Představte si svět, ve kterém elektrickou energii nebudou produkovat jen obrovské jaderné či uhelné elektrárny, přerostlé větrníky či hektarová pole osázená slunečními panely, ale nenápadná válcovitá zařízení velikosti větší zasedačky. Podle mnohých expertů patří budoucnost energetiky modulárním jaderným mikroreaktorům. A Češi v nich patří ke světové špičce.
„Malý reaktor nemůže nahradit ten velký v Dukovanech. Ale pokud se držíme plánu, že v roce 2050 má být uhlíková stopa nula, je to určitě součást řešení,“ myslí Marek Ruščák, vedoucí projektu modulárních jaderných reaktorů z Centra výzkumu Řež.
Malými reaktory se rozumí ty s výkonem do 300 megawattů – mikroreaktory mají výkon kolem 20 megawattů. Pro srovnání, jeden ze čtyř velkých dukovanských reaktorů produkuje megawattů 510. Výhoda malých modulárních reaktorů spočívá v jejich jednoduchosti, což má mít pozitivní dopad na cenu, výrobu i bezpečnost.
„Složitost velké elektrárny typu Temelína je její největší nevýhoda. V modulárním reaktoru nemáte žádnou změť trubek. Součásti lze vyrábět ve velkých sériích, jejich kompletace je snadná. Zjednodušeně si představte skládání skříní z Ikey,“ naznačuje ani ne třicetiletý jaderný inženýr. Sám však přiznává, že vývoj a následné zavedení do praxe jsou běh na dlouhou trať.
Marek Rusčák z Řeže | Foto Michael Tomeš
Nejdál je v tomto ohledu americký NuScale se svým projektem malých lehkovodních reaktorů. Firma by měla získat licenci v roce 2026. První spuštění provozu lze očekávat o pár let později. Češi jdou nicméně se svým projektem ještě dál, neboť zdejší výzkum se týká mikroreaktorů čtvrté generace do 20 megawattů.
A ty mají být ještě menší než reaktory americké. Navíc jsou unikátní v tom, že místo vody používají k přenosu tepla sůl. Ta má v mnoha ohledech lepší vlastnosti.
Model reaktoru od společnosti NuScale Power
Jeden mikroreaktor o výkonu 20 megawattů by obsloužil na 16 tisíc domácností a mohly by jej provozovat velké firmy, města a vesnice. V reálu by mohlo jít o objekty velikosti výměníkových stanic, dobré známé z městských sídlišť.
Podle vlastností se zatím jeví nejlépe využití modulárního mikroreaktoru v teplárenství. Cenu zatím inženýři nechtějí odhadovat, neboť do ní vstupuje příliš mnoho těžko předvídatelných faktorů. „Teprve ladíme design,“ dodává Rusčák. „Myslím, že naše reálné zavedení do provozu může být tak 10 let po Američanech.“
Současný projekt zároveň navazuje na několik dalších v oblasti nukleárních výzkumů. „Máme tu náskok. Česko je unikátní ve své základně v oblasti jaderné energetiky. Tolik expertů a specializovaných firem má málokterá země,“ vysvětluje mladý vědec.
„Máme tu kapacity s přímou zkušeností se stavbou jaderných elektráren. To dělá z Česka zemi, na kterou se obrací pro informace i mnohem větší a bohatší státy,“ konstatuje Rusčák. Podle něj pomáhá i fakt, že v Česku má jádro nesrovnatelně lepší reputaci než v jiných zemích.
Text vyšel v jarním vydání speciálu Forbes NEXT.
