Ondřej Kobza je pražský kavárník a kulturní aktivista. Stojí za podniky Café V lese a Café Neustadt, opravuje a otevírá střechu Paláce Lucerna pro veřejnost, pořádá akci Malostranské dvorky, do ulic rozmisťuje piana, šachové stolky nebo poesiomaty a své průšvihy popisuje ve Velké knize fuckupů. A tohle je kniha, která mu dala pocit svobody a odhodlání tohle všechno (i ty fuckupy) udělat.
Co? Friedrich Nietzsche – Lidské, příliš lidské.
Proč? Učí člověka snažit se být svobodným duchem. Nenechat se ovlivnit měšťáckou morálkou, být sám pro sebe tím nejpřísnějším soudcem. A hlavně dělat to, co je člověku nejvlastnější, co vychází z jeho podstaty. Nedělat kompromisy.
Dělat vlastně jenom věci, které považuje za smysluplné. Nedělat věci pro slávu, peníze či pro nějakou zištnost, ale kvůli těm věcem samým. Hledat moudrost. Žít život tak, abychom s ním byli ztotožněni. Kdyby přišel ďábel a řekl, že se to zopakuje a pak ještě nespočetněkrát, aby člověk řekl ANO. Přitakání životu.
Občas to vypadá, že filozofie již v tomto světě nehraje žádnou roli. A já bych zdaleka nedělal to, co dělám, bez filozofie a Nietzscheho.
Kdy? Čtu Nietzscheho a jeho knihy již 20 let stále dokola.
Co přesně vás zaujalo? Myšlenek, které mě zaujaly, je mnoho. Jen tak namátkou: Nejlepším prostředkem, jak dobře zahájit každý den, je pomyslet při probuzení na to, zda by nebylo možné udělat ten den alespoň jednomu člověku radost. Kdyby se to prosadilo jako náhrada za náboženský návyk modlitby, měli by z takové změny bližní výhodu.
Jak? Nejčastěji o víkendech, především v zimě na hradě Pirkštejn, který mám pronajatý. U ohně v kamnech, s čajovou konvičkou a v naprostém tichu.
