Představte si, že brouzdáte nejnovějšími pracovními nabídkami softwarového giganta z Redmondu, uvažujete o menší životní změně, a najednou narazíte na pozici jaderného experta.

A nenechte se mýlit, opravdu nejde o experta na linuxové jádro, jakkoli to má minimálně v některých divizích Microsoftu stále potenciál vyvolat štěpnou reakci. Mluvíme o nefalšované jaderné energii, byť uvedená pozice je spíše manažerská – hledá se zatím „jen“ hlavní programový manažer či manažerka jaderné technologie.

Práce to není pro každého: vedle alespoň bakalářského vzdělání se předpokládá minimálně šest let praxe v jaderném průmyslu. A vedle technických otázek se musíte rovněž orientovat v souvisejících zákonech, protože vám na hlavu spadne také veškerá regulatorní zátěž.

Podle popisu ten či ta, kdo uvedenou práci získají, budou zodpovědní za vypracování a realizaci celosvětové strategie Microsoftu pro malé modulární reaktory (zkráceně SMR) a mikroreaktory. Těmi by chtěl softwarový gigant do budoucna pohánět svá energeticky nejhladovější centra: cloudové služby a umělou inteligenci.

Exponenciálně rostoucí spotřeba datových center a nutnost jejich chlazení, které ukrajuje z celého koláče spotřeby nejvíce, začíná Microsoft přerůstat přes hlavu – a zjevně nejen jemu.

O malých modulárních reaktorech coby budoucnosti energetických jedlíků v podobě datových center se začíná hovořit čím dál tím více. A navzdory skutečnosti, že na jejich reálné nasazení si zatím nikdo netroufl (nejblíže spuštění je čínský Linglong One, který prošel letos v červenci finálními zkouškami), někteří z největších hráčů v oboru už s moduláry počítají.

Podle mezinárodní agentury pro energii se od roku 2015 do roku 2022 zvýšilo vytížení datových center o 340 procent a energetická spotřeba navzdory efektivnější elektronice i chlazení stoupla (po vyloučení těžby kryptoměn) o dvacet až sedmdesát procent.

V řeči tvrdých dat to znamená nárůst z dvou set terawatthodin ročně před osmi lety na dnešních 240 až 340 terawatthodin. Jde sice o zhruba procento světové energetické spotřeby, podstatný je ale trend – a ten se rychle zhoršuje. S masivním nasazováním velkých jazykových modulů a dalších prvků umělé inteligence totiž růst spotřeby začíná připomínat start rakety.

Zastánci malých modulárních reaktorů tvrdí, že SMR přinášejí hlavně samá pozitiva a sociální jistoty. Lze je totiž bez masivních investic a zdržení nasadit na místech, kde dnes dosluhují elektrárny na fosilní paliva a není tak potřeba složitě budovat nové připojení k síti. Výrazně menší složitost modulárů také přináší potenciálně nižší riziko selhání nebo lidské chyby.

Průměrný modulár má vyprodukovat pětatřicet megawattů energie prakticky bez provozní uhlíkové stopy. I to je důvodem, proč se po SMR a mikroreaktorech stále častěji poohlížejí technologičtí obři, usilující o dosažení nulové uhlíkové stopy. Jenže podle Vladimíra Wagnera z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR je vše složitější.

„Podobně jako u obnovitelných zdrojů i jaderné zdroje nějakou uhlíkovou stopu mají: je dána způsobem jejich výstavby a těžbou a přípravou jejich paliva. Jsou to tedy zdroje nízkoemisí, ne bezemisní. Jejich uhlíková stopa je srovnatelná s uhlíkovou stopou větrných a solárních zdrojů,“ vysvětluje Wagner.

Ve hře také zůstává otázka, co s vyhořelým palivem – a jak v komerčním provozu vyloučit, že se za žádných okolností nedostane do nepovolaných rukou. Rozpad vyhořelého paliva na bezpečnou úroveň radioaktivity trvá zhruba od tří desetiletí do čtyřiadvaceti tisíc let v závislosti na zdroji paliva.

Vyhořelé palivo z modulárních reaktorů tak bude muset být součástí programu nakládání s jaderným odpadem každé jednotlivé země. Když vezmeme v úvahu, jaké potíže a veřejné protesty již dvacet let provázejí snahu Správy úložišť radioaktivních odpadů najít vhodné hlubinné úložiště u nás, komerční provoz více jaderných reaktorů se představuje o to hůře.

Převažují tedy benefity využití SMR nad riziky a náklady? „To můžeme posoudit, až budou k dispozici komerční nabídky. Hlavním úskalím je právě neexistence komerčních modelů na trhu a pak otázka jejich povolování a licencování, hlavně v otázce nároků na jejich provozovatele,“ vysvětluje Wagner.

Mozek Česka je na jižní Moravě
Vydání Forbesu Mozek Česka je na jižní Moravě

Jadernou energii přitom provází ještě přísnější regulace než zdravotnictví, na kterém si během covidové pandemie vylámala zuby řada technologických inovátorů – vzpomenout můžeme například na český dýchací přístroj CoroVent, vyráběný společnosti MiCo Medical.

V Evropě si tedy na modulární reaktory umístěné v datových centrech, které se kvůli datové latenci často nalézají v blízkosti hustě osídlených aglomerací, určitě ještě počkáme. „První komerční nabídka malých modulárních reaktorů by mohla přijít na začátku třicátých let našeho století, i když první prototypy se můžou objevit už dříve,“ odhaduje Wagner.

Využití SMR v datových centrech ale podle něj určitě smysl dává. „Jsou to velcí spotřebitelé elektřiny, potřebuji stabilní dodávky, nemůžete je vypínat a zároveň se dají budovat ve větších vzdálenostech od lidských sídel. Využití malých modulárních reaktorů mi tak dává v tomto případě smysl,“ konstatuje.

Je tedy pravděpodobné, že jednoho dne začne již tak modré logo infrastrukturního cloudového byznysu Microsoftu pomyslně vydávat i Čerenkovovo záření.