Kdybyste tápali v otázce původu Vánoc, Homer Simpson vám jej vysvětlí: „V tento den se před milionem let narodil chlápek, o kterém si většina lidí myslí, že byl kouzelník, ale nebyl, a to je skvělé. Amen.“ Téměř o Vánocích se narodil také americký seriál, který je dnes po všech stránkách legendou. A mimochodem, toho „chlápka, o kterém si lidé myslí, že byl kouzelník“, už o tři roky přežil…
Sedmnáctého prosince roku 1989 byl – haleluja! – odvysílán první díl The Simpsons. Animovaného seriálu, který ovlivnil skutečný svět a je nejvýdělečnějším televizním pořadem všech dob.
Pro jistotu ještě jednou: premiéra byla 17. prosince 1989. Před 36 lety! Za tu dobu se stal ze seriálu právem popkulturní fenomén.
Důvodů výjimečného úspěchu je mnoho. Patří k nim samozřejmě humor, protože každý díl (a 4. ledna příštího roku bude odvysílán ten s pořadovým číslem 803!) je doslova prošpikován vtipnými hláškami. Jejich citacemi byste dnes mohli lehce naplnit knihu tlustší než Homer v okamžiku, kdy byl vyhozen z restaurace s akcí „Sněz, co můžeš“.
Hlášky, byť snad nikde nejsou lepší a určitě nejsou nikde provedeny v tak konstantní kvalitě, by přesto samy o sobě k tak velkému triumfu možná nestačily. Součástí toho, že se Simpsonovi stali globální ikonou, je patrně i fakt, že humor je tvůrci seriálu povýšen na svébytný komentář a reflexi současného světa a doby.
Tato často velmi trefná reflexe se týká například předsudečných stereotypů, sociálních i politických aspektů nebo aktuálního dění.
Toto vše je zprostředkováno pomocí postaviček, jimiž je zaplněno americké městečko Springfield se středobodem v domě rodiny Simpsonových.
Je to zprostředkováno též za pomoci cynismu, sarkasmu, místy až kruté nadsázky. Také však za pomoci soudržnosti a lásky, s níž Simpsonovi přes veškeré peripetie a handicapy drží ve finále pospolu.
Hodnotu rodiny rozhodně nepreferuje pan Burns, šéf Homera Simpsona, zaměstnance jaderné elektrárny. „Rodina, náboženství, přátelství. To jsou tři démoni, které musíte zabít, pokud chcete uspět v byznysu,“ radí Montgomery Burns potenciálním podnikatelům.
Foto Erik Mclean/Unsplash
Burns má v simpsonovském vesmíru zpravidla roli záporáka, takže by bylo hloupé řídit se zrovna jeho tezemi (ačkoli i v českém podnikatelském prostředí bychom snadno našli příklady, kdy z rodiny a přátelství zbyly trosky).
Právě Burnsova hláška nás ovšem přivedla na téma Simpsonovi a byznys, přičemž i v tomto směru je rozhodně co vyprávět.
Nejvýmluvněji hovoří čísla. Ohledně historicky nejdéle vysílaného sitcomu existují různé žebříčky – většina z nich se shodne, že seriál již vygeneroval přes čtrnáct miliard dolarů, tedy zhruba 288 miliard korun. Pro srovnání, další úspěšné série, jako jsou Přátelé či Teorie velkého třesku, se zastavily pod pěti miliardami dolarů.
Do čtrnácti miliard z reklam a prodeje seriálu tvořeného od počátku po dnešek pro televizní síť Fox se přitom nepočítá merch, který přináší další miliardy v dolarech. Nepočítají se do nich ani peníze z celovečerního filmu Simpsonovi, jenž měl rozpočet 75 milionů dolarů a přinesl zisk vysoce přesahující půlmiliardovou hranici.
Tato impozantní čísla by dávala za pravdu Homerovi, když poučuje syna Barta, že chce-li v životě něčeho dosáhnout, musí vyvinout značné úsilí. Dávala by mu za pravdu, kdyby Homer vzápětí nedodal: „A teď ticho! Právě budou oznámena čísla loterie.“
Pokud si nicméně dovětek o loterii odmyslíme, věta o úsilí má samozřejmě obecnou platnost. Příběh spoustou cen ověnčeného animáku o středostavovské americké rodině, jejíž členové mají čtyři prsty, žlutou pleť a už 36 let stále stejný věk, navíc graduje nepravděpodobnost úspěchu, který se v obří podobě dostavil.
„Nikdo nechtěl Simpsonovy dělat,“ vzpomínal v publikaci Springfield Confindential scenárista Mike Reiss, který stál u seriálu od počátku.
„Od Flinstoneových, seriálu vysílaného o generaci dřív, se v hlavním televizním čase žádný kreslený pořad nedával. Co hůř, Simpsonovi byli zařazeni na kanál Fox, což byl v té době nový podnik, o němž nikdo nemohl s jistotou říct, zda vydrží,“ vyprávěl dále Reiss.
Jak se tedy Simpsonovým podařilo nejen přežít, ale i výtečně prosperovat? „Najděte si skvělého partnera a nechte ho udělat všechnu práci,“ žertuje Reiss na adresu druhého scenáristy Ala Jeana. Z bonmotu lze vyvodit obecnou poučku: správně poskládaný tým je pro zdárný výsledek klíčový.
Tuhle obecnou poučku pak jde snadno v případě Simpsonových hodit do konkrétna, poněvadž tvůrci seriálu včetně toho nejznámějšího z nich, Matta Groeninga, prý víceméně parazitovali na vzájemných konfliktech. Nenechávali je vyšumět, ale úmyslně je implantovali do zápletek nebo konverzací jednotlivých dílů.
Další zásadní věcí je podle Reisse důvěryhodnost. Sitcom pochopitelně situace hrotí kolikrát do absolutního absurdna, zpravidla se však motivy jednotlivých epizod odrážejí od reálného fundamentu.
V této souvislosti Reiss cituje spoluautora Sama Simona: „Ať už postavy mluví albánsky, nebo diskutují o jemných detailech hinduistické teologie, seriál to zvládá bezchybně.“
Simpsonovi mají celoplanetární zásah. Mike Reiss díky nim procestoval 113 zemí, a může tedy z vlastní zkušenosti tvrdit, že „Homer a spol. se dotkli srdcí lidí na nečekaných místech, od Izraele po Irák, od České republiky po Kolumbii“.
Že jeden z otců seriálu jmenoval Česko, není náhoda. I díky skvělému dabingu – za všechny jmenujme Jiřího Lábuse coby Marge a Martina Dejdara, což je český hlas Barta – se seriál s tuzemskou premiérou 8. ledna 1993 (takže brzy to bude 33 let) stal v zemi velmi populárním.
Vliv a věhlas seriálu dokresluje i skutečnost, že z jeho momentů jsou vyvozovány rozličné pravdy, ať už o společnosti, problémech, nebo dejme tomu odvětvích.
Někdy jsou vyvozovány příhodně, jindy poněkud násilně, pokaždé to ale vypovídá o kultu, vzoru, předobrazu čehosi. Simpsonovi jsou v tomto na stejném levelu jako Pán prstenů nebo Medvídek Pú, jimž se přihodilo něco podobného.
Fajn, jaké ponaučení nám tedy rodina Simpsonových a další springfieldští obyvatelé přinášejí ohledně byznysu?
Tak třeba Vočko Szyslak, majitel baru U Vočka, se v epizodě „Bart prodává duši“ snaží udělat z nálevny solidní rodinnou restauraci.
Nakonec ale nepřemůže svou mrzoutskou povahu a vztekle seřve malou holčičku stěžující si, že ji z vychlazené limonády bolí zuby. Vočko podnik vzápětí vrátí na původní pivnici, z čehož je vyvozeno, že ne všechny byznysové modely vyhovují všem.
V jiném díle přijde Homer díky Bartovi ke slonovi a začne na něm za dva dolary vozit děti. „Podívej, Marge!“ chlubí se rozjařeně ženě, „mám 58 dolarů a všechno je to zisk!“ Homer jaksi pozapomněl, že slon sní denně jídlo v hodnotě tří set dolarů, a je tím demonstrováno, že zisk rovná se příjmy minus náklady.
A ještě jednou a naposledy Homer. Tomu v epizodě „Homerův tým“ zřejmě vinou okolností utekla výhra v bowlingové lize. Hlava rodiny nad tím běduje mimo jiné takto: „A to jsem strávil tolik času výrobou vitríny na trofeje!“
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Každopádně tvůrcům Simpsonových by jedna vitrína na trofeje zdaleka nestačila. Vhodnější by byl spíš taneční sál.
