Fast fashion, levná pracovní síla a extrémní pracovní podmínky. Nějak tak vypadá byznysový model mnoha světových i menších textilních korporací a firem, které se kvůli často až podezřele levnému zboží rozhodly vyrábět v Číně či v zemích třetího světa.
Štítek s nápisem „made in China“ ale nenajdete na výrobcích tradiční jihočeské značky funkčního oblečení Moira, která se zmíněnému modelu i v době rychlé módy brání zuby nehty.
Jednotlivé kusy prádla a oblečení vznikají pod rukama desítek zkušených švadlen přímo ve strakonickém sídle firmy, kde se nachází rozsáhlá výrobna s pletárnami, šicími dílnami či sklady. Automatizovanou výrobou vznikají jen ponožky, i ty ale nakonec musí krejčová ručně přivést k dokonalosti.
Na principu poctivé ruční práce už česká Moira funguje třiatřicet let. Její majitelé v čele se zakladatelem Mariem Vlčkem a jeho ženou Marcelou Vlčkovou, která ve firmě zastává od roku 2004 funkci výkonné ředitelky, jsou si přitom dobře vědomi toho, že by dnes mohli vyrábět mnohem levněji – právě třeba produkcí v Číně. Oba se ale shodují na jiné podnikové filozofii.
„Vydělávat samozřejmě musíme, to je jasné. Mnohem důležitější pro nás ale je, aby byli zákazníci s naším produktem spokojení, byl co nejkvalitnější a vydržel jim,“ říká pro Forbes Vlčková.
„Obecně také mnohem raději pracujeme a vyvíjíme, než děláme marketing. I když je to asi škoda… Ale mám pocit, že každá firma je lepší buď v jednom nebo v druhém, buď má skvělý marketing, nebo produkt, málokterá umí oboje najednou,“ vysvětluje Vlčková, která právě kvalitě výrobků přisuzuje to, že se za tři dekády od jejího založení prakticky samovolně stal ze značky Moira pojem.
„Ovšem pak je nevýhoda, že třeba tričko nebo ponožky Moira vydrží i dvacet let. Naštěstí pro nás se ale zákazníkům průběžně mění váha,“ směje se.
Značku Moira založil horolezec Mario Vlček hned po revoluci. Při svých výpravách do hor totiž narážel na to, jak moc ho limituje, že na sobě nemá kvalitní oblečení, které v Československu nebylo během sedmdesátých a osmdesátých let prakticky k dostání a nákupy v zahraničí byly cenově nedostupné.
Sám tedy začal šít nejprve spodní prádlo, které testoval společně s kamarády při horských výstupech a dalších sportovních aktivitách. Poptávka rostla a v roce 1990 Mario Vlček založil společnost nazvanou Alae Lupuli, s níž na postkomunistickém tuzemském textilním trhu vyvolal doslova revoluci. Značka mimochodem dosud existuje a zastřešuje část společnosti věnující se vývoji, výzkumu a technologii výroby.
Ve výrobě se mu osvědčil lehký a nenasákavý polypropylen, který firma dodnes používá k výrobě textilií v různých kombinacích, například s vlnou merino. „Manžel si jako horolezec na vlastní kůži vyzkoušel, jak velký rozdíl znamená, jestli má dobré nebo špatné prádlo. A že tenhle rozdíl může skutečně v náročných podmínkách znamenat rozdíl mezi životem a smrtí,“ popisuje Vlčková.
Vedle funkčního prádla a oblečení určeného na sport se tak firma začala postupem času zaměřovat i na speciální vybavení pro ozbrojené a záchranné státní složky.
„Na tenhle segment se soustředíme asi od roku 2015, kdy začaly vznikat první celé kolekce určené pro profesionály, na jejichž vývoji s nimi přímo spolupracujeme,“ říká Vlčková s tím, že právě profesionální složky jako armáda, policie, záchranáři, hasiči patří dlouhodobě mezi největší zákazníky firmy Moira.
Funkční prádlo a oblečení ze Strakonic nosí speciální útvary třeba i ve Francii, v Polsku, na Slovinsku nebo v Keni. „Naše výhoda je, že umíme vyvinout vhodné výrobky do rozdílných klimatických podmínek,“ zmiňuje Vlčková.
Poptávku pak ještě podpořila ruská invaze na Ukrajinu, jejímž vojákům Moira tisíce kusů vybavení darovala, díky čemuž pak začala dostávat další objednávky.
„Situace na Ukrajině ukázala, že vybavení je ve válce rozhodující. A protože jsme Češi a patrioti, tak je náš cíl, abychom vyvíjeli a vyráběli hlavně pro českou armádu,“ říká Vlčková a doplňuje, že nedávno Moira dodala vybavení tuzemské Celní správě či Vězeňské službě. Na státních zakázkách ale podle Vlčkové podnikání Moiry závislé není.
Například balistické vesty odolné proti průstřelu či propíchnutí nožem vytvořené původně pro profesionály se podle ní uchytily i mezi běžnými zákazníky.
Na sportovní funkční prádlo však firma v žádném případě nezanevřela, sortiment naopak v poslední době rozšířila také o oblečení určené na běžné nošení nebo třeba pyžama.
„Naštěstí máme široký zásah – ať už v profesích, v běžném nošení, tak i třeba z hlediska věku. Náš cíl je pomoct lidem žít lepší a kvalitnější život, moci se hýbat a být u toho v suchu a v teple. A Moira v tomhle dokáže ten život ovlivnit, a proto má stále velký potenciál,“ uvádí Vlčková. Z výrobků, na které je nejvíce pyšná, jmenuje pánské funkční boxerky.
I navzdory nedávné pandemii covidu a následné energetické krizi si Moira drží konstantní finanční výsledky, přičemž za loňský rok vykázala obrat přes 125 milionů korun a zhruba devítimilionový zisk. A směrem k letošku Vlčková očekává asi desetiprocentní nárůst.
Kromě toho, že se v posledních letech Moira potýkala se zpožděnými dodávkami a zdražováním vstupů, covid podle Vlčkové tradičně orientovanou firmu nejvíce ovlivnil v tom, aby začala klást větší důraz na online, do kterého nyní především investuje.
„Dlouhodobě jsme podporovali především prodej v kamenných prodejnách a pořád si myslíme, že je osobní kontakt se zákazníkem klíčový. Během covidu jsme si ale uvědomili, že ani online nemůžeme vynechávat,“ říká Vlčková.
Přesto se ale Moira chystá ke svým sedmadvaceti obchodům otevřít novou prodejnu v Brně a doufá, že se fungování tradiční české firmy podaří předat i dalším generacím.
