Seznam položek, které zdražují vinou inflace, se zdá být prakticky nekonečný. Stejným směrem, tedy nahoru, by ale měly v Česku vyrazit i mzdy. Výchozím vodítkem může být takzvaný směrný růst mezd – plošné doporučení, jež pravidelně vydává Českomoravská konfederace odborových svazů.
„Klíčovými parametry jsou pro nás prognóza inflace a prognóza produktivity práce. A vývoj inflace nás bohužel předbíhá. To budeme samozřejmě muset zohlednit,“ říká předseda ČMKOS Josef Středula.
Středula zdůrazňuje, že skutečná vyjednávání se odehrávají na úrovni jednotlivých firem a zohledňují jejich konkrétní ekonomickou situaci, že uvedené číslo je zprůměrováno. Každopádně se však odhad výrazně zvýšil – o polovinu.
„Pro příští rok jsme na základě zářijových čísel navrhli směrný růst mezd pro kampaň kolektivního vyjednávání ve výši šesti procent,“ popisuje Středula.
„Jenže reálný růst produktivity práce odhadují pro příští rok ČNB 3,2 procenta a Ministerstvo financí 2,4 procenta. Při jejich současných odhadech inflace – tedy 5,6, respektive 6,1 procenta – to znamená, že by se nominální růst mezd mohl pohybovat v průměru okolo devíti procent,“ vypočítává.
Požadavky na rostoucí mzdy se zároveň protínají s obdobím, v němž většina firem řeší výrazně vyšší vstupy: poslední týdny hlavně ceny energií a poslední měsíce pak skokově zdražující materiály a suroviny.
„Cílem kolektivního vyjednávání je růst reálných mezd zaměstnanců, a když roste produktivita práce a roste firmě přidaná hodnota, tak nemůže růst pouze zisk, ale musí růst také mzdy. Výjimkou jsou samozřejmě situace, kdy je daná firma v ekonomických potížích a prioritou se stává zachování pracovních míst,“ říká Středula.
Proto podle něj kolektivní vyjednávání mají probíhat vždy s respektem k individuální situaci. „Odboráři by byli úplní blázni, kdyby si nesmyslnými požadavky mimo ekonomickou realitu zničili firmu, ve které sami pracují. Garantuji vám, že v celé České republice nenajdete ani jedinou, která by skončila svou činnost kvůli neúměrnému tlaku odborů,“ prohlašuje Středula.
„Zato tradičních a životaschopných firem, které skončily jen kvůli tomu, že byly nepřátelsky převzaty konkurencí a zavřeny, nebo se jich v rámci divoké i nedivoké privatizace zmocnili různí tuneláři, podvodníci a nemehla a dovedli je k často záměrnému krachu, najdete stovky a možná tisíce. V každém koutě České republiky,“ dodává odborářský předák.
V současnosti je ekonomickým tématem číslo jedna právě zmíněná inflace. Podle Středuly má ve velké míře původ v zahraničí. „Nynější výrazné inflační očekávání českých občanů je dále způsobeno neuváženou daňovou revolucí, kterou vláda provedla v minulém roce. V novodobé historii České republiky to nikdy nebyly mzdy, které by roztočily inflační spirálu,“ připomíná.
Vyjednávání o vyšších mzdách bývají z logiky věci založeny na kompromisu. Kompromis naopak není třeba hledat v tom, v jaké ekonomické situaci se Česko, Evropa i celý svět nacházejí. Často se používá pojem „dokonalá bouře“ – tedy souběh více negativních faktorů najednou.
„Nesporně zažíváme velmi vážnou dobu. Globální problémy se v ní propojují s konkrétními potížemi naší ekonomiky, která je ekonomikou doplňkovou, subdodavatelskou, podřízenou,“ říká Středula. „Obávám se toho, že budeme muset čelit jevům, na které jsme dávno zapomněli, jako je bída, energetická chudoba, nedostatek vody nebo bezdomovectví,“ varuje.
Podobně znepokojivé jsou podle něj i věci, které se ve statistikách přímo vyjádřit nedají. „Třeba to, že v naší společnosti existuje spousta ostrých štěpících linií. Mnohé z nich jsou uměle vytvářeny politiky, kteří na právě na rozdělování společnosti staví svůj politický úspěch,“ domnívá se Středula.
