Kdysi hrával na akordeon, pak na tubu, po víkendech objížděl trhy s balíky svého povlečení. Dnes, po více než třiceti letech, je značka Matějovský s tržbami přes půl miliardy špičkou v oboru. Zdeněk Matějovský má však ještě jednu velkou vášeň. Filatelii. Jeho sbírka známek je v českém i evropském kontextu unikátní.
To uvítání není úplně tradiční. „Nejsem si jistý, že mám nějaký příběh k vyprávění, ale když myslíte, tak pojďte,“ přivítá nás ve dveřích. Nejsou to ledajaké dveře a za nimi není ledajaké schodiště. Zdeněk Matějovský, majitel a zakladatel stejnojmenné firmy, již proslavilo ložní prádlo, přikrývky a další bytový textil, který značka Matějovský vyrábí tady v Semilech, ale také na dalších místech Česka i Evropy, nás vítá ve svém showroomu. Má ohromující design – a ohromující výhled. O design se postaralo studio Aukett Praha, o výhled zase okolní hory.
Jsme na severovýchodě Čech, nedaleko Liberce. Semily se rozkládají v hlubokém údolí Jizery a Olešky na severní hranici Českého ráje. Když ale chcete navštívit zakladatele a majitele firmy Matějovský, musíte se připravit na dlouhé stoupání. Jeho fabrika, výrobní haly, dílny i showroom se dnes rozkládají na více než čtyřech hektarech nahoře v kopcích. A stojí za to tam vystoupat. Panorámata hrající všemi odstíny zelené a modré jsou okouzlující. A příběh? Nemějte strach.
Zdeněk Matějovský má rád zeleň v okolí, ale i na dosah ruky. Jeho pracovnu i showroom zdobí živé zelené stěny z desetitisíců rostlin. Útulný dojem v pracovně zdejšího pana majitele zajistí taky vůně domácích koláčů. „Rybízové, ze zahrady, děvčata pekla v šest ráno,“ pochlubí se a hned nám lákavě vyhlížející ovocné řezy nabízí ke kávě.
Firmu Matějovský založil před více než třiceti lety. Dojem je ale dodnes naprosto rodinný, a právem – dnes už tu pracuje i další generace, potomci tohoto trojnásobného otce zakladatele. Jeho cesta k podniku, jehož tržby přesahují půl miliardy a který je už řadu let českou jedničkou v oboru, jejž mnozí na přelomu tisíciletí zcela zavrhovali, tedy v textilní výrobě, nebyla nijak přímočará.
„O textilu jsem nevěděl nic. Nic. Všechno jsem se učil za pochodu. Dneska si troufnu říct, že můžu o textilní výrobě přednášet na vysoké škole. Začátky ale byly tvrdé. No co, však jsme byli mladí a mladý člověk musí něco zkusit,“ vzpomíná Zdeněk Matějovský na začátky svého podnikání krátce po revoluci.
Zdeněk Matějovský nikdy neseděl s rukama v klíně, vždy byl činorodý. Původní povolání se ale diametrálně lišilo od odvětví, které ho nasměrovalo k dnešnímu úspěchu. „Jsem bývalý vojenský muzikant, hráč na tubu,“ překvapí tenhle vysoký muž, když se vrátíme k jeho profesním začátkům.
„Coby voják základní služby jsem hrál u Hudby Vysoké vojenské školy ve Vyškově. Udělal jsem přijímací zkoušky u posádkové hudby v Praze, která sídlila na místě dnešního Palladia, byla tam kasárna,“ líčí své začátky a člověk si mohutný dechový nástroj dokáže v rukou tohoto vysokého šedesátníka s širokými rameny vlastně ještě dnes docela dobře představit.
„Dnes už bohužel na tubu nehraju a doteď mě to mrzí,“ opáčí. Na hudbu však nezanevřel a podnikání si zpestřuje nástrojem, u nějž kdysi jako sedmiletý v hudební škole v rodném Jičíně začínal. „Rád hraju na harmoniku, udělal jsem si radost a před pár lety jsem si koupil italskou skandalku, akordeon Scandalli. Italové ty nástroje mají prostě nejdokonalejší, co se týče zvuku. Na tu si hraju, zavřu se doma a muzicíruju si pro sebe,“ směje se.
Hudbu má zjevně rád a je na své hudební kořeny hrdý. Lásku k umění považuje za věc, která ho dodnes silně ovlivňuje. „Muzikant má úplně jiný rozhled a cit. Pohled muzikanta na svět je zkrátka jiný,“ je přesvědčen Zdeněk Matějovský.
