Manželský pár si po padesátce splnil svůj podnikatelský sen. Domov nechali za sebou a nabízejí ubytování na Bali ve vilách v rozkvetlých zahradách a s vlastním bazénem.
Chvíle rozhodnutí přišla v únoru 2017 – a pak už nebylo cesty zpět. Michaela a Jindřich Lázňovští si do počítače nastavili odpočet do jednoho podzimního dne, kdy se jejich život měl úplně změnit.
Tehdy se totiž rozhodli, že vymění českou jistotu za balijské dobrodružství. Že místo hotelu na Šumavě zkusí podnikat na druhém konci světa. V listopadu 2017 sbalili svůj život do pár kufrů, sebrali našetřené úspory a vyrazili na Bali.
Teď, o pět a půl roku později, se jejich sen vykreslil do velmi přívětivé reality. Usadili se ve východní části indonéského ostrova a spravují tři vily. Kolem nich se na pastvinách líně pasou krávy, na nedaleké pláži s černým pískem se scházejí Balijci na své ceremonie.
Takto to vypadá v lokalitě zvané Gianyar, v místě, kde si dva Češi vytvořili ráj pro sebe i pro všechny, kdo by ho chtěli vyzkoušet také. Říkají mu Bába na Bali, neboť oba odjeli na životní dobrodružství po padesátce, Michaela navíc jako novopečená babička.
Risk se vyplatil. „Zájem lidí podívat se na Bali k ‚Bábě‘ je enormní. Dnes prakticky už zaplňujeme podzim a příští zimu,“ hlásí hostitelé.
Nebyla to přitom úplně jednoduchá cesta.
Jindřich a Michaela Lázňovští | Foto archiv Bába na Bali
Ze své podstaty ani nemohla, vždyť zamávat dětem, všem blízkým a nechat vše za sebou není tak úplně snadná věc. Jenže Lázňovští chtěli od života víc než jen spokojeně žít na Šumavě. Hledali místo s přívětivým klimatem, milými lidmi a dobrým jídlem. Toužili ještě zažít velké dobrodružství.
Jihovýchodní Asii jako zkušení cestovatelé dobře znali a původně si pomýšleli na Thajsko. „Ale to se nám v průběhu našich cest postupně měnilo před očima. A tak jsme hledali dál,“ vzpomínají.
Padla volba na Bali, oblíbený turistický ostrov v Indonésii. Avšak přistáním na letišti v Denpasaru jejich mise teprve začínala. Během prvních týdnů na ostrově navštívili přes čtyřicet vil, než našli tu, která by odpovídala jejich představám.
Provozovali ji pár měsíců, než zjistili, že to není ono. Našli si jinou, v té vydrželi rok, pak ji majitelka prodala. A tak uspěli s pravým místem až napotřetí: šlo o vilu Lontar umístěnou ve venkovské části Bali zvané Saba, kterou ještě turismus nestihl tolik proměnit.
To bylo září 2019 a zdálo se, že se vše konečně ubírá správným směrem. Jenže všichni dobře víme, že začátek roku 2020 mnohé plány naboural – a ten Lázňovských nebyl výjimkou. Přišel covid a s ním i těžké časy.
Hoteliérský segment dostal kvůli zavřeným hranicím ránu po celém světě, leckde ji ale aspoň trochu zacelili domácí cestující. Ale co na Bali? To je na mezinárodním turismu závislé, ovšem hranice se s příchodem koronaviru nemilosrdně uzavřely.
„Všechny peníze, které jsme do té doby z provozu vil našetřili, padly na náš život a provoz vily Lontar během uzávěry,“ vzpomínají manželé. Než lockdown skončil, došlo i na menší půjčku. Až na začátku roku 2022 se Bali postupně začalo otevírat.
Když se zahojily finanční rány, vycítili manželé další příležitost. Pronajali si další dvě vily, a to v pravý čas. Zároveň se totiž dohodli na spojení s Amazing Places, které tisíce kilometrů vzdálený projekt přiblížilo českým turistům.
Právě na ně přitom manželé míří především. „Hosté Báby na Bali mají víceméně po celou dobu pobytu podporu v podobě českého zázemí. Pomáháme jim s vyhledáváním letenek, vyzvedneme je na letišti, máme k dispozici i řidiče, co umějí česky,“ vyjmenovává Petr Kotík, zakladatel Amazing Places.
Pronajmout si můžete buď pokoje, nebo bungalovy. A jak Kotík připomíná, na místě navíc čeká i český personál. „I proto sem přijíždějí lidé, kteří by se za normálních okolností sami do této destinace nevydali,“ dodává.
Tahle taktika se vyplatila. A trefila se do doby, kdy lidé po dlouhých obdobích omezení znovu zatoužili po dalekých cestách. I proto dnes Bába na Bali hledá hosty už na další zimu.
Cílem pro první rok spolupráce s Amazing Places byla padesátiprocentní obsazenost. Povedlo se ho naplnit už nyní. Hostitelé tak mohou vymýšlet, jak pobyt návštěvníkům ještě zpříjemnit, a zvažují přípravu soukromých večeří nebo třeba hodin jógy.
Michaela s Jindřichem se totiž neplánují vracet domů: „Sice se nám stýská, ale dnes může být člověk díky technologiím v kontaktu skoro neustále. Jindrovi se občas zastekne po lese, houbaření anebo po sněhu…“
A pozitiva pořád výrazně převažují. „Budoucnost určitě plánujeme tady, jsme tu spokojení, život plyne tak trochu pomaleji a nám nic nechybí.“
