Akciové trhy vstoupily do nového roku na skutečně roztřesených nohách. Start byl přitom vyloženě ukázkový a oba hlavní americké indexy si připsaly pár bodů k dobru. Optimismus se však točil především kolem automobilky Tesla, která po nečekaně dobrých prodejních číslech za poslední kvartál loňského roku poskočila o více než deset procent.
Vzhledem k tomu, že je to momentálně pátá největší americká veřejně obchodovaná společnost, dokáže pohyb takovéto síly podepřít i celý index. Desetiprocentní posun Tesly nahoru koneckonců znamená, že do ní přiteklo 100 miliard dolarů!
Zdánlivě nepovšimnut však zůstal strmý růst dluhopisových výnosů z pondělí 3. ledna. Americké vládní dluhopisy s desetiletou splatností nesly ráno 1,5 procenta, zatímco den končily na 1,65 procenta, čímž se opět dostaly na hodnotu z března loňského roku. V době, kdy se akcioví investoři bojí rychlejšího utahování sazeb, měl takovýto pohyb zákonitě pocuchat trhům jejich pomyslné nervy, a bylo tedy zvláštní, že si toho skoro nevšimli.
Účet nakonec přišel, i když s jednodenním zpožděním. V úterý odevzdával technologický index Nasdaq všechny pondělní zisky a ve středu už v podstatě padal z útesu. Se svým zápisem z posledního jednání se opět připomenula americká centrální banka Fed. Dle zmiňovaného zápisu jsou někteří její guvernéři připraveni zvedat sazby již v březnu, pokud se inflační tlaky nezjemní.
Něčemu takovému se už nedokázal postavit ani sektorově rozkročený index S&P 500. Finální středeční skóre? Nasdaq -3,3 procenta, S&P 500 -1,9 procenta. Naštěstí pro technologické investory se čtvrtek nesl ve znamení částečné konsolidace, i když v úvodu to vypadalo, že jízda dolů pokračuje dál.
Proč
vlastně rozebírám těchto pár dní tak detailně? Protože si
myslím, že jsou ukázkou toho, co nás čeká minimálně v prvních
třech měsících tohoto roku. Strach z inflace a ze zvedání
sazeb budou dopadat na akciové trhy v nepravidelných
intervalech s vytrvalostí přílivových vln a na vině jsou
především historicky vysoké valuace.
Metrika P/E, neboli poměr ceny akcií a podkladových čistých zisků, kterou pro potřeby ocenění používáme, je navzdory loňskému mírnému poklesu pořád výš než v dobách před koronakrizí. Akciové trhy jsou tedy pořád drahé, i když ty nejhorší excesy – koukám na tebe, software – se trochu zklidnily.
Profesionální investoři si tento fakt velice dobře uvědomují a vědí také, že akcie se opírají o levné peníze a absenci investičních alternativ. Pokud dojde ke stažení této podpory a růstu nominálních výnosů, investorské peníze odtečou z drahých růstových akcií přes levnější hodnotové akcie až do dluhopisového trhu.
Tak daleko ale ještě nejsme. Dluhopisy začnou být konkurencí pro akcie nejdřív při výnosech kolem čtyř procent a tam se letos ještě nepodíváme.
Už teď je nicméně jasné, že s posouváním výnosů v průběhu roku budou mít hodnotové akcie navrch před těmi růstovými.
Bankovní sektor a cyklická spotřeba by mohly díky nízkým násobkům P/E fungovat obzvlášť dobře. Těžké časy naopak čekají technologické společnosti bez kladného čistého (nebo dokonce provozního) zisku, které zářily v loňském roce.
Jedním dechem je však nutno dodat, že likvidity na trzích a mimo ně zůstává stále hodně a investoři budou hladově hledat jakýkoliv výnos.
Výprodeje na trzích tak můžou být následovány prudkými růsty ve chvíli, když se investoři chytí naděje, že s inflací a zvedáním sazeb to zas tak horké nebude. Pro prvních pár měsíců tedy můžeme čekat nepěknou volatilitu (mimochodem další faktor hrající do karet bankám s investičními divizemi), která by se mohla pomalu vytratit spolu s tím, jak se vytratí nejhorší inflační tlaky a nastaví se jasnější výhled pro monetární politiku.
To je zároveň útěchou pro růstové investory. Diskuse hodnota/růst se objeví při každém nečekaném poskočení dluhopisových výnosů (naposledy jsem ji tady vedl loni v březnu), jen aby ji pak odvál vítr, jakmile se stabilizují. V té chvíli se o slovo opět přihlásí technologie a růstové akcie.
Nemyslím si proto, že čas růstových investorů končí. Jak nám však naznačil tento týden, musíme se připravit na pár těžších měsíců na rozbouřeném moři.
Autor je analytikem Patria Finance.
