Naši kolegové na Ukrajine píší a vydávají Forbes už dva roky ve válce. Požádali jsme Borise Davyděnka, šéfredaktora Forbes.ua, aby se s námi podělil, jaké to je. Jeho text pro prosincový Forbes nyní odemykáme na webu u příležitosti druhého výročí začátku konfliktu.
Každé ráno začíná stejně. Ještě než naplno otevřu oči, sáhnu po telefonu a podívám se na zprávy o tom, která ukrajinská města Rusko ostřelovalo, zatímco jsem spal: kolik cílů sestřelila protivzdušná obrana, co bylo zničeno a kolik Ukrajinců zabily rakety a drony. Další bod jsou pak bojové ztráty nepřítele za předchozí den.
První údaje nám mají připomenout, že válka pokračuje a že můj spánek v kyjevské posteli je výsadou, o niž byly včera připraveny statisíce a někdy i miliony spoluobčanů, kteří strávili noc v protiatomových krytech. Druhý údaj je dobrým ukazatelem intenzity bojů. Rusko životy svých vojáků nepočítá, a když počet ztrát nepřítele přesáhne jeden tisíc denně, je to znamení, že na frontě může dojít k významným změnám.
Další částí mé informační snídaně je počet návštěvníků webu Forbes.ua: pokud je to více než padesát tisíc čtenářů denně, je to dobré. Pak je tu analytika sociálních sítí, kanál YouTube, prodej časopisu a požadavky redaktorů na další den na Telegramu. Tato část dopoledne je stejná jako u většiny šéfredaktorů v zemích, kde je mír.
Pokud je více než padesát tisíc čtenářů denně, je to dobré.
Ta informační dichotomie – od počtu zabitých civilistů po počet čtenářů webu a lajků na sociálních sítích – mě zpočátku vyděsila. Stal jsem se snad natolik bezcitným, že se ze smrti lidí stala rutina, která nevyvolává nával emocí, a já můžu hned vzápětí efektivně pracovat navzdory strašlivé zprávě? Teď už vím, že to není bezcitnost, ale přizpůsobivost.
A miliony Ukrajinců, kteří bojují, vytvářejí nové věci a pracují, se naučily žít v kontextu velké války. I my. Jak jsme během ruské invaze znovu vymýšleli a vytvářeli Forbes?
První dny
Práce je záchrana. Umožňuje vaší mysli přesunout pozornost od hrůz války. V prvních týdnech to byla fyzická nutnost: lidé, kteří dvacet hodin denně projížděli zpravodajský kanál, rychle propadali depresím. Snad málokterý z mých kolegů pracoval tvrději než v posledních dvaceti měsících.
Redakce Forbesu zahájila válečný maraton 24. února v 5.55 ráno, necelou hodinu po začátku bombardování ukrajinských měst. Prvních několik dní celá redakce, včetně grafiků, publikovala jenom zprávy z války. Dělali to všichni novináři na světě: není nic silnějšího než zprávy, které doslova zachraňují životy.
Ale zhruba po týdnu a půl, kdy už bylo jasné, že se Ukrajina udržela, jsme začali zkoumat nové obchodní prostředí země. Válka zcela přetvořila síť obchodních vazeb, většinu dodavatelských řetězců, logistiku, prodej a tak dále. Tisíce firem přesunuly své kanceláře a výrobu na západ Ukrajiny a statisíce jejich zaměstnanců odešly na frontu nebo do jiných zemí.
Zjistit, kdo, kde, s kým, v jakém stavu a jak pracuje, bylo v prvních měsících naším úkolem. Na začátku dubna 2022 jsme vydali první „válečné“ číslo časopisu s titulkem Země hrdinů na obálce. Bylo to pro nás nejnetradičnější téma – ve vydání nebylo nic o podnikání v kontextu peněz a zisku, přesto v něm bylo hodně byznysu.
V nejnečekanějších podobách, například podnikatelé, kteří na koleně okamžitě zorganizovali výrobu vojenské techniky, nebo příběh o tom, jak se starý státní železniční monopol Ukrzaliznycja proměnil v mimořádně účinného zachránce milionů Ukrajinců. Největším oxymórem tohoto čísla byla reklama – prostor v ní si koupila dvacítka firem.
Nic neinzerovaly, jen chtěly říct: přežily jsme, pracujeme, pomáháme. Loni v létě jsme se vrátili k téměř normálnímu provozu – 95 procent redakce bylo zpátky v Kyjevě, obnovili jsme pravidelné vydávání časopisu, zahájili jsme konference a projekty na YouTube.
„Téměř normální“ proto, že na raketové útoky si nelze zvyknout: výbuch rakety, i když je sestřelena ve vzduchu, vyvolává živočišný pocit hrůzy. Na více než tuctu ranních plánovacích schůzek vypadala většina týmu sklesle a nevyspale – během takových nocí trávili kolegové více času v protiatomovém krytu než ve svých postelích.
To má své důsledky. Permanentní stres a chronická únava jsou nevyhnutelnými průvodci Ukrajinců ve druhém roce války. Novináři nejsou výjimkou. Lidé rychle vyhoří a od začátku války nás opustila (nebo musela být nahrazena) více než třetina našeho týmu.
Nový byznys
Koncem listopadu 2022 jsem se bavil s redaktorem jednoho ukrajinského politického média. Škádlil mě a ptal se, v co se Forbes změní a o kom budeme psát, že země brzy nebude mít žádný byznys. V jeho slovech bylo málo humoru: seděli jsme v baru při svíčkách, a ne proto, že bychom si chtěli užít trochu romantiky – polovina země byla kvůli ruským útokům bez elektřiny.
Týden předtím získali novináři Forbesu prezentaci ministerstva energetiky se scénáři blackoutu – ten nejhorší počítal s výpadkem proudu v polovině země na týden nebo dva. Stejně naladěná byla i byznysová komunita. Elektrická síť tu zimu však vydržela a podnikatelé, kteří nespoléhali na štěstí, instalovali generátory o celkovém výkonu jednoho bloku jaderné elektrárny.
O rok později vám máme o čem vyprávět. Ukrajinští podnikatelé nás překvapili. Jistě jste slyšeli, že v prvním roce války měla ukrajinská ekonomika nejhorší výsledek na světě – propadla se o třicet procent. To jsou děsivá čísla. V každé vyspělé ekonomice by takový propad doprovázela vlna bankrotů, bující nezaměstnanost a zbídačení obyvatelstva.
Na Ukrajině to platí jen zčásti – ekonomika regionů blízkých frontě trpí. Překvapivá však může být ekonomická životaschopnost na západě země a ve velkých městech, jako je Kyjev a Dněpr. Vše funguje, vznikají nové byznysy a náklady na pronájem bytu už dávno překročily předválečnou cenovou hladinu.
Dobrým příkladem je doručovací služba Nova Poshta, která získala ocenění Podnikatel roku 2022. V prvním měsíci války jim klesl obrat o devadesát procent, na podzim pak obnovili předválečné objemy, letos vstoupili na tucet mezinárodních trhů a dosáhli rekordních výsledků.
Pro silné společnosti, jejichž majitelé a vedení zůstali v zemi, se válka, jakkoli cynicky to může znít, stala příležitostí k růstu a získání podílu na trhu od méně odhodlaných konkurentů. Existuje tedy spousta zářných, inspirativních a dramatických příběhů. Ukrajinský obchod navíc nezůstal stranou války.
Ukrajinští podnikatelé nás překvapili.
Učebnicovým příkladem je příběh Vsevoloda Kožemiaka, podnikatele z žebříčku Forbes 100. Válka ho zastihla v italském lyžařském středisku. Během tří dnů byl v rodném Charkově, kde spolu s dalšími podnikateli vytvořil vojenskou jednotku Charta, která se během roku rozrostla na mnohatisícovou brigádu Národní gardy.
Dalším pozoruhodným příběhem je story podnikatele Oleksandra Jakovenka z Oděsy. Ten proměnil dobrovolnictví v podnikání a nyní vyrábí šest tisíc FPV dronů měsíčně. Slibuje, že do konce roku jich bude produkovat deset tisíc a příští rok uvede na trh obdobu íránského dronu Shahed (který Rusové používají k terorizování a ničení ukrajinských měst a průmyslové infrastruktury).
Vojenská technika je nejrychleji rostoucím odvětvím ukrajinské ekonomiky, jen počet výrobců dronů vzrostl ze sedmi společností na více než 200. „Můj plán na válku je jednoduchý,“ říká zakladatel společnosti, která již vyrábí tisíce dronů měsíčně. „Vyrobte milion dronů, každý z nich zničí jednoho útočníka a válka skončí.“
To je samozřejmě extrémně zjednodušený přístup, ale právě o zvýšení technologické převahy Ukrajiny píše vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužnyj jako o kritické podmínce vítězství. V našich ani jiných médiích se však nedočtete ani desetinu toho, co o vojenské technice víme – většina informací je utajovaná a jejich šíření by mohlo vést k oslabení obranyschopnosti země.
A my jsme především občané a vlastenci Ukrajiny, země, která bojuje o přežití, a teprve potom novináři. Jsou žebříčky, za normálních okolností DNA časopisu Forbes, během války potřebné? Ano, dobře sestavené výběry a žebříčky jsou dobrou metodou, jak zjistit, kdo je kdo v dané zemi, odvětví a profesi. Dynamika stovky nejbohatších za poslední dekádu ukazuje objektivněji než učebnice dějepisu, co se dělo v politice a ekonomice země.
Realita však přináší korekce. U mnoha tradičních Forbes výběrů je prostě nemožné shromáždit spolehlivé údaje. Navíc se objevují noví hrdinové: například seznam majitelů firem a vrcholových manažerů, kteří šli do války, top 50 žen ve vedení, nejudržitelnější firmy nebo podniky nejpřátelštější k veteránům.
Tým ukrajinského Forbesu.
Tři slova
Byl jsem si jistý, že napsat pro vás text reflektující mou práci během válečných měsíců bude velmi těžké: že uvíznu ve vzpomínkách na první dny a fyzicky bolestném pocitu absolutního zmatku a bezmoci; v nesčetných zprávách o smrti přátel a vzpomínkách na pohřby; že se neubráním stížnostem na složitost života, v němž nelze plánovat déle než týden, maximálně měsíc.
Ale dopadlo to jinak. Kdybych měl na otázku, jak se nám pracovalo v uplynulých dvaceti měsících, odpovědět velmi stručně, první slovo by znělo „zajímavě“ (ano, jsem si vědom, že to není nejvhodnější slovo pro popis války). Ale je opravdu zajímavé dozvědět se v každém čísle časopisu něco úplně nového, je zajímavé sledovat, jak se vaši kolegové a hrdinové článků neuvěřitelně osvědčují tváří v tvář existenčnímu riziku pro vaši zemi.
Téměř každý den si kladu otázku: Dělám já osobně to, co moje země právě teď nejvíc potřebuje?
Je to zajímavý a nezapomenutelný pocit, když vidíte, jak se desítky milionů lidí stávají bezvýhradnými a rovnocennými partnery, spolupachateli a spoluviníky při záchraně země. Tato bezpodmínečná jednota nám ve druhém roce války chybí. Tento pocit mi chybí. Druhé slovo by bylo „vděčnost“.
Drtivá většina Ukrajinců si uvědomuje a cítí, že mohou žít, pracovat, milovat a snít jen proto, že milion ukrajinských mužů a žen bojuje a denně nasazuje své životy. Třetím slovem je „pochybnost“. Téměř každý den si kladu otázku: Dělám já osobně to, co moje země právě teď nejvíc potřebuje?
Můžete vyjmenovat tolik argumentů, kolik chcete, že podpora podnikání a rozvoj podnikatelské kultury jsou důležité, ale stejně se část vás vždycky ptá, jestli je spravedlivé, že milion Ukrajinců válčí, zatímco vy upravujete text v teple kanceláře.
