Vnuk Otty Wichterleho Martin Wichterle koupil a oživil rodinnou strojírenskou firmu Wikov, která má obrat přes dvě miliardy korun. Vystudovaný geolog mimo jiné vlastní například podíl ve sklárně Bomma, Rückl Crystal nebo ve vývojářské firmě Orbital2. A tohle jsou dvě knihy, které ho v tom, co dělá, nejvíc ovlivnily.
Co? Ladislav Mňačko – Jak chutná moc, Henry Kissinger – Uspořádání světa.
Proč? „Ta první vás naučí opatrně zacházet s mocí, ať už je jakkoli velká, a stejně tak s penězi. Prostě nezblbnout. Znám spoustu lidí, kteří tento boj prohráli, na druhou stranu znám ale i spoustu skvělých vítězů. Je to věčný souboj nebetyčné malosti s velkorysostí.
Kissinger zase unikátním způsobem popisuje dějinné souvislosti světa. Jeho kniha mi nesmírně pomohla pochopit celou řadu historických a současných událostí. Díky ní lépe chápu kultury, státy či civilizace, se kterými se ve svém podnikání potkávám. Obě knihy, i to, jak mě ovlivnily, bych shrnul do dvou slov – velkorysost a pokora.“
Kdy? „Jak chutná moc jsem četl za svých studentských let, kdy byla ještě na indexu. Tu druhou na sklonku minulého roku.“
Co konkrétně vás zaujalo? „K Mňačkovi možná výborně sedí jeden krásný citát Seneky mladšího: Non est magnus pumilio, licet in monti constiterit. Neboli: Není větší trpaslík, ani když se na horu postaví.
Kissinger pak dokonale syntetizuje a vykládá významné momenty naší civilizace. Mluví o tom, jak se vítězství bez nalezení následné rovnováhy ve svém důsledku stane bolestivou prohrou. Je to úchvatná exkurze Evropou od vestfálského míru až do 20. století, od kořenů islámu k současné situaci na Blízkém východě. Vypráví o Íránu, Číně nebo o roli Spojených států jakožto supervelmoci, ale je to také o hledání východisek ve světovém uspořádání. Tohoto génia světové diplomacie jen tak někdo nepřekoná.“
Jak? „Čtu v papírovém provedení, na několikrát, všude možně, ale převážně v posteli.“
