhlídky tu už dnes symbolizuje úžasná pekárna a kavárna Optimista, což je taková sice menší, ale o nic horší, zato výrazně levnější pardubická Eska. Cesta do Pardubic bez pečiva z Optimisty by nebyla kompletní. A občas tu mají i perník, který chutná lépe než ten, kterým se přitom Pardubice tolik proslavily.