Fenomén, vypravěč, mediální značka. Britský přírodovědec sir David Attenborough slaví 8. května sté narozeniny. Forbes při té příležitosti oslovil osm českých osobností, aby se vyjádřily k jeho celoživotní práci a dopadu na Česko.
televizní moderátor
Foto Václav Hodina
Vzpomenete si na moment, kdy jste ho viděl poprvé?
Myslím, že jsem ho poprvé neviděl, ale slyšel. První, co si vybavuju, je jeho hlas, až pak si vybavuju jeho tvář. Jeho hlas totiž dokáže ovládnout, okouzlit, získat, přitáhnout a vtáhnout do děje.
Čím vás ovlivnil?
David Attenborough je osobnost, která svojí prací ukazuje, jak se mění svět. On doslova a do písmene během svého života popisoval proměnu světa. Sto let nejenom jeho života, ale sto let života téhle planety. Popisuje jednotlivé proměny, které nebyly z velké části k dobrému. A jak říká, my jsme jenom součástí přírody, nic víc. A to má obrovskou pravdu.
Řekl jste, že je Attenborough fenoménem. Jak jste to myslel?
Není druhý David Attenborough. Dokázal něco, co nikdo před ním, a nejsem si jistý, že to dokáže někdo po něm. Jeho pracovní dráha je samozřejmě zajímavá i tím, jaké manažerské pozice vykonával v BBC, ve veřejnoprávním médiu. Vnímáme ho hlavně jako dokumentaristu, jako někoho, kdo popisuje přírodní svět a bere nás do něj.
U televize je problém, že je to jednosměrné médium. Televize něco chrlí na diváka, ale když posloucháte a díváte se na Davida Attenborougha, tak jste tam s ním, prožíváte to s ním. A v tom je fenomenální, dokázal ve svých dokumentech vytvořit to, že jsme byli na místě, že jsme to prožívali s ním. Nehledě na to, že u spousty zvlášť těch nových dokumentů, ty záběry jsou prostě úžasné, jsou prostě nádherné, alespoň mě zkrátka dostávají.
Poslední roky přešel od vyprávění krásy planety k varování. Kdy se podle vás změnil z vypravěče v hlas svědomí?
Já ho vnímám jako někoho, kdo upozorňuje na to, na co si máme dávat pozor a co máme chránit. I v těch starých dokumentech popisuje divočinu a říká: „Podívejte se, když neznáte divočinu, nemůžete ji chránit.“ Když si půjčím jeho slova, já bych si přál, aby naše planeta byla dvakrát tak velká a z poloviny na ní byla divočina. Já jsem u něj apel na ochranu přírody vnímal vždycky.
Čím vás osobně ve vaší práci inspiroval?
Inspiroval mě osobním postojem, kdy člověka bere na ta místa. Mně se na něm líbí, jak mi pomáhá prožít to, co mi ukazuje.
Mám úplně nejradši jedno staré video, kde stojí u tabule, má na sobě černý oblek, bílou košili, kravatu a stojí vlastně velmi často zády ke kameře. Porušuje spoustu televizních pravidel, která platí pro to, aby moderátor udržel pozornost diváka. Ale já jsem se až po těch šesti minutách znovu nadechl. Dokázal mě tak strhnout svým charismatem, stylem mluvy, svým hlasem, že to dokázal posunout někam úplně jinam. Nepotřeboval žádnou nádhernou grafiku, on to dokázal utáhnout celé sám. A za to si také zaslouží velký respekt.
Ví se o vás, že jste ho chtěl v Hyde Parku Civilizace. Jakou otázku byste mu chtěl položit?
Já bych chtěl, abychom si mohli připomenout tu proměnu světa za jeho života. To je podle mě obrovský odkaz Davida Attenborougha. Chtěl bych slyšet, jak vnímá budoucí svět, jak vnímá veřejnost, jestli se mu podařilo přesvědčit lidi, aby se o přírodu a její zachování zajímali.
Chtěl bych dělat rozhovor s Davidem Attenboroughem – člověkem. Vnímáme ho po zásluze jako ikonu, je fenoménem dokumentární tvorby a veřejnoprávního média, ale je taky člověk. Já bych chtěl v rozhovoru ukázat člověka Davida Attenborougha, který musel hodně obětovat pro to, abychom se mohli dívat do divočiny. Chtěl bych lidského Davida Attenborougha.
Jakub Kadlec
šéfredaktor nakladatelství Práh
Foto poskytl Jakub Kadlec
Jaký je celkový prodej knih David Attenborough na českém trhu za posledních pět let a jaký trend to ukazuje?
V celkovém součtu se za posledních pět let prodalo přes 40 tisíc knih od Davida Attenborougha a to do toho nepočítáme počty prodaných e-knih nebo audioknih. Je to číslo o to obdivuhodnější, že dvě ze sedmi vydaných knih v Prahu jsou modernizované reedice starších vydání, které už v Česku vyšly na přelomu osmdesátých a devadesátých let a tehdy jistě v desetitisícových nákladech. Jasně to ukazuje, že se jedná o nejuznávanějšího přírodovědce současnosti a svým způsobem fenomén doby.
Které jeho tituly patří v Česku mezi nejprodávanější a jaké jsou mezi nimi rozdíly v prodejích?
Nejprodávanější je stále Život na naší planetě, který vyšel v roce 2021 – hrálo tam roli více faktorů. Kniha byla doprovázena hojně sledovaným dokumentem na Netflixu a cílila na širší okruh čtenářů než ostatní (trochu víc specializovanější) tituly. Sir David tam navíc promítl svůj strach o osud planety a ten emocionální apel měl velkou odezvu.
Druhou nejprodávanější knihou je už nyní loňská novinka Oceán, kterou autor napsal se záměrem, že tím předá žezlo popularizátora ochrany přírody svému spoluautorovi Colinu Butfieldovi a pro Attenborougha půjde o poslední autorský titul, který kdy napíše. Vycházel k jeho 99. narozeninám. Třetím nejprodávanějším titulem jsou Výpravy na druhý konec světa, což je hodně dané i tím, že už jsou na trhu delší dobu. Vyšlo v roce 2022. Ale zároveň tím, že předchozí dva trochu vyvažuje svým více bezstarostným poselstvím.
Jak se knihy Davida Attenborougha dlouhodobě prodávají na českém trhu?
Daří se jim výborně, ale i kdyby nebyly tak komerčně úspěšné, vydávali bychom je stejně. Je to pro nás srdcová záležitost. Já osobně na dokumentech sira Davida vyrůstal, takže jsem vnímal jako velký dluh společnosti, že tu autorovy knihy tolik let zůstávaly bez povšimnutí.
V době vydání prvního titulu Život na naší planetě jsme si dali za cíl shromáždit co nejvíce autorových knih pod jednou nakladatelskou střechou, což často byla až investigativní práce. Autorovy knihy v zahraničí zastupují různé agentury. Ale celkem se nám to zatím daří. Nyní ke stým narozeninám vydáváme již sedmý titul Zkoušky života a snad ještě nekončíme.
Jaký podíl na prodejích jeho knih tvoří nové vydání versus dotisky? A jak často musíte jednotlivé tituly reeditovat nebo znovu spouštět do distribuce?
Nejúspěšnější jsou určitě knihy, které jsme vydávali plus minus souběžně s originálním vydáním jako novinky – Život na naší planetě a Oceán. Pak jsou velmi důležitým segmentem reedice starších vydání. Máme štěstí, že k reedici starších vydání přistoupili u těchto titulů i originální nakladatelé, takže všechna naše vydání jsou autorem modernizovaná a schválená, a nebylo do nich tedy nutné průběžně vstupovat a aktualizovat je. Dvě z těchto knih v Česku už vyšly na přelomu 80. a 90. let (Život na Zemi a Živá planeta, tehdy jako Planeta žije), ty jsme ale nechali kompletně nově přeložit a graficky upravit dle nejnovějších aktualizovaných podkladů – v mnoha ohledech už tak budou od devadesátkových vydání zcela k nerozeznání.
V čem podle vás knihy Davida Attenborougha české publikum oslovují?
Přes svou odbornost jsou velice čtivé, na čemž má podíl i překladatelka většiny z nich Jitka Jeníková. Mimochodem paní Jeníková se jako jedna z mála v Česku může pochlubit korespondencí s Davidem Attenboroughem, kdy s ním konzultovala některé odborné termíny a přišel jí od něj vlastnoručně psaný dopis.
Rozhodně nečekejte suché pojednání plné strohých faktů. Autor je špičkový vypravěč a dokáže čtenáře přesvědčit o tom, že se na Zemi dějí zázraky. Knihy navíc dokážou oslovit skupiny napříč generacemi a vlastně tak plní nevyřčené poselství sira Davida spojovat. Ideálně tak, aby mezi lidmi znovu začala panovat univerzální shoda, že naše planeta je to nejdůležitější, co máme, a musíme se tedy o ni patřičně starat.
Jitka Jeníková
překladatelka
Jak jste se k překládání jeho děl dostala?
Překládání mi nabídlo nakladatelství Argo. Měla jsem velkou radost, ráda jsem na to kývla.
Bylo to jiné než ostatní díla, která překládáte?
Bylo jiné v tom, že člověk samozřejmě chce učinit zadost autorovu stylu, jazyku a tomu, jakým způsobem vypráví. V knihách píše úplně stejným způsobem, jako když vypráví. Jakým způsobem hovoří, tak stejnou dikci má i v knihách. Když ho čtu, tak ho i slyším a myslím, že to mají i ostatní.
Samozřejmě jsem měla a pořád ještě mám pokaždé strach, abych měla správně veškerou terminologii, aby mi tam něco neuteklo. Ale mám naštěstí fantastickou redaktorku a skvělého odpovědného redaktora, kteří mi hlídají záda.
Nedávno jsem viděla nádherný mem o tom, že 8. května si David Attenborough musí přestat hrát s legem, protože lego je od 0 do 99 let. Tak třeba v LEGO upraví podmínky speciálně pro něj.
Jak jsou jeho knihy psány?
Doufám, že se mi daří zachytit esenci jeho jazyka. Je totiž velice poetický a je radost s ním pracovat.
Kolik jeho knih jste překládala?
Šest. Teď vyjdou Zkoušky života u příležitosti jeho narozenin. A ty doporučuju, kudy chodím. Je to naprosto fantastická, zajímavá, nesmírně napínavá a místy až těžko uvěřitelná kniha. Je to opravdu výjimečný a jedinečný člověk. Nedávno jsem viděla nádherný mem o tom, že 8. května si David Attenborough musí přestat hrát s legem, protože lego je od 0 do 99 let. Tak třeba v LEGO upraví podmínky speciálně pro něj.
Lenka Poliaková
ředitelka ZOO Praha
Já osobně mám Davida Attenborougha a jeho dokumentární tvorbu ráda, protože ta produkce je zkrátka dokonalá, naprosto profesionální – jako když se díváte na hollywoodský velkofilm, při jehož sledování se můžete soustředit pouze na děj, protože vás neruší žádná nedokonalost nebo nepromyšlenost.
Vedle relevantních informací, které divák získává, je tvorba většinou dostatečně emotivní na to, aby vzbudila zájem té nejširší veřejnosti, ale zároveň nepřechází do patosu. Současně se nebojí ukázat drsnou tvář divoké přírody, což je pro pochopení mnoha souvislostí a pravidel života na naší planetě velmi důležité.
David sám je charismatický, má příjemný hlas a dar umění zaujmout. To se dá pěstovat, ale základ musí být v člověku odjakživa. Výjimečnost tohoto muže tkví dnes už i v jeho věku a vitalitě, se kterou ho dosáhl. To je obdivuhodné samo o sobě, ale také to Davidovi dodává kredibilitu podobně jako třeba stejně mimořádné a bohužel již zesnulé Jane Goodall.
Vždyť komu by měli lidé naslouchat a uvěřit než vědcům, kteří pozorovali dopad lidského konání na planetu po dobu téměr jednoho století? Tu smutnou změnu viděli oba na vlastní oči, což jim v kombinaci s odborností dodává mimořádnou autenticitu a respekt.
Davidovo snažení předat lidem zprávu o stavu planety, o způsobech, jak jí pomoci, nebo zkrátka o fascinujících organismech, se kterými Zemi sdílíme, je obdivuhodný, v mnoha ohledech bezprecedentní a jistě vzbudil zájem o přírodu v tisících jednotlivých lidí všech věků, národů a kultur, avšak netroufám si tvrdit, zdali má měřitelný dopad na společnost či společnosti napříč světem. Můžeme jen doufat, že ano, a být mu vděční za to, že nikdy nepolevil.
zakladatel webu FlixPatrol, který měří sledovanost streamovacích stanic
Foto poskytl Tomáš Vyskočil
David Attenborough je jeden z mála dokumentaristů, který má první místo v titulcích, nebo je to dokonce dokument nazvaný podle něj. Je dost velkou ikonou v tom, co natáčí, a proto si od něj Netflix někdy před pěti šesti lety objednal víc věcí než jeden dokument, což je v kontextu Netflixu úspěch (v současné době je na českém Netflixu sedm dokumentů, pozn. red.).
Například dokument Gorilí příběh byl nejpopulárnější ve Velké Británii, v Irsku, na Novém Zélandu, v Nizozemí, Kanadě, Austrálii. Život na naší planetě, dokument z roku 2020, má deset až jedenáct milionů zhlédnutých hodin za poslední tři roky. Nemůže se to rovnat s velkými dokumenty, které jsou schopné ve stejné době udělat klidně 50 až 60 milionů shlédnutí. Ale mezi přírodními dokumenty tam moc konkurence mít nebude. Ostatně proto mu dál nabízejí, a proto pro ně dál točí.
vědkyně z Botanického ústavu AV ČR
David Attenborough (a jeho tým) reprezentuje moderní popularizaci vědy. Nejen, že inspiroval mnohé, aby se stali přírodovědci, ale také využil vědeckého poznání k tvorbě dokumentárních filmů, které nejen ukazují krásu přírody, ale jsou také zajímavé. Příběhy, které svým výrazným hlasem vypráví, jsou výsledky často mnohaletého bádání celých vědeckých týmů.
Vědci samozřejmě nejsou tak dobrými popularizátory, protože jsou hluboko ponořeni do řešení jednoho detailního problému a chybí jim čas, peníze a schopnosti dělat popularizaci v takovém rozsahu. Přírodovědné filmy Davida Attenborougha navíc zviditelňují bádání, které je dneska považováno za nedůležité, protože nepřináší žádný hmatatelný a – hlavně – zpeněžitelný výsledek. Je hnáno zvědavostí, touhou poznat svět, ve kterém žijeme.
Aplikace poznatků takového výzkumu jsou obvykle směrovány do ochrany přírody – přírody, kterou jako lidstvo nezbytně potřebujeme ke své existenci. Sám David Attenbourough také není jen popularizátor. Byl schopen využít popularity a znalostí získaných díky přírodovědným filmům k tomu, aby ukázal mizení přírody a ohrožení biodiverzity. To, že je tak významná postava, je dáno nejen jeho dlouhou kariérou, ale také jeho osobní morální integritou.
Jaký je podle vás nejzásadnější přínos Davida Attenborougha v tom, jak dnešní svět vnímá přírodu a planetu Zemi?
Abychom takovou otázku mohli jako vědci zodpovědět, potřebovali bychom paralelní vesmír bez Davida Attenborougha. Ale mohu-li jeho vliv subjektivně odhadnout, domnívám se, že jeho největším přínosem je zvýšení povědomí o tom, jak je příroda nádherná, že je v ní vše propojeno a že tyto krásu a komplexnost jako lidé ohrožujeme. Už to, že existuje spousta kulturních odkazů na jeho práci, svědčí o velkém vlivu.
Myslíte si, že Attenboroughův způsob vyprávění dokázal změnit chování lidí vůči přírodě, nebo spíš jejich emoce než činy? Proč?
Jeho hlas je tak populární, že existuje generátor jeho hlasu a spousta podvrhů jej využívá. Ale nejde jen o originální hlas, jde i o to, že lidé jej slýchávají hovořit o přírodě už 70 let (od roku 1957)! Jistě, většinou jsou to emoce, ale já věřím, že emoce jsou nutné pro činy. Když víte, že kaluž není jen obyčejná nádrž vody, ale je v ní spousta různých organismů, kteří žijí zajímavé životy, přistupujete k té kaluži trochu jinak.
Co podle vás dělá Davida Attenborougha tak výjimečným komunikátorem vědy a přírody napříč generacemi a kulturami?
Je to určitě přístup, kdy přírodopisný film neukazuje jen krásné živočichy, ale hovoří i o těch neznámých a na první pohled nezajímavých. A hlavně, vypráví o jejich způsobu života a jeho provázaností s prostředím a ostatními organismy. Přírodovědných filmů existuje mnoho, ale David Attenborough (a tým, který s ním pracoval) nastavil nová pravidla tohoto žánru. Místo prostého výčtu, co na obrazovce vidíte, začal popisovat něco, co je nám blízké a co dovedou pochopit lidé na celém světě. Například jak ten daný druh získává potravu, jak si namlouvá partnera, zakládá rodinu.
Jaký odkaz podle vás David Attenborough zanechává současným lídrům, vědcům a médiím?
Doufám, že pro lídry je to vzkaz burcující, jestli tedy jsou schopni reflektovat svůj dětský úžas na přírodou, kterou jim sir David představil. Pro vědce, konkrétně pro přírodovědce, kteří přímo zkoumají živočichy, rostliny, jejich prostředí a život, byl možná sir David ten důležitý impulz pro výběr kariéry. Pro média je to určitě vzor, jak dělat popularizaci, tím myslím hlavně jít opravdu do hloubky a poradit se o tématu s odborníky.
I když samozřejmě bude vždy záležet na rozpočtu, který je k dispozici, ale i u nás máme příklady skvělých přírodopisných filmů, které byly určitě inspirovány filmy sira Davida, například film Planeta Česko nebo Živý plášť planety Země. Ale existuje jich mnohem více a mají svůj festival, třeba Academia film Olomouc, jehož letošní ročník skončil před několika dny.
V čem vidíte odkaz nebo dopad jeho práce u nás?
To je samozřejmě těžké odhadnout, protože jeho vliv se už táhne přes několik generací. Navíc bude asi univerzální napříč zeměmi: jak dělat zajímavou popularizaci vědeckých poznatků, upozorňovat na krásy přírody, i té skryté našim očím, myšlenka, že ochrana přírody není nějakým sentimentálním hnutím, ale nezbytným nástrojem pro zachování života na naší planetě.
Mě určitě ovlivnil, i když jsem jako botanička chtěla někdy být takovým Attenboroughem pro svět rostlin. Samozřejmě že BBC vydalo i přírodovědné filmy o rostlinách, ale to bylo mnohem později, kdy jsem už botaničkou byla.
terénní bioložka a ekoložka Biologického centra AV ČR a Přírodovědecké fakulty JČU v Českých Budějovicích
Vzpomínám si na období, kdy jsem byla ve třetím ročníku doktorského studia. Měla jsem za sebou zhruba rok a půl terénní práce na Papui Nové Guineji a během zimního semestru jsem se opět účastnila přednášek. Zároveň jsem organizovala větší expedici pro kolegy, kteří mě měli v terénu zastoupit, a proto mi často volala neznámá zahraniční čísla.
Nepřekvapilo mě tedy, když mi jedno takové číslo zazvonilo cestou na přednášku. Jen jsem se krátce pozastavila nad předvolbou, kterou jsem si v duchu přiřadila k francouzským botanikům, se kterými jsme měli spolupracovat. O to větší byl můj šok, když jsem při průchodu vestibulem budovy B zaslechla v telefonu hlas manažera týmu Davida Attenborougha. První věty jsem téměř nevnímala a až po mé žádosti o jejich zopakování a po nádechu mi došlo, s kým to vlastně mluvím – a že se mnou (!) chtějí diskutovat přípravy budoucího filmu o rajkách.
Brzy se ukázalo, že vědecký a filmařský svět fungují trochu odlišně. Zatímco já jsem dokázala potvrdit, kde daný druh ptáka žije a že je možné kameramany do lokality dovést, tým BBC se okamžitě ptal, zda bude pták na místě v konkrétním čase a zda budou čtyři dny natáčení stačit k pořízení záběrů. Po několika telefonátech jsme se proto raději domluvili na osobním setkání „na půli cesty“ – v pražské kavárně Slavia.
Na společný brunch (který se nakonec protáhl do odpolední kávy) za mnou přiletěli dva kameramani a producent připravovaného filmu a velmi detailně jsme plánovali jednotlivé scény. Překvapila mě jejich hluboká znalost biologie i preciznost požadavků. Mým úkolem bylo zajistit, aby naši místní asistenti z Binatang Research Centre dokázali najít konkrétní druh rajky ve správný čas, v přirozeném prostředí a bez vyrušení – a ideálně umožnili i záběr z přesně definovaného úhlu.
Do té doby jsem například netušila, že některé druhy rajek při námluvách pracují s výrazným rozšiřováním zorniček a specifickými pohyby hlavy. Najednou bylo potřeba zajistit, aby kameraman zachytil právě tento moment – dokonce s požadavkem, že by to rád dělal pod úhlem zhruba 40 stupňů od země. Dodnes mě fascinuje, že se nám nakonec skutečně podařilo takové záběry zajistit víceméně podle plánu, který vznikl tehdy u stolu ve Slávii.
Se sirem Attenboroughem jsem se během samotného natáčení osobně bohužel nesetkala, na rozdíl od našich asistentů, ale několikrát jsme spolu telefonovali. Diskutovali jsme mé reálné poznatky z terénu versus teoretické představy a nápady produkce. I když šlo o pracovní spolupráci, zůstává pro mě tato zkušenost především milou a trochu nečekanou vzpomínkou na propojení vědy a filmařského světa a na specifickou moudrost tohoto velikána.
Vlastní záběry se objevily v Planet Earth II a díky této prvotní spolupráci s týmem BBC Davida Attenborougha jsem se později dostala k natáčení filmu Dancing with the Birds pro Netflix, tentokrát již se Silverback Production a bez pana Attenborougha.
Jaroslav Petr
biolog, bioetik a popularizátor vědy
Foto poskytl Jaroslav Petr
Jaký je podle vás nejzásadnější přínos Davida Attenborougha v tom, jak dnešní svět vnímá přírodu a planetu Zemi?
David Attenborough umí ukázat přírodu velmi komplexně. Přitom často prezentuje drobné příběhy o dění v přírodě, které by v podání někoho jiného vyzněly jen jako zajímavost pro pobavení. Jeho umění tkví v tom, že takovou konkrétní informaci zasadí do kontextu, a dodá jí tak na váze. Demonstruje na ní často děje, které mají globální význam.
Myslíte si, že Attenboroughův způsob vyprávění dokázal změnit chování lidí vůči přírodě, nebo spíš jejich emoce než činy?
Emoce Attenborough zcela jistě vyvolat umí a také je vyvolává. Ale to je dobře, protože k činům nás často vyprovokují právě emoce. Účinnost zcela jistě není stoprocentní, ale i kdyby u každého druhého vzbudil emoce a polovinu z nich to pohnulo k nějakému skutku, nebo dokonce činu, tak to rozhodně není málo. Na mladou generaci – a že jich za jeho profesní dráhy už bylo – působí vždycky hodně silně.
Co podle vás dělá Davida Attenborougha tak výjimečným komunikátorem vědy a přírody napříč generacemi a kulturami?
Toho je víc. Je to celý komplex. Zaprvé je to perfektní příprava. Když čtete jeho knihy nebo sledujete jeho filmy, tak před vámi vlastně defilují špičkové vědecké studie. Jejich výsledky ale umí Attenborough se svým týmem přeměnit na příběh o rostlině, živočichovi nebo i geologickém procesu. To je klíčové, protože ze suché vědy se stává malé drama. A příběhy jsou přitažlivé pro všechny generace a kultury. To máme my Homo sapiens v DNA.
Jaký odkaz podle vás David Attenborough zanechává současným lídrům, vědcům a médiím?
Za lídry bych nechtěl mluvit. Mám dojem, že u nich Attenborough emoce ani činy nevyvolává. Vědcům ukazuje, jak se dají výsledky jejich práce sdělit všem kolem. A to je hodně důležité. Dneska se často mluví a píše o „komunikaci vědy“ a pořádají se na to sympozia a semináře. Ale ono stačí číst Attenboroughovy knihy nebo sledovat jeho filmy a dostáváme jednu lekci z „komunikace vědy“ za druhou. Pro média, aspoň ta populárně vědecká, je Attenboroughova práce vzorem.
V čem vidíte odkaz nebo dopad jeho práce u nás?
Myslím si, že u nás mají velcí popularizátoři vědy, jako je David Attenborough, jako byla Jane Goodall, nebo jako je první mezi českými popularizátory Jiří Grygar, velký respekt. Jsou to autority, jejichž názory významná část populace nebere na lehkou váhu, ať už se vyjadřují k čemukoli. Attenborough a další mají určitě podíl na tom, že dneska máme i u nás nemalou část populace, které není příroda lhostejná a která je ochotna pro ni něco udělat.
