skip to main content
Virtuální realita

Jak se nechat zabít nanečisto. Virtuální realita učí montéry vyvarovat se smrtících chyb

Vypadá to, že montér u energetické společnosti EG.D ze mě asi nebude. Při zkušební výměně nízkonapěťových pojistek jsem v oslepujícím výboji ohně a jisker zemřel hned třikrát.

Poprvé jsem si sáhl do pojistkové skříně nechráněnou rukou. Podruhé jsem si spletl vadnou pojistku s funkčním kusem – a to jsem ji přitom řádně zkontroloval zkoušečkou. Jenže pak mne zaujal zpěv ptáků nad hlavou, a když jsem se k pojistkám vrátil, spletl jsem si jednu s druhou a tradá, byl ze mě škvarek. Napotřetí jsem do pojistek pro jistotu udeřil krumpáčem, jen abych věděl, co to udělá.

Chvíli jsem jiskřil jako Jason Statham ve filmu Crank 2 a pak jsem vstal z mrtvých, abych mohl scénář opakovat znovu a ještě jednou. Byl jsem nesmrtelný jako Tom Cruise ve filmu Na hraně zítřka.

Celé mé energetické snažení se totiž odehrávalo ve virtuální realitě, kterou česko-americká společnost VRgineers se sídlem v pražských Holešovicích vytvořila pro distribuční energetickou společnost EG.D (člena skupiny E.ON).

Když si z hlavy sundám virtuální headset Xtal 5 s horizontálním rozlišením 8K, který je výtvorem samotných VRgineers, mám vedle sebe kokpit vyříznutý ze stíhačky F18. Firma totiž nevytváří jen tréninkové programy pro montéry, ale krom jiného například letecké simulace pro civilní i vojenské piloty.

Reklama

„V principu jde u tréningového programu pro montéry a u realistické simulace vzdušného souboje pro vojenské piloty o to samé,“ říká Pavel Ryba, který měl vývoj tréninkového programu u VRgineers pod palcem; „v náročnosti si ale ty projekty vedle sebe stojí asi jako David a Goliáš.“

Pavel Ryba přirovnává oba scénáře – virtuální výměnu pojistek i virtuální bitvu v oblacích – ke klasickému vývoji softwaru, který se šije konkrétnímu klientovi na míru. Vždy jde o vývoj, který začíná u specifikování požadavku klienta a pokračuje několikafázovým vývojem.

Náročnost už je rozdílná. Zatímco letecké simulace zahrnují složité ovládání bitevních stíhaček, realistickou fyziku a kooperaci více pilotů ve stejném scénáři nad digitálním otiskem pohoří v Gruzii, virtuální výměna pojistek se obejde s tím, že si tam do virtuální ruky, headset VRgineers totiž trackuje pohyby reálných rukou, vezmete virtuální zkoušečku a ověříte s ní pár virtuálních pojistek.

V českých firmách se virtuální realita pořád ještě běžně nevyužívá.

U obou projektů jde nicméně v konečném důsledku o život. „Stejně jako lze v letecké simulaci zničit letadlo, i v simulaci výměny pojistek jsme měli od začátku snahu doplnit něco, čemu říkáme k. o. scénáře,“ vysvětluje Pavel Ryba. „Ať jde o letadlo nebo o pojistkovou skříň, u obou projektů musí být zřejmé, že když to člověk pokazí, tak ho to zabije, nebo dojde k celé škále zranění od lehkých po těžké popáleniny.“

A čím více smyslů přitom do zkušenosti člověk zapojí, dodává Ryba, tím lépe si takovou lekci zapamatuje. Pravda je, že po několikanásobné smrti bych si už na výměnu nízkonapěťových pojistek možná troufl. S dohledem zkušeného technika samozřejmě, protože toto je riziková činnost, která má skutečně na svědomí lidské životy.

Ve virtuální realitě jsem prošel celým procesem se všemi jeho detaily, a to u různých variant pojistkových skříní, v nichž vypadají pojistky mnohdy jinak. Znám fígl, kdy musíte do ochranných rukavic nejdříve fouknout, a vím také, že mi na celou operaci zdaleka nestačí rukavice jediné.

Reklama

Vím, že si mám vzít na hlavu helmu s obličejovým štítem (simulace mi dává na výběr dvě), vím, ke kterému kabelu přiložím sondu a ke kterému měřák zkoušečky, už je mi také jasné, jak s ní poznám pojistky, které je třeba vyměnit. A jako bonus jsem si ověřil, že mlátit do pojistkové skříně krumpáčem by byl možná poslední, ale rozhodně ne nejlepší nápad mého života.

A přesně o to v takovém projektu také jde, dokládá Petr Lang, který měl virtuální výměnu pojistek na starost za společnost EG.D. „Hlavním cílem je tu propojení teoretické části prováděcího pokynu, čili normy, jak se co má dělat, s praktickou zkouškou ve virtuálnu,“ říká.

Zkouška ve virtuální realitě sice nezajistí, že si montér na sto procent nasadí ty správné rukavice i v realitě, pomůže ale k určitému „navnímání“ scénáře a může zabránit úrazu se smrtelnými následky.

K tomu ale dojde, teprve až se podobné tréninky rozjedou ve velkém, protože toto je pilotní projekt, který měl pouze ověřit použitelnost virtuální technologie v oblasti profesionálních elektromontérů. V příštím kole by se mohlo jednat už o masivněji nasazené virtuální školicí místnosti, v nichž mohou montéři vyzkoušet nové či ne tak časté scénáře.

„Ve virtuálu se dá do budoucna nacvičit zapojování nebo údržba chytrých distribučních stanic,“ říká Lang. „Stejně jako řada dalších úplně nových či časově velmi náročných věci, jako je školení instalace nových smart prvků či IoT zařízení do distribuční sítě.“

Stejně tak by měly podobné virtuální tréninky přijít ke slovu při návratu do postcovidového světa, v němž bude znovu potřeba připojovat velké odběry energie, jaké jsou zapotřebí například při obřích koncertech – nebo když už k nám konečně zase přijede pouť.

Obdobně signálním projektem jsou tyto virtuální pojistky nakonec i pro samotné VRgineers. Stejně jako se nyní nachází EG.D ve fázi, kdy musí především potvrdit použitelnost virtuálního řešení pro nasazení v praxi, tak se i VRgineers snaží vysvětlit potenciálním klientům, že tohle je přesně to, co potřebují. A na čem ušetří nemalé finance oproti reálným školením, tréninkům a přesunům zaměstnanců do vzdálených školicích středisek.

Předplatné Forbesu
Tři bratři
Forbes 5/2021

Pro příklad: vývoj zmiňované virtuální výměny pojistek vyšel za použití dostupných herních enginů jako Unreal či Unity na nižší stovky tisíc korun. Krumpáč byl samozřejmě v ceně.

„V českých firmách se virtuální realita pořád ještě běžně nevyužívá,“ říká za VRgineers Pavel Ryba. „Profesionální užití v B2B sektoru stále ještě bojuje o své místo na slunci a snaží se dostat tam, kde už je, například ve firmách ve skandinávských zemích.“

A právě v takové fázi se objevuje virtuální trénink VRgineers a EG.D, v němž se člověk může naučit vyměnit pojistky. Je to fáze argumentu, která má prokázat, že virtuální realita v B2B sektoru je to, do čeho stojí za to investovat. Svět, v němž se zaměstnanci všech možných oborů trénují ve virtuálních realitách na roztodivné scénáře, je tak zatím hudbou budoucnosti, která se rozezní až podle toho, zda tento argument zafunguje.

Reklama
Reklama