Víc než osm stovek drogerií, stovky prodejen s chovatelským zbožím u nás i v zahraničí, stovky poboček operátora… Za jejich podobou i vznikem stojí česká firma Moris design Radomíra Klofáče a jeho dvou synů.
Podnikatelská story rodinné firmy s ročním obratem šplhajícím k 600 milionům korun je zkrátka barvitá. Aby ne, když barvami také začala.
Prvním velkým byznysem, do kterého se tehdy dvacátník Radomír Klofáč s dalšími dvěma společníky na začátku devadesátých let pustil, byla výstavba práškové lakovny. Jako vklad měl k dispozici šedesát tisíc a uspěl.
Se společníky však nevydržel dlouho a raději se vydal na podnikatelskou dráhu, po které mohl kráčet sám. Kudy cesta povede, nevěděl, ale pomohla doba, která o internetu ještě neměla tušení.
„Hledal jsem v jednom českém městě nějakou firmu a štvalo mě, jak špatně je všechno značené. Tenkrát žádné aplikace s mapami v mobilu nebyly. Nebyly ani ty mobily,“ směje se Klofáč. Přišel proto s nápadem, jak na tom vydělat.
„Nabídl jsem městům, že jim všechny nekomerční městské objekty označím zdarma a města mě za to nechají dvacet let provozovat komerční plochy. Za jednu plochu pro město pět ploch pro mě,“ popisuje tehdejší byznys plán, který uspěl v Plzni, Českém Brodě a Čáslavi.
Poprvé se tak potkal se signmakingem – oborem zabývajícím se zjednodušeně řečeno výrobou reklam. A zalíbil se mu natolik, že se do něj rozhodl pustit sám.
Foto Michael Tomeš
Radomír Klofáč rozjížděl byznys zkraje devadesátých let
„Na jaře 1997 jsem v jediném vydání Annonce sehnal prostory, grafika i plotter na výrobu samolepek. Později ještě přibyl sítotisk a výroba světelných reklam. Zkušenosti jsem neměl žádné, ale ochota na sobě makat byla velká,“ ohlíží se. A výsledky se dostavily.
Na stole přistála zakázka na rebranding více než sto šedesáti prodejen Kodaku, jemuž na záda dýchal bankrot. „Tehdy jsme zjistili, že víc peněz než na práci na výloze a vývěsním štítu je na práci uvnitř prodejny,“ říká Klofáč. Přišla tak další byznysová otočka: Moris začal měnit interiéry obchodů svých zákazníků.
Z této éry si Klofáč vybavuje ještě jednu zakázku: v roce 1998 probíhaly v Česku parlamentní volby a volební tým ODS vymyslel gigantický billboard s Václavem Klausem na Letenské pláni.
„Přišli lidi z BigBoardu, že mají vytištěný banner velký dvě stě metrů čtverečních složený z pruhů deset krát dvacet metrů, které je potřeba do druhého dne slepit. Sice jsme to nikdy nedělali, ale nabídli nám dvacet tisíc za noc, tak jsme na to kývli,“ vypráví Klofáč.
S kolegy tehdy v drogerii nakoupili stovky tubiček lepidla, do studia přenesli role dohromady vážící tři metráky a začali lepit.
„Táhlo se to, tak jsme se kolem půlnoci začali povzbuzovat šampaňským. Jenže kolega kopl do lahve a Klaus měl najednou na obřím kníru obří flek. Okamžitě jsme všichni vystřízlivěli. Totální konec,“ směje se Klofáč. Problém nakonec vyřešily fixy a trocha výtvarného talentu, takže zakázku se podařilo dokončit a nikdo si ničeho nevšiml.
„Proběhlo odhalení na Letné a asi za hodinu koukám na zprávy a vidím, že billboard se roztrhal. To už ale nešlo za námi. Byla poddimenzovaná konstrukce, poničilo se lešení a plakát se roztrhal. Dostali jsme dalších dvacet tisíc a celou noc jsme to lepili znovu,“ pokračuje Klofáč.
„Zase to tam pověsili, ale někdo jim to hned rozřezal, takže billboard sbalili a za týden už tam místo Klause visela fotka Petra Čtvrtníčka. Tu jsme ale bohužel už nedělali my.“
Moris design rostl, přibývaly strategické zakázky, zaměstnanci i vlastní výrobní areál v pražské Michli. Problémy přinesla až krize v roce 2009, kdy firmě začal radikálně klesat obrat. Radomír Klofáč ale udělal opak očekávatelného – toho, co mu radili účetní a co banky téměř vyžadovaly.
„Nikoho jsem nepropustil, naopak jsme do lidí investovali skrze různá školení a pořídili jsme i nové technologie. Chtěl jsem být připravený, až krize skončí,“ říká muž, kterému krok vyšel.
Jakmile krize odezněla, začala síť drogerií Teta s více než osmi sty pobočkami hledat někoho, kdo by pro ni kompletně vymyslel moderní podobu prodejen a provedl i jejich postupnou, ale rychlou přestavbu. Klofáčova firma vyšla z hledání vítězně.
„Byli jsme připravení personálně, technicky i prostorově. Oproti konkurenci nám kromě jiného pomohlo i to, že jsme v naší hale dokázali postavit novou drogerii, kde jsme všechno půl roku vyvíjeli a testovali,“ přibližuje podnikatel.
Vyvinout, postavit a odzkoušet takovou ukázkovou prodejnu je od té doby u podobně zásadních zakázek v Moris design pravidlem. Když byla podoba drogerie schválena, zaměstnanci vyrazili do krajů a začali pobočky předělávat.
„Za půl roku jsme jich stihli stovku a pokračovali dál a dál. V součtu to pro nás mohla být zakázka za miliardu,“ odhaduje Klofáč cifry u největší zakázky v historii firmy.
V prodejnách Teta se objevily dětské koutky nebo automaty na kávu zdarma. A aby si ji především zákaznice mohly při nakupování v klidu vypít, nákupní vozíky dostaly integrovaný držák na kelímek. Výsledek? Nákupní doba se v průměru ze dvou minut zvýšila na osm a tržby v síti Teta vyrostly meziročně o víc než čtvrtinu.
„Nový design prodejny obecně vydrží aktuální zhruba pět až sedm let. Návratnost investice se ale počítá v měsících,“ upozorňuje obchodní ředitel Adam Klofáč. Jemu a jeho bratrovi Filipovi na pozici výkonného ředitele otec nedávno věnoval po deseti procentech firmy.
Sám zakladatel už se účastní jen strategických rozhodnutí a víc času věnuje oblíbenému jachtingu.
Moris design za dobu existence stihli zakázky například pro Sportisimo, mobilního operátora O2 nebo síť Super zoo. U všech šlo o kompletní rebranding a přestavbu prodejních prostor, což je služba, kterou Klofáčův tým dělá kompletně na klíč.
Zákazníky jsou dost často firmy, které už nějakou dobu fungují, ale jejich vedení má pocit, že jim konkurence dýchá na záda. Nebo si prostě uvědomí, že už nejdou s dobou.
„Naším úkolem je takový brand minimálně vrátit zpátky do sedla, ale v ideálním případě přijít s něčím, díky čemu konkurenci přeskočí,“ říká Filip Klofáč. Příkladem může být samoobslužná prodejna Super zoo v Týně nad Vltavou, kterou majitel řetězce s chovatelskými potřebami Dušan Plaček otevřel minulou zimu.
„Samoobslužné prodejny jsou segment, ve kterém jsme mezi prvními a určitě ho chceme dál nabízet u nás i v zahraničí,“ tvrdí Filip Klofáč. „Spokojené jsou obě strany. Zákazníkům ke vstupu a nákupu stačí mobil a aplikace,“ popisuje.
Foto Michael Tomeš
Otec se syny, kterým věnoval po deseti procentech firmy
Česká republika začíná být pražské firmě se sto čtyřiceti zaměstnanci malá. U zakázek funguje jako generální dodavatel, který zařídí ideovou podobu i stavbu.
„Náš hlavní produkt je komplexní balík služeb a produktů, což je náročné na počet procesů a lidí. Potřebujeme mít například designéry a grafiky, ale i truhláře a zámečníky. Mohli bychom si je najímat, ale pak bychom těžko dokázali udržet dostatečnou kontrolu a s tím spojenou kvalitu,“ vysvětluje Filip Klofáč.
Aby se ale taková firma uživila, musí podle něj zamířit na větší a bohatší trhy, konkrétně do Německa a Rakouska. „Jsme zkrátka už moc velcí na to, aby nás Česko a Slovensko uživilo.“
Další kroky Moris design povedou hlavně synové, kteří ve firmě začínali „na dvoře se smetákem“, jak říká jejich otec. Do ředitelské kanceláře tak ani jeden nenaskočil, aniž by si firmu neprošel takzvaně odspoda.
Zanedlouho se navíc možná přidá i třetí z Klofáčových potomků: zatím ještě náctiletá dcera, která studuje design. „Jeden syn se stará o obchod, druhý o výkonné řízení a dcera jako tvůrčí element… To by bylo hezké, kdyby to tak dopadlo,“ plánuje další předávání moci otec zakladatel.
