Jiří Grund mladší řídí rodinnou firmu Grund, která vyrábí koupelnové předložky a doplňky. Při svých cestách po Asii objevil buddhismus, který velice brzy přijal za svůj. O tom, jak mu tato filozofie pomáhá zvládnout nejen byznys, se rozepsal pro Forbes.cz.
V době, kdy náboženství evokuje různé ortodoxní větve, popřípadě je spojováno s fanatiky, vzbuzuje jakákoli víra pochybnosti. Znám to z rodiny. Můj otec, když se dozvěděl, že jsem si ze svých dlouhých cest po Asii „přivezl“ určitou filozofii, s úsměvem pronesl: „Někdo je musí zničit zevnitř.“
Jako ateistovi a velkému pragmatikovi se mu na jednu stranu nemohu divit. Všichni známe příklady vystresovaných lidí ze západních korporací, kteří mnohdy odjedou na dva týdny do Indie a rázem se stanou buddhisty. Vrátí se s odporem ke své práci nebo se snaží všechny přesvědčit o své pravdě a rychle nabytém poznání.
Já se jej snažím kombinovat se všedním životem. Snažím se meditovat každý den – buď ráno, nebo večer. Meditace je taková duchovní sprcha, která moji mysl zklidňuje. Bez ní už bych asi ze všech starostí a výzev skončil neslavně.
Toto jsou tři příklady, jak mi buddhistická filozofie pomáhá.
Neberu si věci osobně
Když jsme se kdysi rozhodli přesunout výrobu z Polska zpět do Česka, tak nám velice dobří rodinní známí přetáhli všechny zaměstnance, ukradli vzory a rozjeli vlastní výrobu. Šel jsem do práce, čekal, že budeme vyrábět, a nikdo nepřišel. V ten moment tvořila tato část byznysu 30 procent našeho obratu.
Není to tak dávno, co se stala podobná věc v Číně, kde nám ukradli značku. Partner pro naši expanzi mi podal ruku a v momentě, kdy jsme se rozloučili, si běžel značku zaregistrovat na své jméno.
Pokud bych si měl brát všechny takové věci osobně, asi bych se utrápil. To platí i mimo byznys. Kdybych se neustále ptal, proč mé dítě trpí cukrovkou a jiné ne, cítil bych konstantní nespravedlnost.
Většinou se mi daří zůstávat v klidu, protože jako buddhista věřím v princip zachování morální energie – karmu. To, co dáte ven, dostanete vždy zpět. Dobré i špatné, dříve či později. Někdy je samozřejmě těžké překonat vztek nebo potlačit ego, ale z mé zkušenosti se to vyplácí.
Jeden z těch čínských partnerů se mi po roce přišel osobně omluvit a nakonec jsme se vyrovnali mimosoudně. Polákům podnik fungoval pět let, pak zkrachovali…
Nevadí mi vyčkávat
Když nastane nějaká situace, udělám vše, co je v mých silách, a následně nechám věci plynout. Buddhismus mě naučil být trpělivým a neočekávat změny okamžitě.
Před třemi lety jsem se rozhodl, že naše koberečky dostanu do Ameriky. Domníval jsem se, že kvalitním evropským produktem se zajímavým designem zasáhneme nějakou, byť malou část obyvatel.
První rok se ukázal být naprostým fiaskem. Američané vůbec nechtěli náš produkt. Chtěli americký koupelnový kobereček s jednoduchým designem a v biokvalitě.
Vymysleli jsme proto celý koncept, tedy nejen koberečky, ale i ručníky a povlečení. Vše vyráběné ve Státech z organické bavlny. Expanze mě stála veškeré úspory, a dokonce jsem si další peníze půjčil.
Dostal jsem ze sebe a z celé firmy to nejlepší a čekal. Přežili jsme dobu, během které by každý racionální manažer projekt odpískal, a nyní konečně začínáme v USA vydělávat a obrat strmě roste.
Snažím se jít příkladem
Jednou jsem se zeptal lámy (tibetský duchovní učitel buddhismu, pozn. red.), jak se mám chovat ke svým dětem. Řekl mi, že jediné, co mohu udělat, je jít příkladem a zbytek nechat na nich. Pokouším se to tak dělat a zatím se to snad daří.
Podobným způsobem funguji i v rámci firmy. Snažím se lidem okolo sebe ukázat, že byznys založený na souboji s někým dalším nemůže dlouhodobě fungovat. Že ty ostré lokty, o nichž se v kontextu úspěchu tak horlivě hovoří, nejsou zcela nutné.
Sám podnikám bez ostrých loktů a dávám práci 150 lidem, kteří mi neodcházejí. A to i přesto, že máme za jedním kopcem Škodovku a za druhým všechny její dodavatele.
Jako firma bez ostrých loktů zpříjemňujeme lidem životy a děláme jim radost v Česku i za hranicemi.
Mým plánem pro následující léta je udělat vše pro to, abych šel příkladem i na poli výroby. Získávat něco na úkor někoho dalšího – lidí nebo zvířat, potažmo na úkor přírody – není slučitelné nejen s buddhismem, ale ani s přežitím příštích generací.
