Na „espézetce“ má napsáno AI 2100. Snad jako připomenutí (nebo varování?), že umělá inteligence to tady na Zemi bude mít za 80 let celé pod kontrolou. „Automatické řízení lze aktivovat za jednu minutu,“ hlásí mi a na dálnici A9 u Mnichova se chystá předvést, co dokáže. Říkají mu Jack a je to vůz z budoucnosti. Umí totiž řídit za vás. Tedy pokud se zrovna na zem nevylila celá obloha…

Po runwayi letiště Franze Josefa Strauße právě roluje Airbus A380, největší dopravní letadlo současnosti. Dost možná míří za oceán a dost možná jeho kapitán v jednu chvíli předá knipl strojům, které to za něj pohlídají. Jenže to vše 30 tisíc stop nad mořem a ne tady dole, kde vedle sebe teď pádí čtyři jízdní pruhy, stovky aut a taky… bacha, kamion!

Můj navigátor bleskově strhne volant zpět, protože těch 8 tun železa na pravoboku nemá chuť našemu Audi A7 Sportback, kterému se do „očí“ dostala voda, uhýbat. Nad Mnichovem se roztrhla obloha a Jack tápe, osciluje od čáry k čáře a hledá.

Má v sobě zabudovaných 23 senzorů – radar, laser i ultrazvuk –, v kufru 100 kilo počítačů za půl milionu eur, které to všechno řídí a díky nimž vidí 360 stupňů kolem. Tedy viděl by, kdyby se silnice tolik neleskla a bílé čáry byly na tom asfaltovém zrcadle pro jeho zrak rozpoznatelné.

kufr

To dvě moje oči za dioptrickými brýlemi jsou teď vykulené. A to jako dost! A vaše by byly určitě taky, protože jet bez držení volantu osmdesátkou po autostrádě (že to není žádná rychlost? věřte, že je!) a povídat si z očí do očí s inženýrem na zadním sedadle, to vaše auto nejspíš neumí. Pokud tedy není jako Jack ve třetím levelu školy automatického řízení.

V dnes stále ještě nejobvyklejší úrovni 0 je řidič odpovědný za vše, úroveň 1–2 přináší asistenčními systémy, třeba senzory pro udržení se v pruhu, ale šofér je stále hlavním činitelem za volantem. Jackova trojka znamená, že řidič může předat kontrolu nad řízením autu, ale stále musí sedět u kormidla a být připraven zasáhnout (jako u toho kamionu). Zbylé tři úrovně, kdy bude řízení už plně na vozu, jsou otázkou více či méně vzdálené budoucnosti. Jaké? Přece se to píše na té SPZ.

volant

Celé kouzlo spočívá ve dvou knoflících na volantu. Jakmile Jack svolí – při křížení dálnic nebo v opravovaném úseku je to ještě na vás –, současně zmáčknete oba dva, rozsvítí se modrá lišta nad palubní deskou, volant o pár centimetrů zajede do přístrojové desky, vzdálenost od vozu před námi se upraví na polovinu aktuální rychlosti a… ono to vážně řídí samo.

Zkuste dělat něco, co za volantem běžně neděláte, hecuje technik Audi, ale obavy jsou silnější. „První tři dny jsem to měl stejně,“ říká, ale jestli myslí, že tím někoho uklidní, tak ne. Je to tak zvláštní, když volant svírají neviditelné ruce a malinko nervózně s ním těkají. Ruce na kolenou jsou raději pořád ve střehu, protože co kdyby. Posledních 15 let jsem jinak než s rukama „za deset tři“ na volantu neřídil.

Pak, to aby mě přesvědčil, inženýr na obrazovce ukazuje pohled skrze Jackovy oči. Už jste asi někdy za jízdy psali SMS, že? Takže znáte takové to nervózní přeskakování očí z displeje na provoz před sebe a zpět. Zrovna tak se mi nedaří překonat tu vnitřní potřebu mít dění před sebou pod dohledem.

ja

Jack je naprogramovaný defenzivně a kultivovaně, takže všech svých 218 koní drží na uzdě. Což možná bude problém pro vaše ego, když všichni kolem jedou „co-to-dá“. Jenže Jack je natolik chytrý, že sám vyhodnocuje, jestli by předjíždět bylo efektivní a ekonomické. Jen jedinkrát dupne na plyn a najednou je na tachometru 120, což už je vážně stresující pocit, když uvážíte, že to nemáte pod kontrolou (ta se vám vrátí, když se dotknete volantu nebo některého z pedálů).

Znáte ten slogan? Vorsprung durch technik, říká Audi. Svůj koncept vymyslelo před čtyřmi lety a dnes má na tachometru 111 tisíc a něco kilometrů. To znamená, že se autonomní řízení na německých dálnicích testuje opravdu hodně, a co je nejdůležitější – Jack má pořád původní plechy. Jenže svůj um umí zatím demonstrovat jedině právě na dálnici a pouze v Německu, kde je už legislativa dál než ta česká.

A jak těch zhruba 60 minut v Jackově společnosti popsat? Asi jako bungee jumping. Kdy stojíte na mostě, chystáte se k odrazu a přesvědčujete se, že to klapne. Automatické řízení aktivováno, zahlásí Jack a bere si volant do své moci. Je to zvláštní, nezvyklé, ale současně impozantní. Zdá se, že právě vjíždíme do budoucnosti.