Hned po opadnutí prvotního šoku z rozpoutání největší války v Evropě od roku 1945 se začala rýsovat rázná evropská reakce na vpád Ruska na Ukrajinu. Bylo jasné, že tvrdé sankce musejí přijít – ideálně takové, které na rozdíl od sankcí za ilegální anexi Krymu v roce 2014 ruskou ekonomiku skutečně zpomalí, ne-li ochromí.
Od ruského útoku Evropa přijímá jeden balík sankcí za druhým. Zákaz vývozu čehokoli, z čeho jdou vyrábět zbraně, vyloučení ruských bank ze systému SWIFT, zákaz transakcí s ruskou centrální bankou, uzavření vzdušného prostoru a přístavů ruským letadlům a lodím…
A samozřejmě zákaz dovozu ropy (až na výjimky), cenový strop na ropu přepravovanou po moři do třetích zemí a celá řada individuálních sankcí namířených na prezidenta Vladimira Putina a jeho kliku.
Celkem čtrnáct balíků sankcí Evropské unie plus řadu dalších z USA a jiných zemí Rusko nepochybně cítí a komplikují mu existenci. Příjmy z exportu fosilních paliv jsou menší a zboží ze západu se prodražuje – jenže sankce nemají téměř žádný vliv na schopnost Ruska vést válku.
Ukazuje to nedávná komplexní analýza čtveřice evropských ekonomických výzkumných institutů. Také pohled na ruskou ekonomiku jako celek ukazuje, že žádnou ekonomickou tragédii nezažívá. Zatím.
„Ruská ekonomika teď silně roste kvůli boomu obranného průmyslu, nicméně z dlouhodobého hlediska mohou sankce posloužit jako pomalu působící jed,“ říká expert na Rusko Vasilij Astrov z vídeňského Vídeňského institutu pro studie mezinárodní ekonomiky. Zboží, suroviny i technologie potřebné k udržování válečného průmyslu se nicméně do Ruska oklikami dostávají dál.
Únorová studie z francouzské IÉSEG School of Management zjistila, že objem tohoto vývozu z Unie do Turecka, Spojených arabských emirátů, Kazachstánu a dalších zemí s relativně vstřícnými postoji ke Kremlu stoupl od října 2022 do září 2023 o téměř tři miliardy eur. Tedy o více než osmdesát procent ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku.
Že západní sankce nedokázaly podkopat ruskou výrobu zbraní, potvrzuje i červnová studie londýnského think tanku se zaměřením na obranu a bezpečnost Royal United Services Institute. Moskvě se podle ní dokonce podařilo výrobu klíčových zbraní zrychlit.
Nejsou to ovšem jen suroviny a součástky pro obranný průmysl, do Ruska se dostává i řada dalších produktů ze západu, byť ne úplně přímo, ale oklikou přes Turecko a Společenství nezávislých států (SNS) – bývalé země Sovětského svazu, kam kromě Ruska a Běloruska patří Arménie, Ázerbajdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Tádžikistán a Uzbekistán.
Český export do Ruska a celkový český export od začátku roku 2021, v milionech korun měsíčně. (Zdroj: Český statistický úřad)
Český export do Ruska a celkový český export od začátku roku 2021, v milionech korun měsíčně | Zdroj: Český statistický úřad)
Vidět je to i na českých datech. Po únoru 2022 náš export do Ruska sice dramaticky klesl, ale zároveň výrazně vzrostl objem vývozu do některých z výše jmenovaných zemí. Ekonomové se vesměs shodují, že to nemůže být náhoda. Kromě zboží podléhajícímu sankcím může jít i o výrobky od západních firem, pro které představuje přímý vývoz do Ruska reputační riziko.
„Tahle úvaha dává smysl například u spotřebního zboží, u nějž je třeba zajišťovat dodatečný servis. Pokud třeba renomovaný dodavatel elektroniky opustí ruský trh, je potřeba shánět náhradní díly jinde. A když si je ze západní Evropy objedná Kazachstán, není důvod mu je nedodat,“ popisuje hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
V případě českého exportu nejrychleji roste objem zboží dodávaného do Kyrgyzstánu. Značně se zvedl i objem vývozu z Česka do Ázerbajdžánu, Kazachstánu nebo Uzbekistánu. U exportu do Tádžikistánu se nic nezměnilo, stejně jako u Moldavska.
Český export do vybraných zemí SNS od začátku roku 2021, v milionech korun měsíčně. (Zdroj: Český statistický úřad)
Český export do vybraných zemí SNS od začátku roku 2021, v milionech korun měsíčně | Zdroj: Český statistický úřad)
Podobné trendy lze pozorovat i v dalších zemích Evropské unie. Například německý vývoz do Ruska klesl v prvních deseti měsících loňského roku o čtyřicet procent, zatímco jeho export do zemí SNS stoupl ve stejném období o třetinu.
Při pohledu na celkovou skladbu ruského dovozu je také vidět nárůst podílu zemí SNS. Rusko však svůj výpadek importu z Unie nahrazuje hlavně dovozem z Číny a Turecka. Podobný obrázek nabízí i pohled na ruský vývoz, kde hraje významnou roli také Indie.
Zdroj: WIFO, wiiw, IfW, ifo
Zdroj: WIFO, wiiw, IfW, ifo
„Udivující je, že objem tohoto obchodu nejenže nahradil předchozí ruskou obchodní výměnu se Západem, ale je dokonce vyšší,“ uvádí k datům šéf rakouského ekonomického institutu WIFO Gabriel Felbermayr. Další zpřísňování sankcí však podle něj není řešením, protože by vedlo k dalšímu obcházení.
„Hlavním problémem zůstává, že většina zemí světa sankce nezavedla. Nepodílí se na nich dokonce ani Turecko, které je členem NATO. To je docela velký skandál,“ míní Felbermayr.
Ekonomické sankce dostaly ruskou ekonomiku pod výrazný tlak hlavně v prvním roce války. V roce 2022 se v Rusku zvedla míra inflace z 6,7 procenta na 13,8, zatímco hrubý domácí produkt se v prvních devíti měsících války snížil zhruba o tři až čtyři procenta. Bezprostředně po startu ruské invaze však analytici věštili propad až o deset procent.
Pak se ruská ekonomika vzpamatovala. Mezinárodní měnový fond momentálně prognózuje, že ruská inflace letos klesne na 6,9 procenta. A také, že ruské hospodářství poroste o 2,6 procenta místo dřívějšího odhadu 1,1 procenta.
„Rusové jsou mistři v obcházení sankcí, to však neznamená, že by sankce nefungovaly. Jsou oblasti, kde se to dá obejít lehce, a pak jsou oblasti, kde je to velice obtížné. Jako například náhradní díly pro letadla či helikoptéry, kde nahrazování originálních dílů alternativami představuje značné riziko. Neprojeví se to hned, ale teď už vidíme, že se letecké nehody v Rusku začínají množit,“ uzavírá Pavel Sobíšek.
