Zní to divoce, ale na začátku všeho byl Brouk. Volkswagen. To nejslavnější, co Německo poslalo na silnice, by neexistovalo nebýt jeho. Třeba Porsche 911. Nebo Volkswagen Transporter. A taky Volkswagen ID. Buzz.

Ferdinand Porsche by asi koukal, kam se nápad na lidový vůz se čtyřmi koly pro dva dospělé a tři děti za skoro sto let posunul. Jeho Brouk po válce sice zaplavil Německo a rodiny z motorek přestěhoval do aut.

Jenže když jste byl pekař z Gersthofenu, který potřeboval převážet pretzle do Augsburgu, byl vám VW Brouk v té době jen o něco málo užitečnější než hluboko ve skříni schovaná vojenská knížka wehrmachtu. Potřebovali jste dodávku. Levnou, prostornou a spolehlivou dodávku.

Paradoxní je, že s řešením tohohle problému nepřišel Němec, ale nizozemský importér Volkswagenu Ben Pon. Když totiž na konci čtyřicátých let procházel fabrikou ve Wolfsburgu, všiml si, že se jí prohání několik aut, která si dělníci sami upravili z Brouka tak, aby měli na čem vozit palety s díly.

POHON: ELEKTRICKÝ ZADNÍCH KOL
VÝKON: 150 KW / 204 KONÍ
MAX. RYCHLOST: 145 KM/H
ZRYCHLENÍ (0–100 KM/H): 10,2 S
DOJEZD PODLE WLTP: 410 KM
HMOTNOST: 2471 KG
ROZMĚRY (D/Š/V): 4712/1985/1927 MM
ZÁKLADNÍ CENA: 1 593 854 KČ
CENA TEST. VOZU: 2 075 000 KČ

Ten nápad ho tak zaujal, že za šéfem automobilky Heinrichem Nordhoffem přišel s první skicou dodávky pro sériovou výrobu. Jeho nápad měl úspěch a v roce 1950 vyrazil do světa první Volkswagen Transporter. 

Pak už to jelo. Obrovská prodejní čísla v Evropě i v USA, kde navíc v šedesátých letech mladá generace zjistila, že ojetá dodávka z Německa nestojí moc, funguje dobře, vejde se do ní devět (i víc) lidí a dá se v ní přespat.

Forbes Digital Premium